Nestihli jste některou z našich akcí? Nebo Vás prostě jenom zajímají nejdůležitější informace, které zazněly? V jednoduchosti je krása. Rozhodli jsme se proto, že všechny reporty, videa, fotografie a tiskové zprávy dáme přehledně na jedno místo. Ať už hledáte cokoliv, určitě jste tu správně. Teď už Vám nic důležitého neuteče.

PODÍVEJTE SE NA PROBĚHLÉ AKCE

23. 4. 2019

Více o události

REPORT (PDF)

Jaké jsou šance, že se francouzsko-německý motor Evropské unie skutečně rozeběhne? Nejsou to jenom zdvořilostní fráze? Má Německo opravdu zájem na větší integraci jak v oblasti měnové tak v oblasti bezpečnostní? Co bude případná větší integrace a důslednější prosazování principů vícerychlostní Evropy znamenat pro Českou republiku? Jak se má k možnosti větší spolupráce tandemu Francie-Německo stavět česká zahraniční politika?

Na téma francouzsko-německé spolupráce ve vztahu nejen k České republice pořádal Institut pro politiku a společnost (IPPS) 23. dubna 2019 pracovní snídani. Na akci vystoupili poslankyně Evropského parlamentu Dita Charanzová, náměstek na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR Vladimír Bärtl, ředitel Odboru koordinace evropských politik na Úřadu vlády ČR Štěpán Černý a bývalý velvyslanec ČR ve Francii Petr Janyška. Diskusi moderoval předseda správní rady IPPS Jan Macháček.

Podle Dity Charanzové „motor tu a tam jede na jedničku a tu a tam na pětku“. Nyní jsme podle ní svědky „rozjezdu“ a je otázkou, jaký bude následný vývoj. Klíčové budou evropské volby v květnu 2019. Pro proces bude svým způsobem určující i odchod Spojeného království z Evropské unie. Přestože k brexitu dosud nedošlo, hlas Spojeného království již v EU v podstatě slyšet není.

Charanzová zmínila i otevřený dopis Macrona, který vnímá právě v kontextu evropských voleb. Podle poslankyně jsem nyní ve fázi, kdy se „hraje o hodně“ v souvislosti s nastupující vlnou až extremistických hlasů a hlasů, že by se EU měla rozpadnout. Jako pozitivum dopisu vidí, že se snaží vyvolat debatu. Nicméně při hlubším začtení vzniká řada otázek ohledně např. navržené agentury na „kontrolu demokracie“. Ve Francii navíc sídlí Rada Evropy, která s touto agendou pracuje.

Jako moment německo-francouzské neshody zmínila postoj Německa vůči jednomu sídlu Evropského parlamentu s důrazem na hospodárnost. Francie se nicméně v tomto (sídlo EP ve Štrasburku) nehodlá „vzdát“. Podle Charanzové onen motor nabírá nových obrátek. Ve Francii ale stále otázkou zůstává domácí stav a probíhající reformy.

Vladimír Bärtl se zaměřil na oblast průmyslu a obchodu. V ní je podle náměstka nejzajímavější manifest Německa a Francie týkající se „průmyslové budoucnosti“. Evropské firmy tak v budoucnu mohou čelit asymetrickému prostředí ve vztahu k zakázkám.

Jako příklad německo-francouzské spolupráce zmínil úsilí o spojení společností Alstom a Siemens, kterému zamezila Evropská komise. Šlo by tak o uskupení třikrát větší než ostatní evropské podniky. Z pohledu ČR by tak spojení na jednu stranu bylo pro české firmy výhodné z hlediska subdodávek. Na druhou stranu ale i ohrožující vůči producentům koncových výrobků, jako je Škoda Transportation.

Bärtl zmínil i přístup Německa a Francie vzhledem k filosofii ekonomik s tím, že Němci jsou více liberální, zatímco Francie více protekcionistická. České republice prý více vyhovuje liberálnější přístup.

Štěpán Černý komentoval problematiku vůči teorii mezinárodních vztahů. Státy mají své zájmy ve vztahu k bezpečnosti a také je charakterizuje „vektor síly“.  Pokud se na tandem Německo-Francie podíváme touto optikou, tak se pohybujeme v postvestfálském systému, kdy dochází k proměnám v průběhu času, zmínil.

Francie a Německo mají podle něj mnoho společných zájmů, ale existují i odlišné přístupy, kdy Francie hlasuje proti Německu. S ohledem na tzv. Cášskou smlouvou varoval před konspiračními teoriemi o „společném německo-francouzském parlamentu“.

Ve vztahu k tandemu Černý jako poučení pro ČR vidí, že obě země jednají podle pravidel s tím, že ČR může postupovat taktéž a tím lépe prosazovat svoje zájmy. EU totiž stanovuje institucionální rámec, kde je možné diskutovat o jednotlivých sporech.

Petr Janyška mluvil v širších souvislostech. Podle něj je potřeba nezapomínat na evropský model jako základ prevence konfliktů. Bez něj nepochopíme, kam se bude dál Evropa vyvíjet. Německo a Francie mají dohromady 150 mil. obyvatel a patří mezi největší ekonomiky.

Češi podle bývalého velvyslance mají často přístup, že „hledají mouchy“, což k ničemu v dobrém slova smyslu nebude. Vzhledem k našim specifikům je potřeba mít chytrou zahraniční politiku a pozitivní přístup. Nesoustřeďovat se na to, co skřípe mezi Německem a Francií, což nás podle něj povede do slepé uličky.

Německo-francouzský tandem existuje od počátku evropských společenství. Jeho vznik doprovázela politická vůle, aby došlo ke sblížení a odbourala se nenávist. Na obou stranách byly tak před lety založeny mládežnické organizace a organizovány výměnné pobyty. Na to lze nahlížet jako na základní pilíř programu Erasmus.

V historickém kontextu zmínil i koordinační schůzky mezi oběma vládami a parlamenty, což ale neznamená, že obě země mají vždy stejný přístup.