Institut pro politiku a společnost pořádal dne 10. května 2016 veřejnou debatu na téma Postoj NATO A EU k ruské agresi na Ukrajině. Debatu moderoval Petr Pojman, kriminolog a politický analytik. Pozvání na tuto debatu přijali Oleksandr Nykonov, odborník na separatismus na Ukrajině, Kristýna Zelienková, poslankyně hnutí ANO, Lenka Víchová, ukrajinistka a redaktorka Ukrajinského žurnálu.

Debatu započal Petr Pojman představením hostů a zmíněním jejich odbornosti spojené s Ukrajinou. Pojman, který se nedávno vrátil z Ukrajiny, na začátku zmínil, že je důležité si uvědomit, že informace předávané prostřednictvím médií, jsou zkreslené a pokud chceme získat ničím nezkreslený pohled na celou věc, je nutné východní část Ukrajiny navštívit osobně. První slovo předal pan Pojman Kristýně Zelienkové, která se také nedávno vrátila z Ukrajiny a měla tak čerstvé poznatky z východní části této země i z bojové linie, o které se s námi podělila. Zelienková na začátku zmínila, že pracuje na zprávě „Politické důsledky krize na Ukrajině“ a hodně času tráví rozhovory s tamními lidmi, čímž získává objektivní pohled na celou situaci. Dodává, že Ukrajinu navštívila před rokem a mohla tak srovnat, jak se změnila nálada a názory tamních obyvatel. Při návštěvě se setkala s pracovníky z OBSE a byla velice překvapená tím, že ani jí a její kolegyni nebyli schopni zajistit bezpečnost. Zmínkou o této zkušenosti podotýká, že není možné, aby se za takové situace konaly ve východní části Ukrajiny regulérní volby. Další překážkou regulérních voleb je také stálé porušovaní příměří a neshody v tom, kdo vlastně příměří porušuje. Dále také zmiňuje problém s uprchlíky z východní části Ukrajiny, který je spojen s nedostatkem ubytovacích prostor, nezaměstnaností a hrozbou humanitární krize, kterou v současné době můžeme pozorovat v Řecku ve spojitosti s migrační krizí. Jako další dostal slovo pan Oleksandr Nykonov, který obecně shrnul situaci v Doněcku a Luhansku. Zmínil separatistické skupiny, které se na východě Ukrajiny vytvořili a vlivné osobnosti jako například Alexandr Zacharčenko, vůdce doněckých povstalců, Alexandr Chodakovskij, vůdce batalionu ukrajinské domobrany nebo Andrej Purgin, zakladatel hnutí Doněcká republika. Na poznatky Nykonova reaguje Pojman, který dodává, že celá situace je nebezpečná nejen pro Evropu, ale i pro Rusko, které takový odpor na východě Ukrajiny nečekalo, ale také proto, že se v Rusku začíná formovat radikální hnutí, které by rádo, aby se Ukrajina, Bělorusko a Rusko spojily, a které považuje Vladimíra Putina za příliš liberálního. Pojman pokračuje tím, že Ukrajina vede ve skutečnosti dvě války, jednu proti Rusku a druhou, která začala dříve, proti korupci, kriminalitě a oligarchii. Dává příklad, že hodně starostů je napojeno na překupníky drog. Dále se zmiňuje o zahraniční pomoci, která by se ve formě know – how měla zaměřit nejenom na politiky, ale i na občanskou společnost. Jako poslední se k tématu vyjádřila Lenka Víchová, která navázala na paní Zelienkovou s tím, že volby nejsou možné, pokud nelze zajistit bezpečnost a doplňuje, že dalších problém, proč se volby nemohou uskutečnit je nedostatek peněz a případně nemožnost dostat peníze na okupované území. Dodává, že Rusko si přeje, aby nejprve proběhly volby a až poté může dojít na rozhovory o demilitarizaci. Co se týče návratu Donbasu, ale i Krymu Ukrajině, Víchová tvrdí, že by to pro ni bylo v této době nevýhodné. Také navazuje na Pojmana ohledně pomoci ze strany Západu a klade otázku, jak by Západ mohl Ukrajině pomoci. Na to odpovídá citátem Petra Porošenka, že Ukrajina po Západu žádá, aby se nesložil. Podle Víchové je velice důležité bavit se o tom, jakou Ukrajinu vlastně chceme. Víchová přispívá svým názorem o tom, proč Rusko expanduje do ostatních států a odpovídá, že je to nejspíše absencí rozhovorů o budoucnosti Ruska po rozpadu SSSR. Pojman na závěr debaty nadhazuje myšlenku, jestli si s námi Rusko nehraje v tom smyslu, že nám ukazuje, že současná vláda v Rusku je vlastně liberální a že bychom za dnešní Rusko vlastně měli být rádi.