Pracovní snídaně s ministrem životního prostředí
… i když venku neustále prší, neznamená to, že Česká republika nebojuje se suchem!
Institut pro politiku a společnost pořádal dne 3. října 2017 pracovní snídaní s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem. Snídani moderoval Jan Macháček, předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost.
Mezi diskutovaná témata patřily aktuální otázky situace sucha a deficitu vody, sloučení ministerstva životního prostředí s ministerstvem zemědělství nebo otázka využívaní elektromobilů. V neposlední řadě se debata dotkla i aktuální třístranné diskuse o přijetí balíčku opatření týkajících se životního prostředí, která probíhá na půdě Evropského parlamentu, Evropské rady a Evropské komise s ročním zpožděním a očekávaným schválením v polovině příštího roku. Po schválení bude mít každý členský stát 2 roky na povinnou transpozici do národní legislativy.
Od prvních povodní na řece Moravě, které nás postihli v roce 1997, se Česká republika neustále připravuje a reaguje na hrozby dalších povodní. Plně funkční opatření stojí spoustu energie, úsilí a v neposlední řadě financí, ale můžeme konstatovat, že na náhlé přívaly vody jsme v rámci možností připraveni. Jsme stejně připraveni na hrozbu sucha? V současné době si nemůžeme dovolit čekat a na konci onoho čekání říci, že použitá opatření nefungovala. Není možné spoléhat se pouze na Pařížskou dohodu o klimatických změnách, jelikož její zavádění v praxi se setkává s řadou problémů.
Stát se snaží bojovat se suchem například formou dotací na prohloubení studní, které bojují s enormním vysycháním. Dotace byly poskytnuty přibližně 250 obcím v ČR. Mimo to Česká republika podle odborníků zároveň bojuje s jednou z největších kůrovcových kalamit v dějinách. Dřevo nestíhá být pokáceno a zpracováno tak rychle, abychom kalamitě zabránili, a proto se může velmi snadno stát, že v horizontu několika málo let o smrkové stromy a lesy přijdeme. V případě pokračujícího sucha můžeme přijít o stovky tisíc hektarů smrkových lesů, které nebude nikdo schopen zachránit. Aktuálně čelíme něčemu, co si v důsledcích ani neumíme představit.
Po více než 100 let jsme si žili ve vodním blahobytu bez zavedení jakéhokoliv opatření pro případ příchodu sucha. Naneštěstí je tento stav blahobytu u konce. Za poslední 3 roky proběhlo tisíce různých dotačních projektů v rámci ochrany přírody a na zlepšení současného stavu. Pro ukázku například projekt na obnovu rybníků či implementace nástrojů na zadržování dešťové vody.
Vlastnictví vody se snaží o navrácení do rukou státu: řada míst a krajů ji nakupuje zpět.
Problematiku boje se suchem dnes obsahují skoro všechny volební programy politických stran, což považujeme za pozitivní dopad, který může přinést důležitou a očekávanou debatu na téma sucha.
Inspirací nám všem může být Izrael. Voda je tam věcí největšího národního zájmu a otázkou národní bezpečnosti. Pravidla zacházení s povrchovou a podzemní vodou nastavili již před 60 lety a profitují z nich dodnes. Pro zajímavost: voda v Izraeli, státu pouští, je levnější než voda na území České republiky, a to asi o 25 korun na kubík. Všechna vlastnictví vody patří státu nebo obci. Každá kapka vody vychází z kohoutku, a proto neexistuje voda, která by nebyla měřena a sledována.
Dalším diskutovaným tématem byl zákon o obalech – plastová strategie a s ním související problematika odpadu v mořích a snaha o jeho snižování. Evropská komise se snaží o snížení produkce plastových tašek udělením povinnosti pro členské státy zavést opatření, která by zakázala distribuci a prodej plastových tašek. Alternativou pro členské státy je stanovení kvót, pomocí kterých dokážou postupně zredukovat počet plastových tašek na osobu. Od 1. ledna 2018 by neměly být plastové tašky distribuovány v obchodech zdarma. Budou nahrazeny papírovými taškami nebo si je bude možné zakoupit za stanovený poplatek.
Téma sloučení ministerstva životního prostředí a ministerstva zemědělství vyvolalo živou debatu a vzneslo několik zásadních otázek. Podobné propojení dvou resortů celkem dobře funguje například v Rakousku, je možné, aby fungovalo i u nás?
Názory novinářů vyjadřují obavy o zánik ministerstva životního prostředí. K zániku by však dojít nemělo, naopak obě ministerstva společným propojením budou muset svoji snahu a poslání skloubit a neohrožovat se navzájem. Není přijatelné, aby agenda ministerstva životního prostředí upadla. Jedinou možností jsou dvě jasné agendy. Nemyslitelné jsou také neshody mezi segmenty, každý správný zemědělec musí mít hodnoty v souladu s životním prostředím.
Poslední diskutovanou otázkou byl šetrný provoz automobilů, respektive elektromobilů. I přes skutečnost, že na českých silnicích jezdí přibližně 1100 elektromobilů, je toto číslo stále jen kapkou v moři. Nebylo by téma elektromobilů kompletní, kdyby se dotazy nestočili k otázce těžby lithia. 98 % nerostných zásob lithia se nachází v dolech, přičemž příprava na obnovení těžby se odhaduje řádově na několik miliard. Proces obnovy těžby by mohl být mnohaletou záležitostí, a tudíž není možné vyloučit ani možnost, že se mezitím elektromobilita posune jiným směrem.
Otázky z auditoria končily debatou na téma obnovitelných zdrojů. Podíl výroby energie a tepla z uhlí byl v minulém roce pod 50 %, stále se pracuje na snižování podílu a je odhadováno, že do roku 2040 bude tento podíl v rozmezí 15-20 % uhlí. Hnědé uhlí proto velmi rychle směřuje k úpadku. Základem by v budoucnu měla být jaderná energetika. Obnovitelné zdroje by měly tvořit 25 %, zbytek zůstává plynu, či vodním elektrárnám.