Je obchod pro stát ekonomicky výhodný? Má si ČEZ Počerady ponechat? Budeme schopni plnit svoje závazky vyplývající z Pařížské klimatické dohody i evropské legislativy? A zbyde dostatek uhlí pro teplárny, pokud bude velká elektrárna operovat déle, než se plánovalo?

Na téma prodeje elektrárny Počerady pořádal Institut pro politiku a společnost 10. června 2019 veřejnou debatu. Na ní vystoupili René Neděla, náměstek pro řízení sekce surovin a energetiky, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR; Luboš Pavlas, generální ředitel, Sev.en Energy; Michal Šnobr, analytik, investor a menšinový akcionář ČEZ a Jan Rovenský, vedoucí energetické kampaně, Greenpeace. Moderátorem debaty byl Jan Macháček, předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost.

René Neděla pro vyjasnění uvedl, že ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) nevykonává akcionářská práva vůči ČEZu, a to s tím, že věc je záležitostí ministerstva financí. Pohled MPO je takový, že jsou dvě společnosti, které mají uzavřený smluvní vztah a je na nich, jak se domluví. Na Počerady je nicméně potřeba nahlížet i jako na strategické aktivum, dokud ČR nebude mít jiný zdroj. Elektrárna tak může být strategickým zdrojem, který bude vyrovnávat přenosovou soustavu, pokud zrovna „nebude foukat vítr nebo svítit slunce“.

ČEPS podle něj počítá, že Počerady budou v provozu do roku 2030. Důležité je dívat se kromě ochrany životního prostředí i na další specifika, jako jsou dopady na zaměstnanost, rozvoj regionu, bezpečnost sítě atp., vzpomenul Neděla. Na věc je tak potřeba nahlížet z více úhlů a ministerstvo podle něj v současné době nemá dostatek informací.

Luboš Pavlas zmínil, že mu nepřísluší komentovat věci týkající se interních záležitostí ČEZ. „My máme smlouvu na odkup. Pokud elektrárnu získáme, budeme ji řádně provozovat. Pokud se ČEZ rozhodne neprodat, budeme respektovat toto rozhodnutí.“ Komentoval situaci Pavlas.

Ve věci paroplynové elektrárny, která se nachází v areálu Počerad uvedl, že ta funguje podle zatížení sítě a ročně vyprodukuje méně než polovinu své kapacity. Na každý pád podle Pavlase doba uhelná končí a pozorujeme trend dekarbonizace. To ale přináší i paradoxy, že průmysl se stěhuje do Asie, kde produkuje daleko horší emise.

Michal Šnobr se k transakci staví kriticky. Uvedl, že transakce byla uzavřena v roce 2013 a od té doby došlo ke změnám. Dnes energetický trh vypadá jinak než v roce 2013, zdůraznil. Do dnešního dne si nejsme jisti, jestli smlouva z 2013 byla uzavřena správně a ČEZ podle něj nechce o věci diskutovat. Pro ČEZ bude nejlépe, aby termín 31. 12. 2019, kdy dojde k naplnění ransakce, uplynul a největší hnědouhelná elektrárna s 1000 MW výkonu se ocitne v rukou nového majitele za 2 mld. Kč, varoval Šnobr.

Cena 2 mld. je podle Šnobra nevýhodná. Navíc ČEZ je v komfortní situaci a nemusí elektrárnu prodat. Tématem jsou i pozemky a energetický site jako celek. Cena by podle něj měla být vzhledem ke všem specifikům vyšší.

Jan Rovenský označil elektrárnu Počerady za největší zdroj znečištění a největší zdroj skleníkových plynů v ČR. Pokud se Počerad stát vzdá, tím hůře se mu pak bude regulovat produkce emisí, uvedl. Během transakce se podle něj nepočítá s externími náklady, jako je vliv na životní prostředí a zdraví. Dodal, že na Univerzitě Karlově počítají takové externí náklady. Ty byly v případě Počerad stanoveny na 7,2 mld. korun ročně. Vloni to bylo 4,8 mld. Roční provoz tak podle něj způsobuje větší škody, než je tržní cena elektrárny.

Je výhodné dál Počerady provozovat? Položil si Rovenský otázku. První scénář je, že po roce 2024 to bude výhodné – ČEZ by si ji měl nechat. Druhý je, že to výhodné nebude – tak by neměl mít zájem kupec. Třetí scénář je, že to bude výhodné pro Sev.en, ale ne pro ČEZ. To se podle Rovenské může stát pouze tehdy, pokud smlouva nebude výhodná pro ČEZ.