Dne 28. února 2018 pořádal Institut pro politiku a společnost debatu na téma Umění ve veřejném prostoru. Naše pozvání do diskuze přijala primátorka hlavního města Prahy Adriana Krnáčová, Eliška Kaplický Fuchsová, zastupitelka hlavního města Prahy, David Černý, umělec a sochař, Hana Třeštíková, radní pro kulturu a sousedské vztahy Prahy 7, Petr Dušta, manažer developerského týmu společnosti Skanska. Moderování debaty se ujal umělec Petr Dub.

Úvodního slova se ujal moderátor debaty Petr Dub, který nejprve přivítal účastníky debaty a poté otevřel diskusi výtkou směrem ke státu. Podle pana Duba totiž povinnost začleňovat umění a architekturu do veřejného prostoru de facto zmizela po roce 1989, kdy skončila platnost tzv. 4% zákona o veřejném umění, v důsledku čehož se podle něj vytratila jistá donátorská role státu, který se o veřejný prostor do té doby staral. Pan Dub ovšem rovněž podotkl, že dnes se situace mění, protože pražský magistrát podniká vidielné kroky ke zlepšení situace.

Paní primátorka Adriana Krnáčová navázala na prvotní připomínku moderátora Petra Duba se slovy, že rezignaci státu v oblasti umění ve veřejném prostoru nepovažuje za zcela nesprávný krok. Výsledky minulých aktivit totiž můžeme v Praze vidět i v současnosti a nutno říci, že některé z nich rozhodně nelze považovat pro pražský věřejný prostor za přínosné. Paní Krnáčová upozornila na to, že vytvoření současné koncepce trvalo poměrně dlouhou dobu. Inspirace, jak efektivně naložit s finančními prostředky města, se hledala i v zahraničí. Adriana Krnáčová nastínila vizi zřízení odborné komise konstituované z odborníků i zkušených osobností ze zahraničí. Tato skupina by měla navrhnout radě hlavního města díla, ať už formou soutěže nebo přímým nákupem. Rozhodování o tom, kde a za jakým účelem budou jednotlivá díla umístěny do veřejného prostoru, je pak kompetencí Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR).

Eliška Kaplický Fuchsová navázala na slova pražské primátorky tím, že již byly představeny jasné koncepce kulturní politiky hlavního města. Onu odbornou komisi by podle ní neměly tvořit politici, ale lidé z oboru. Za zásadní změnu v koncepci považuje hlavně možnou akvizici kultovních děl autorů, jejichž díla bychom v hlavním městě chtěli mít. Na základě zkušenosti je jasné, že významní sochaři nejsou velkými příznivci veřejných soutěží, funguje spíše přímé oslovení. Paní Kaplický Fuchsová dodala, že daná koncepce myslí i na to, co se s daným již vytvořeným dílem bude dít v budoucnosti. V současnosti však absentuje edukace a pastportizace o již vzniklých uměleckých dílech.

Hana Třeštíková souhlasila s předřečnicí v tom, že je třeba vymyslet způsob, jak se o umělecká díla ve veřejném prostoru starat. Za další problém městské části, v níž sama působí, považuje nekoncepční umisťování uměleckých děl. Z pozice městské části pak mluvila o tom, že městská část by ráda participovala na schvalování děl, například z pozice poradního orgánu. MČ mají zcela logicky na spolurozhodování zájem, neboť jde o věřejný prostor v jejich správě. Paní Třeštíková proto apeluje na prohloubení kooperace magistrátu a pražských městských částí.

Podle Petra Dušty umění do veřejného prostoru jednoznačně patří. Nicméně nesmíme zapomínat na to, že na konci celého procesu musí být někdo, kdo daný objekt vlastní a stará se o něj. Za zajímavou myšlenku považuje pan Dušta to, že se městská část nebrání být případným koordinátorem. V komunikaci s magistrátem a městskou částí považuje za důležité, aby byl proces transparentní a jednoduchý.

David Černý vyjádřil velmi skeptický postoj vůči nakupování uměleckých děl za peníze daňových poplatníků a jejich následné umisťování do veřejného prostoru. Osobně by z pozice umělce uvítal spíše nákup jeho díla z řad soukromého podnikatele či investora, který by následně dané dílo umístil do veřejného prostoru. Paní primátorka Krnáčová reagovala souhlasně na otázku, zda je možné odpolitizovat téma umění ve veřejném prostoru, ale podotýká, že velmi záleží na tom, zda jsou kompetentní lidé ochotni naslouchat odborníkům, kteří problematice rozumí. Paní primátorka míní, že americký způsob nakupování uměleckých děl není zcela kompatibilní s evropským systémem.

Eliška Kaplický Fuchsová si myslí, že umění ve veřejném prostoru do jisté míry formuje obyvatele města a že si lidé bohužel dokážou zvyknout na cokoliv. Podle jejího názoru je třeba udělat sběr dat, abychom byli informováni o tom, jakými uměleckými díly město v současnosti disponuje a kde se díla nachází. Tato data zatím nejsou k dispozici, na jejich kompletaci se v současnosti již aktivně pracuje.