„Rusko má zhruba 75 % svých státních příjmů ze zahraničí z prodeje ropy a zemního plynu. Většina dodávek proudí do zemí EU. Půlka raket a bomb, která padají na Charkov, Kyjev a další města je nepřímo placená námi. To je problém, který cítí všechny evropské vlády a snaha nahradit ruský plyn, ropu a uhlí je všude v Evropě totožná,“ říká v dalším díle podcastu komentátora serveru Lidovky.cz Jana Macháčka zvláštní velvyslanec České republiky pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška.

Podcast War zone Jana Macháčka vznikl z iniciativy Institutu pro politiku a společnost a věnuje se kontextu probíhající války na Ukrajině. Druhý díl byl zaměřen především na problematiku energetické bezpečnosti a české a evropské závislosti na ruských energetických surovinách.

„Míra závislosti na ruských dodávkách, především plynu, je v Evropě rozdílná. Určitě ale vede Německo, Rakousko, Slovensko, Maďarsko či Českou republiku k větší opatrnosti“, poznamenal Bartuška s tím, že i v Německu lze v tomto ohledu vidět obrovský pokrok. Německá vláda již 5. března vydala rozhodnutí o postavení LNG terminálu nedaleko Hamburku. Velvyslanec dodal, že je samozřejmě snazší odstoupit od ruského plynu v zemích, které neodebírají takřka žádný ruský plyn, jako například Španělsko, než pro Německo nebo pro Českou republiku.

Zatímco Německo je závislé na ruském plynu „pouze“ z 55 %, v České republice pochází z Ruska v podstatě veškerý dodávaný plyn. Němcům je tato závislost vytýkána především v mediích podstatně více než nám. Je ale tato ostrá kritika vůči Německu spravedlivá? Podle Bartušky se „Německo vrací do skupiny zemí, které jsou globálními hráči a takové země z pohledu médií nikdy nic neudělají správně.“

V tomto kontextu se nabízí otázka, v čem se odlišuje česká energetická politika a situace od té německé. Bartuška konstatuje, že v současné době je vidět spíše dilema sdílené oběma stranami. „My chceme alespoň přechodně zemní plyn od jiných dodavatelů. Naše vláda jedná, naše firmy jednají v několika zemích světa o možnosti postavit terminál nebo se podílet na LNG terminálu v sousední zemi či v EU. My, Němci a Francouzi jdeme za dodavateli jako Katar, USA, Austrálie a další,“ uvedl velvyslanec. Tito dodavatelé ale vyžadují dlouhodobé kontrakty, což komplikuje evropský cíl spočívající v odstoupení od fosilních paliv. Proto je nutné, aby si EU ujasnila, zda je přednější efektivita ekonomiky nebo boj s klimatickou změnou. „Tohle je v oblasti zemního plynu náš společný a ne úplně jednoduchý úkol,“ dodal Bartuška.

V souvislosti s válkou na Ukrajině se rovněž vynořily obavy z úplného zastavení dodávek ruského plynu do Evropy. Jak by se reguloval odběr plynu, kdyby takový scénář nastal? „Jedna věc je mít manuály a připravené regulační stupně a druhá věc je, když ze sytému vypadne 40 % zemního plynu. Nelze popsat, co by nastalo v praxi,“ řekl Bartuška s tím, že existují dva možné scénáře. „Buď Evropa bude solidární, Západ bude solidární s východem a přímořské státy s těmi vnitrozemskými. Druhá varianta je, že se Evropa rozerve vejpůl. Sdílení nákladů, bolesti a zemního plynu je jediná cesta pro Evropu udržet si jednotný postoj, ale bude to obrovský test,“ dodal.

Možné řešení v případě nedostatku ruských surovin v České republice by podle něj mohly představovat i jiné suroviny. „Zaprvé ČR má rezervu v podobě nevyužívaných uhelných zdrojů, které nevyužíváme z důvodu limitu skleníkových plynů. Poté by to bylo oživení části kotlů, které byly odstaveny (menší teplárny apod.) a ještě nebyly rozebrány,“ vysvětluje Bartuška a dodává, že klimatické cíle by šly v tomto případě stranou.

Na stole je také možnost, že by se samo Rusko mohlo uchýlit k uzavření plynu s cílem, aby v Evropě nedošlo k naplnění zásobníků na další zimu. „Osobně očekávám další eskalaci vztahů mezi Ruskem a Západem, a to nejenom kvůli válce, ale i doprovodným jevům. Pro mě osobně existuje ještě třetí scénář, v rámci kterého by plyn nebyl zastaven Evropou ani Putinem, ale jako vedlejší efekt sankcí a protisankcí,“ doplnil velvyslanec.