War Zone #6 Páchá na Ukrajině Ruská federace genocidu?
V DNEŠNÍM DÍLE SE MIMO JINÉ DOZVÍTE:
- První zmínky o genocidě v kontextu války na Ukrajině (2:00)
- Vývoj vnímání definice genocidy (5:26)
- Složitost právní prokazatelnosti (8:17)
- Historické příklady genocidy a jejich odborné kvalifikování (12:52)
- V jakých situacích mluvit o genocidě a provádí Rusko na Ukrajině genocidu? (24:00)
- Odlišení od jiných zločinných aktů Ruska na ukrajinském obyvatelstvu (30:52)
- Role ruských vojáků v konfliktu (39:16)
- Odsouzení Vladimira Putina a dalších ruských představitelů u Mezinárodního soudního dvora (42:40)
„Pro prokázání a určení toho, zda je něco genocida nebo ne, je důležité definovat a přesně určit úmysl. Jednotlivé činy, kterými není pouze usmrcování příslušníků vybrané skupiny, ale také uvedení do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné zničení, musí být provedeny s jasným úmyslem tu skupinu zlikvidovat. To je zádrhel i v současné situaci na Ukrajině, protože určit úmysl ruského režimu v tuto chvíli, kdy není dostatek důkazů a zatím ani nemůže být, je velmi problematické“, říká v dalším díle podcastu War zone komentátora Lidových novin Jana Macháčka výkonný ředitel Centra studií genocid Terezín Šimon Krbec
Podcast War zone vznikl z iniciativy Institutu pro politiku a společnost a věnuje se kontextu probíhající války na Ukrajině. Šestý díl byl zaměřen na válečné zločiny, které Ruská federace páchá na Ukrajině a zda se dají označit za genocidu.
V kontextu současné války na Ukrajině je podle Krbce správné upozorňovat na to, že zde hrozí riziko genocidy. Uvádí také, že v politickém diskurzu se nerozlišuje míra rizika genocidy a uchyluje se jen k obecným soudům. Dost často tak dochází k záměně termínu „válečný zločin“ a „genocida“, což podle něj může vést k otázkám, zda například usnesení vlád jednotlivých zemí o páchání genocidy na ukrajinském obyvatelstvu je odborně či dokonce právně obhajitelné. „Zároveň nadužívání termínu genocida, který je zvláště v tomto rusko-ukrajinském konfliktu velmi intenzivní již od roku 2014, může vést k určité devalvaci tohoto termínu a ztratí tak svůj původní význam a preventivní dosah,“ doplňuje Šimon Krbec.
Kromě genocidy ovšem existují i další násilné akty, které se v současném veřejném prostoru v souvislosti s válkou na Ukrajině objevují. Podle slov Šimona Krbce je však pro rozlišení povahy těchto aktů důležité mluvit o tom, na čem je konkrétní zločin založen. „Pokud se jedná o zločin agrese, tak je zcela zjevné, že se ho Ruská federace dopouští,“ říká Krbec. Zároveň doplňuje, že například kategorie „válečné zločiny“ a „zločiny proti lidskosti“ jsou velmi dobře konkretizovány, narozdíl od kategorie „genocidy“, která je zároveň podle Krbce motivována požadavky Ukrajinců k intervenci ze strany západních zemí.
„Těch konkrétních zločinů, kterých se s největší pravděpodobností Ruská federace dopouští, a to jak v oblasti zločinů proti lidskosti, tak válečných zločinů, jsou možná desítky,“ zmiňuje Krbec a vyjadřuje také určité nepochopení nad tím, proč se parlamenty některých zemí snaží obvinit Rusko ze zločinu genocidy, která je právně mnohem hůře prokazatelná než výše zmíněné zločiny.
Dalším důležitým rozměrem u prokazování válečných zločinů Ruské federace na území Ukrajiny bude také role samotných vojáků či vojenských skupin, které se dopouštějí poprav a jiných projevů násilné činnosti. Zde stejně jako u případů dřívějších bude podle Krbce vyžadováno důkladné soudní, ale také odborně-historické přezkoumání s cílem odhalit a konkrétně určit, jakým způsobem probíhala komunikace vedení státu s jednotlivými vykonavateli těchto činů.
V neposlední řadě se také nabízí otázka odsouzení Vladimira Putina a dalších členů užšího vedení Ruské federace jako válečných zločinců u Mezinárodního soudního dvora. Šimon Krbec nicméně zmínil, že k samotnému odsouzení bude nutné jejich fyzické předvedení s možností obhajoby přímo u soudu, což se vzhledem k statutu Ruské federace jako jaderné velmoci jeví jako velmi nepravděpodobný scénář.