Nestihli jste některou z našich akcí? Nebo Vás prostě jenom zajímají nejdůležitější informace, které zazněly? V jednoduchosti je krása. Rozhodli jsme se proto, že všechny reporty, videa, fotografie a tiskové zprávy dáme přehledně na jedno místo. Ať už hledáte cokoliv, určitě jste tu správně. Teď už Vám nic důležitého neuteče.

PODÍVEJTE SE NA PROBĚHLÉ AKCE

13. 6. 2022

Více o události

Kulturní předsudky o ruském a ukrajinském národu

V DNEŠNÍM DÍLE SE MIMO JINÉ DOZVÍTE:

  • Má být ruská kultura bojkotována? (3:35)
  • Je nutné veřejné odsouzení ruské kultury? (11:18)
  • Kolektivní vina ruské společnosti (17:15)
  • Role židů v ruské kultuře (22:00)
  • Pohání ruská kultura ruský expanzionismus? (27:03)
  • Odlišná povaha západní a ruské civilizace (38:40)
  • Dědictví kulturních tradic a komunismu v současné politice Ruské federace (47:30)
  • Vývoj ukrajinské identity a její současný stav (53:50)
  • Mýty a národní symboly Ukrajiny
  • Paralely mezi současnou Ukrajinou a Československem za druhé republiky ve vztahu k menšinám na svém území (72: 53)

„Z praktického hlediska může být přímý kontakt s ruskými umělci v tuto chvíli problematický. Zvlášť s těmi, kteří Putinův režim podporují. Jiná věc je ale přistoupit individuálně k bojkotu ruské kultury. My přece nečteme knihy proto, že tím fandíme nějaké politice či zemi. Přece nyní neprovedu svůj osobní bojkot tím, že vyklidím knihovnu a zbavím se ruských knih,“ říká v dalším dílu podcastu War Zone komentátora Lidových novin Jana Macháčka publicista pro oblast kultury a historie týdeníku Echo24 Jiří Peňás.

Podcast War Zone Jana Macháčka vznikl z iniciativy Institutu pro politiku a společnost a věnuje se kontextu probíhající války na Ukrajině. Sedmý díl byl věnován kulturní dimenzi ruského a ukrajinského národa a pokládá si taktéž otázku, zda by měla být ruská kultura bojkotována.

„My se na to (ruskou kulturu) díváme optikou 24. února letošního roku. Před pěti lety bychom pravděpodobně říkali, že ruská kultura je ta vznešená, která povznáší lidského ducha a díla Dostojevského, Tolstého a dalších jsou přece tím klenotem ruské kultury,“ říká Peňás s odkazem na určitou ambivalenci ve vnímání ruské kultury v kontextu současné agrese na Ukrajině. Zároveň ale doplňuje, že v oněch dílech jde spíše o obranu proti určité „nekultuře“ projevující se v Rusku například nedostatečnou správou měst či složitými mezilidskými vztahy. Podle Peňáse nelze ruskou kulturu obviňovat z násilné povahy a expanzionismu Ruské federace.

Důležitým aspektem v souvislosti se současnou válkou na Ukrajině je také mentalita ruského národa. Ten se podle Jiřího Peňáse odlišuje v mnoha ohledech. Jedním z nich je bezesporu vztah ke způsobu života, který se od toho západního liší například v nemateriálním pojetí a spíše sebe sami vnímají jako imperialistický, „stepní“ národ, jehož velikost se definuje neustálou expanzí a podmaňováním si dalších území. Z tohoto pohledu pak současná ruská agrese není pro Peňáse zase tolik překvapující.

V otázce ruského imperialismu Peňás také komentuje roli komunismu, která podle něj byla pouze určitým převlekem internacionalistického smýšlení ruského národa. Dále také zdůrazňuje pokrytecký přístup k západnímu světu. „Na jedné straně touží po irském pivu a amerických motorkách, ale na druhé straně západní společností hluboce pohrdají.“ Expanzionisticky laděná ideologie ruského národa, která zde byla vždy patrná, je pak hlavním faktorem i v souvislosti se současnou válkou na ukrajinském území.

Za zmínku také stojí otázka ukrajinské identity. Tu Peňás připodobňuje k Irům v tom, že se v obou případech jedná o utlačované národy většími a mocnějšími sousedy, které si ale dokázaly zachovat svou kulturní svrchovanost například v podobě vlastního jazyka. Současný konflikt pak podle něj tento fakt pouze zdůraznil a posílil svornost svobodomyslného ukrajinského národa.