Krátkodobé pronájmy se staly běžnou součástí turistického i rezidenčního trhu a výrazně proměňují fungování měst. Vedle přínosu pro cestovní ruch přinášejí tlak na dostupnost bydlení, sousedské vztahy, vymahatelnost pravidel a rovné podmínky mezi jednotlivými typy ubytování.
Evropská pravidla i české návrhy hledají rovnováhu mezi právem obcí chránit bydlení, právem vlastníků nakládat s majetkem a potřebami cestovního ruchu. Účinná regulace bude stát na datech, jasných kompetencích, sdílení informací a kontrole, která dokáže omezit šedou zónu, aniž by bez důkazů trestala poctivé hostitele.
Jak velkou část bytové krize v centru Prahy skutečně způsobují krátkodobé pronájmy? Jaká data musí město před omezením doložit a jak přísná regulace je obhajitelná? Je účinnější registrace, omezení počtu nocí, souhlas domu, nebo úplný zákaz v některých lokalitách? A jak chránit sousedy i poctivé hostitele před přesunem nabídky do šedé zóny?