Novináři je milují, politologové nenávidí a kovaní straníci se jich obávají. Ano, dnes mluvíme o průzkumech veřejného mínění ve formě volebního modelu. Jejich pravidelné zveřejňování vždy rozčeří stojaté vody české politiky, kdy příznivci rostoucích subjektů sdílejí grafy jako o závod, a ti, kteří v aktuálním šetřením klesají, zpochybňují jejich relevanci. Tak či onak, v předvolebním roce si průzkumů nejrůznějších typů užijeme do sytosti, proto si v tomto textu podrobně rozebereme plusy a mínusy, poukážeme na časté omyly, které si veřejnost do průzkumů projektuje, vysvětlíme zásadní rozdíl mezi volebním potenciálem a volebním modelem a také to, proč je potenciál často zneužíván politickým marketingem.

Hlavní body analýzy:

• Průzkumy veřejného mínění jsou jen nedokonalým obrazem společnosti a mají spoustu skrytých nevýhod. Novináři a veřejnost výstupům agentur a výzkumných institucí přidávají větší důležitost, než by bylo zdrávo.
• Průzkumy se od sebe liší použitou metodikou, a to způsobuje rozdílné výsledky. Spíše než na průměry všech průzkumů je nutné se dívat na trendy u jednotlivých agentur separátně.
• Sdílení výše volebního potenciálu je znakem zoufalosti, a pokud to vaše oblíbená partaj dělá, pak je pravděpodobně ve velmi vážných problémech a její PR tým se chytá každého stébla.

Komentář – Karel Sál

Celý text naleznete v PDF pod odkazem níže.