Dá se oživit hospodářství po pandemii jednoduchým modelem růstu?

Virus COVID-19 vytvořil podhoubí pro finanční krizi. Zaměstnavatelé implementují opatření ke snižování rizika šíření nákazy, které by mělo vést například k menšímu zatížení zdravotnictví jednotlivých zemí. Mezi tato opatření patří karanténa, zákaz shromažďování větších skupin či omezení společného stravování. Mnoho zaměstnanců musí pracovat z domova a někteří zaměstnavatelé jsou nuceni propouštět. V březnu přibylo v USA více než milion nezaměstnaných.

Metoda, kterou si stát vybere pro boj proti viru a recesi závisí však na modelu růstu země. Podle VOX má Německo velký růstový model založený na exportu se sociálními programy nabízenými vládou. To vládu donutilo zavést nízko úrokové úvěry a zlepšit systém dávek pro nezaměstnané. Sir Charles Bean z London School of Economics tvrdí, že vláda musí povzbudit podniky k udržení svých zaměstnanců například tím, že je po dobu trvání vládních omezení platí ze státního rozpočtu. Tato opatření mohou zabránit masové nezaměstnanosti očekávané po skočení současného stavu.

Růstový model USA je navázán na konzumerismus a dluh se sociálními programy nabízenými zaměstnavateli.  Tyto programy mohou snižovat finanční zátěž lidí a patří mezi ně například zdravotní péče. Americká vláda v zájmu zachování těchto benefitů přijala stimulační balíček zahrnující kurzarbeit, snížení mezd a nízké úrokové úvěry. Přijatá opatření mají za cíl udržet konzumerismus a zaměstnanost.

Česká republika jakožto stát s růstovým modelem zaměřeným na vývoz zavedla přísná cestovní omezení a celostátní karanténu jako jeden z prvních států EU. Vláda přijala stimulační balíček na záchranu zaměstnanosti zaměřený na pomoc firmám postižených vyhlášením nouzového stavu. Stát hlásí, že bude například proplácet mzdu zaměstnanců místo postižených zaměstnavatelů.

Motivací firem k udržení zaměstnanosti v dobách krize by měl být bezproblémový přechod z krizové ekonomiky k běžně fungujícímu byznysovému prostředí. Kurzarbeit snižuje zátěž podniků a pomáhá snižovat dopady na celou ekonomiku. Umožňuje zachovat kupní sílu obyvatelstva a zároveň omezit vykonávání pracovní činnosti, která by mohla přispívat k šíření nákazy. Tato opatření napomáhají udržet  na živu i spotřební ekonomiku.

Konec probíhající pandemie je nejasný, a proto může být kurzarbeit také dlouhodobějším řešením. Nízko úroková půjčka je totiž stále běžnou půjčkou, která musí být splacena. Firmy by se mohly dostat až k bankrotu, pokud by své půjčky musely splácet dříve, než se vše vrátí do normálu. Hrozící ekonomický krach je pouze jedním ze scénářů zvládnutí pandemie. Většina klíčových rozhodnutí je učiněna na základě lékařsko-sociálních aspektů. Nabízí se dva modely možného vývoje, ukazující obecnou představu o tom, jak se k šíření nákazy zachovat. Model od Imperial Colleage London doporučuje uzavření firem, izolaci lidí a celostátní karanténu.

Obrázek 1: Imperial College London Model: účinnost politiky omezování s cílem prevence proti fatální infekci



Zdroj: Imperial College COVID-19 Response Team, 2020.

Oxfordský model na druhou stranu propaguje  tzv. „laissez-faire“ přístup, jelikož je v USA již infikováno až 40 % populace s mírnými až neexistujícími symptomy. Lidé by se v tomto případě o sebe postarali sami.

Obrázek 2: Oxford Model: Počet lidí náchylných k nemoci se snižuje s rostoucím počtem úmrtí

Zdroj: Lourenco, et al.

Oxfordský model navrhuje státům možnost nečinnosti, jelikož virus ohrozí pouze ty nejslabší. Z ekonomického hlediska by toto řešení pomohlo zvládnout krizi pouze malou měrou, jelikož vystrašených, izolovaných nebo nakažených lidí je mnoho, takže je snížena jejich schopnost vykonávat práci a konzumerismus se snižuje. Také ztráty na životech znamenají nižší konzumerismus a méně pracovních sil.

Česká republika se na rozdíl od Spojených států rozhodla pro Imperial Colleage Model. Vláda v očekávání toho nejhoršího obětovala ekonomické výsledky ve prospěch zdraví a bezpečnosti občanů. Umožnila zdravotnickému systému převzít kontrolu nad situací, což vedlo ke snížení strachu z možné existence hromadných ohnisek nákazy.

Opatření proti šíření nákazy ale nemusí nutně znamenat zbytečné utlumení hospodářského růstu. Karanténa může státu ušetřit až 279 milionů dolarů, které by jinak musel vynaložit na lékařskou péči infikovaných lidí.

Autorem textu je Joseph Dillingham, překlad Martin Sedláček, editorka Šárka Prát.