Kam směřuje česká politika a co můžeme očekávat v nejbližší době? Jak se naše společnost vypořádá s problematikou sucha? A co bude pro svět znamenat, pokud KLDR získá jaderné zbraně? Jednoduše jsou témata, která se dotýkají každého z nás. Naši přední analytici proto pro Vás pravidelně připravují stručné komentáře a v kostce přináší náš pohled na věc.

Dárek k výročí

Již jen pár týdnů nás dělí od oslav 30 let výročí Sametové revoluce. Jednoho z nejdůležitějších milníků českých (československých) dějin. Výročí demokratické tranzice, demokratizace a restaurace demokracie v naší zemi. Snad si zasloužíme malý dárek – dle srpnového průzkumu společnosti Kantar CZ pro Českou televizi by Komunistická strana Čech a Moravy historicky poprvé nepřekročila pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do Poslanecké sněmovny, a to paradoxně v situaci, kdy jsou nejblíže moci od roku 1989. Nebo právě proto?

Zdroj: Kantar CZ. Pozn.: Do volebního modelu vstoupilo 847 respondentů. Statistická chyba volebního modelu se v aktuální vlně měření pohybuje u jednotlivých stran v rozmezí +/- 0,9 až 3,1 procentního bodu.

Česká republika je de facto jedinou postkomunistickou evropskou zemí, kde se po revolučních 80. letech dokázala prosadit nereformovaná komunistická strana. KSČM je přímou následovnicí totalitní KSČ a jako taková je zároveň jedna z nejstarších stran na české politické scéně. Od Sametové revoluce těžila především ze silných organizačních struktur a snaze o reformní rétoriku v rámci konfliktní linie komunismus-antikomunismus. Později šlo o protestní potenciál a doposud o jedny z nejdisciplinovanějších voličů, co drželo KSČM ve Sněmovně, Senátu atd. Takže co se teď jinak?

Tak zaprvé, výše zmíněná konfliktní linie je ta tam. Byla nahrazena klasickým střetem levice-pravice, postmaterialismem a čím dál tím více viditelnějším bojem starých a nových elit. To není zas tak zajímavé. Ztráta protestního potenciálu bolí komunisty o něco více! KSČM zde byla od konce 90. let vždy jako alternativa pro ty voliče, kteří byli zklamáni stavem demokracie, kterou budovali levicové, ale i pravicové strany. To je takové to „zlatí komunisti“. Jenže pak přišli postupně Čtyřkoalice (a Koalice), zelení, TOP 09, Věci veřejné, ANO a Piráti. A ačkoli sem tam ještě můžeme slyšet tvrzení o tom, že „za komunistů stál rohlík jen desetník“, protestní potenciál se už nevrací do minulého tisíciletí, ale trestáme aktuální politickou reprezentaci. To, co je ale pro KSČM možné osudné, je postupný odliv skalních příznivců. Jde o odlivy těch voličů, kteří KSČM v minulých volbách volili, ale dnes už by k volbám nepřišli vůbec (ne, že by volili někoho jiného). No a samozřejmě dokola omílaný vysoký věkový průměr členů strany, stejně jako jejích přívrženců.

Pokud by komunisté skutečně vypadli a síly byly rozložené dle volebního modelu Kantar CZ ze srpna, můžeme se těšit na další super nekonečný seriál s názvem „jmenování premiéra a vyslovení důvěry vládě“ v hlavních rolích Zeman a Babiš a ti ostatní. Uvidíme.