Donald Trump se vrací do Bílého domu. Ať žijí Spojené státy. Evropo, seber se.

Tak jako spousta mých známých a kolegů, taky já jsem se těšila na americkou volební noc. Plánovala jsem si, jak zůstanu celou dobu vzhůru a od půlnoci budu sledovat pomalé sčítání hlasů. Nakonec musím přiznat, že jsem usnula pod tlakem komentářů, že to bude nejtěsnější souboj o roku 1970 a „kdo ví, jestli budeme v pátek vědět, jak hlasy volitelů dopadnou“. No dobře, zavřela jsem oči. Ve středu ráno jsem se probudila do úplně jiného světa. Bylo v podstatě rozhodnuto. Republikánský kandidát na prezidenta Donald Trump se vrací do Bílého domu. Triumfálně.

Donald Trump porazil demokratickou kandidátku Kamalu Harrisovou a stal se – tedy stane se dalším prezidentem USA. Během dopoledne se ještě řada médií držela opatrných prohlášení a používala slovo „zřejmě“ či „pravděpodobně“. V podstatě už ale nebylo nad čím spekulovat. Trump získal klíčové státy Pensylvánii, Severní Karolínu, Georgii a Winconsin, což mu zajistilo výhru. Jako první ho za vítěze označila Fox News následované CNN a AP.

Trump čekal na výsledky na Floridě ve svém sídle Mar-a-Lago. Před ním čekalo zpočátku pár nadšenců, jak ale bylo stále jasnější, že by mohl zvítězit, zaplnilo se prostranství červeno-modrými fanoušky. Se svým vystoupením dlouho neotálel a sebevědomě své vítězství prohlásil za nevídané a dodal, že bude bojovat za všechny Američany. Což taky evidentně Američané chtějí. Trump získal o zhruba čtyři miliony víc hlasů než Harrisová. Přednost tak dostala národní hrdost a „americký sen“, lidé řekli dost imigraci a dali jasně najevo, že chtějí bránit a pozvednout svou vlastní ekonomiku.

Svět se ale dívá do Washingtonu – respektive na Floridu, kam se teď přesunul úřad budoucího prezidenta – s obavami. A to hlavně proto, že nikdo pořádně neví, co přijde. Možná proto si to své chtěli pojistit státníci napříč celým světem, když Trumpovi poblahopřál izraelský premiér Netanjahu, francouzský prezident Macron, německý kancléř Scholz a další. Všichni shodně mluví o Spojených státech jako o jejich klíčovém partnerovi a o pokračování vzájemné nadstandardní spolupráce.

Je to ale hlavně Ukrajina a následně taky bezpečnost v Evropě, která trápí řadu států. Trump už v předvolební kampani naznačoval, že válku je třeba rychle ukončit. A s tím nelze nesouhlasit. Konflikt trvá už třetí rok a Kyjev teď čeká neradostná a klíčová zima. Nelze ale očekávat, že nová administrativa doslova zavolá ruské hlavně státu a jednoduše válku ukončí. Dá se ale počítat s tím, že hlavní úlohu bude muset převzít samotná Evropa. Spojené státy dávají najevo, že už nadále nebudou hlavním garantem evropského míru, ale starý kontinent musí převzít zodpovědnost sám za sebe.

Nový generální tajemní Mark Rutte ještě před výsledkem amerických prezidentských voleb řekl – a dovolím si parafrázovat – že Trump tady zkrátka je a my se s ním musíme naučit jednat a spolupracovat. A to není na škodu. Měly by evropské země více investovat do vlastní bezpečnosti? Rozhodně ano. Evropská unie by měla na kontinentě převzít hlavní roli a garantovat svou vlastní obranyschopnost. A jestli k navýšení rozpočtu na obranu a větších investic do bezpečnosti (a s tím spojeného rozvoje) potřebujeme nového amerického prezidenta, tak je ten nejvyšší čas.

Evropa možná v následujících letech dostane od Spojených států „na zadek“, a to jak v oblasti ekonomiky, investic, zelené politiky, tak i bezpečnosti. Pro americké Spojené státy, které chce budovat budoucí prezident Donald Trump, není Evropa tím správným lákadlem. Oči jeho administrativy se zřejmě budou upírat jinam – dál do střední Asie, Číny a Indie. Pokud ale rozumově přijmeme fakt, že s Trumpem se musíme naučit spolupracovat – je na Evropské unii, aby se přiměla ke svým vlastním reformám. Znovu se stala konkurenceschopná. Převzala zodpovědnost sama za sebe. Jednala se Spojenými státy a Indo-Pacifikem jako sebevědomí partner.

Rukavice byla hozena. Do toho Evropo!