Hongkong a vláda jednoho muže. Zvolení Johna Leeho představuje další výzvu pro demokratický svět

Novým správcem Hongkongu se od 1. července stane bývalý policista a místní tajemník pro bezpečnost, John Lee. Jedná se o symbolické datum 25. výročí návratu této bývalé britské kolonie pod správu Číny. Ovšem pro samotnou budoucnost Hongkongu se nejspíše nebude jednat o natolik pozitivní změnu. V mnoha ohledech dojde k ještě většímu splynutí s čínským nedemokratickým systémem a dá se taktéž očekávat vyostření vztahů se západní zeměmi.

V úřadu vystřídá bývalou administrátorku Carrie Lam, která se v průběhu svého mandátu vepsala do povědomí širší veřejnosti tím, že se snažila o projektování vlivu Pekingu na úkor hongkongské autonomie. Nejsilnějším projevem se stal její návrh tzv. extradičního zákona, na jehož základě měli být občané Hongkongu podezřelí z trestné činnosti přepravováni do Číny. To vyvolalo masové demonstrace, svým rozsahem podobné tzv. Deštníkové revoluci, kdy se řada studentů postavila proti nově navržené reformě volebního systému schválené vládou v Pekingu.

Nástup Leeho ovšem pro hongkongskou samosprávu nevěstí nijak světlejší budoucnost. Na základě jeho výroků a oficiálních prohlášení si lze udělat představu o jeho politických a bezpečnostních prioritách.

Jako první je nutné zmínit, že jeho volba nebyla výsledkem všelidového hlasování, nýbrž výsledkem volby 1500členného výboru, jenž je dominantně tvořen pročínskými politiky. To již samo o sobě upozorňuje na značný čínský vliv. Reakcí západních států bylo zatím společné stanovisko Evropské unie a zemí G7, jasně odsuzující volby jako demokratický odklon od slibů vycházejících z hongkongského základního zákona. Podle něj má být Hongkong spravován podle principu jedna země, dva systémy, což má zaručit demokratičtější zřízení a autonomní výsady.

Z pozice Pekingu pak volba Leeho, jakožto bývalého bezpečnostního tajemníka a policisty majícího zkušenost i s násilným potlačením protestů, dává smysl i pro možné uklidnění situace uvnitř Hongkongu, která se v současné době stává čím dál křehčí. John Lee je tak pro Peking sázkou do budoucna. Jeho vize o oživení role města jako významného mezinárodního centra ovšem nekoresponduje s jeho největší politickou prioritou, kterou je národní bezpečnost. To bude v praxi znamenat prohlubování čínských snah o zamezení hongkongské autonomie. Ve svém projevu Lee například zmiňuje, že „chránit suverenitu, národní bezpečnost a rozvojové zájmy naší země, stejně jako ochrana Hongkongu před vnitřními a vnějšími hrozbami a zajištění jeho stability, bude mít [pro něj] i nadále prvořadý význam“.

V ekonomické oblasti nastane ještě silnější propojení vazeb s Čínou. To vše na úkor svobody tisku, shromažďování a projevu v samotném Hongkongu. Tyto ambice jsou nejlépe vidět na snaze posilnit průmyslovou spolupráci s Čínou v rámci tzv. Greater Bay Area zahrnující také Macao a čínskou provincii Kuang-tung. Toto regionální spojení ovšem není postaveno jen na ekonomické výměně, ale představuje také platformu pro budoucí soudní a právní výměny. Leeho vize předpokládají sladění s vizemi čínské politiky i v dalších ekonomických oblastech, například pokud jde o plnění čínského národního pětiletého plánu hospodářského rozvoje, propagaci produktů denominovaných v jüanech či rozvoj inteligentních měst umožňující vládní dohled.

John Lee na pozici hongkongského administrátora ještě umocní ekonomickou provázanost s Čínou a omezí hongkongskou národní suverenitu. V neposlední řadě také západní firmy budou stále méně přítomny, což může snížit zahraniční investice, a naopak zvýšit četnost protestů proti vládním autoritám.