Státy ruší sportovní a kulturní akce, omezují veřejný život. Ale jak je to s volbami? S podstatou zastupitelské demokracie? Možnost potvrdit stávající politiky u moci, nebo legitimizovat nové, je základní pilíř demokratických hodnot a standardů. Je ale rozumné pořádat volby, pokud mají občané vycházet ze svých domovů jen v případě nezbytných nákupů, cesty do/z práce… příp. nesmí vycházet vůbec?

Do března 2020, kdy se situace v Itálii a Španělsku začala vymykat kontrole a kdy v reakci na epidemii viru COVID-19 začaly nouzové stavy vyhlašovat další státy, proběhly v Evropě dvoje parlamentní volby. V Irsku a na Slovensku. Již za stavu epidemie proběhly ve Francii komunální volby. Ne zcela bez kritiky (Francouzů i evropských politiků). V následujících měsících měly proběhnout prvořadé volby např. v Severní Makedonii, Srbsku, Litvě, Chorvatsku či Rumunsku. Poláci zase měli v květnu volit hlavu státu. Měli? Komu by posunutí termínu voleb nahrálo a komu naopak ublížilo? A jak by konání v současné situaci ovlivnilo volební účast?

Pro odpověď nemusíme chodit k našim severním sousedům. Již 27.-28. března 2020 měly proběhnout doplňovací senátní volby po zesnulém J. Kuberovi v obvodu Teplice. Prezident republiky je ale odložil. Termín zatím není známý. Pro hlasování měla platit speciální pravidla. Hlasovat například neměli moct lidé v karanténě a neměli za nimi smět ani přijít členové volební komise s přenosnou hlasovací schránkou. Část volební komise měla mít možnost v době epidemie přijít za voliči mimo karanténu s volební urnou i do jinak uzavřených zdravotních nebo sociálních zařízení, pokud o to tamní voliči požádají. Členové komise například neměli brát do rukou doklady totožnosti, mělo se hodně větrat a používat dezinfekci atp. Samostatnou kapitolou by pak mohly být prezidentské volby v USA.

Tak co s tím? Musí volby skutečně proběhnout? Za jakých podmínek? Přikládáme zde některá doporučení, kterými se mohou jednotlivé státy inspirovat. Nicméně ne všechna jsou proveditelná. A levná: