Online zneužívání dětí ve V4: společný problém, rozdílná zranitelnost

Přibližně každý druhý mladý člověk ve státech Visegrádské čtyřky zažil v dětství některou z forem online zneužívání. Každý desátý se stal obětí dlouhodobého nebo závažného online zneužívání. Výzkum projektu Seeing the Unseen ukazuje, že nejde o okrajový jev ani o problém několika izolovaných případů, ale o zkušenost, která se dotýká významné části mladé generace v regionu.

Digitální prostředí už nepředstavuje nějaký oddělený prostor od běžného života dětí. Je přirozeným místem, kde se učí, komunikují, baví, navazují vztahy a hledají vlastní identitu. Stejně tak je ale prostorem, kde mohou být vystaveny manipulaci, nátlaku, ponižování, vydírání, groomingu nebo sexuálně motivovanému obtěžování. Srovnání zemí V4 neukazuje pouze rozdíly v digitálních návycích, ale také rozdílnou míru zranitelnosti, dostupnosti podpory a schopnosti společnosti na podobná rizika reagovat.

Znepokojivá zjištění: každý desátý byl obětí online zneužívání

Organizace Republikon organizovala výzkum v rámci projektu Seeing the Unseen v České republice, Maďarsku, Polsku a na Slovensku mezi mladými lidmi ve věku 18–25 let, kteří zpětně popisovali své zkušenosti z dětství. Cílem bylo lépe porozumět tomu, jak děti digitální prostředí prožívají, jaká rizika v něm zažívají a jaké postoje mají k vyhledávání pomoci.

Data jsou důležitá právě proto, že online zneužívání dětí zůstává často skryté. Mnoho případů není nahlášeno, část obětí si závažnost situace uvědomí až zpětně a instituce nemusejí mít dostatečné nástroje k tomu, aby problém včas zachytily. Výzkum proto nepřináší pouze statistický přehled, ale také upozornění na to, kde v regionu vznikají největší mezery v prevenci a pomoci.

Nejrizikovějším obdobím se ukázal věk 11 až 18 let, tedy čas dospívání, kdy děti tráví v online prostředí více času, rozšiřují své sociální kontakty a současně jsou zranitelnější vůči tlaku okolí.

Slovensko a Polsko jako varovný signál

Výsledky šetření se mezi jednotlivými zeměmi výrazně liší. Na Slovensku vyšší míru zkušenosti s online zneužíváním uvedlo 37 % respondentů. V Polsku šlo přibližně o jednu třetinu. Naproti tomu v České republice a Maďarsku se tento podíl pohyboval pouze mezi 9–10 %. Rozdíly jsou patrné i z opačného pohledu: 53 % Čechů uvedlo, že během dětství nezažilo žádnou formu online zneužívání, v Maďarsku to bylo 45 %, v Polsku 18 % a na Slovensku pouze 10 %.

Slovensko v regionálním srovnání vychází jako nejhorší případ, zároveň je ale nutné tuto interpretaci číst opatrně. Autoři studie upozorňují, že slovenský vzorek zahrnoval vyšší podíl dotázaných ze zranitelných skupin, zejména mladých lidí se zkušeností s ústavní péčí. Výsledky proto nelze chápat jako jednoduchý žebříček úspěšnosti jednotlivých zemí, ale spíše jako upozornění na souvislost mezi online zneužíváním, sociální zranitelností, duševní pohodou a dostupností podpory.

Polsko je znepokojivé tím, že se v řadě ukazatelů přibližuje slovenskému obrazu, přestože zdejší výzkumný soubor měl relativně stabilnější rodinné zázemí. Naopak Česko a Maďarsko vykazují v celkovém obrazu příznivější výsledky, i když ani zde nelze problém považovat za marginální.

Nejde jen o technologie

Rozdíly mezi zeměmi V4 nelze vysvětlit pouze tím, kolik času děti tráví u obrazovek nebo jaké platformy používají. Digitální rizika se prolínají s dalšími aspekty jako sociální prostředí, rodinné zázemí, duševní pohoda, chudoba, předchozí zkušenosti s viktimizací nebo příslušnost ke zranitelným skupinám.

K rizikovým faktorům patří podle šetření také nízký věk, vysídlení či nucená migraci, příslušnost k sexuální či etnické menšině, užívání návykových látek i předchozí zkušenost se zneužíváním. Tyto ukazatele naznačují, že digitální bezpečnost dětí není možné oddělit od širšího sociálního kontextu. Dítě, které je zranitelné offline, bývá často zranitelnější i v online prostředí.

Výzkum ukazuje určitý paradox: mladí lidé ve V4 nejvíce důvěřují rodičům, přátelům a policii, přesto téměř polovina těch, kteří se stali obětí online zneužívání, pomoc vůbec nevyhledala. Nejčastěji proto, že situaci nepovažovali za dostatečně závažnou, nebo byli přesvědčeni, že ji zvládnou sami.

Včasná pomoc jako klíč k prevenci

Debatu o online zneužívání dětí nelze zjednodušovat pouze na otázku bezpečnějšího internetu nebo technická opatření. Problém je mnohem komplexnější. Je současně otázkou sociální politiky, vzdělávání, prevence, důvěry ve veřejné instituce a dostupné podpory obětí. Zvláště v regionu, kde podle výzkumu stále chybějí specializované mechanismy pro oznamování případů online sexuálního zneužívání a kde je systém podpory obětí nedostatečně rozvinutý, je potřeba pracovat s daty koordinovaně a dlouhodobě.

Online zneužívání dětí ve V4 tak není jen otázkou digitální bezpečnosti. Je to test schopnosti států rozpoznat zranitelnost dětí dříve, než se promění v dlouhodobé trauma, a vytvořit prostředí, ve kterém se dítě nebude muset rozhodovat mezi mlčením a nejistotou, a zda mu někdo uvěří.

______________

ECPAT Hungary získala grant z Fondu Global Partnership to End Violence Against Children na realizaci výzkumu zaměřeného na online sexuální násilí páchané na dětech v zemích Visegrádské čtyřky (V4) v letech 2024–2026. Partnerem ECPAT Hungary v tomto projektu je Institut pro politiku a společnost, který koordinuje realizaci dotazníkového šetření v České republice a zpracuje výsledky výzkumu do jednotné závěrečné zprávy.

ECPAT Hungary received a grant from the Fund to the Global Partnership to End Violence Against Children to research online sexual violence against children in the V4 countries during 2024–2026. In this project, ECPAT Hungary’s partner organization is Institute For Politics and Society, which will coordinate the survey in Czechia and compile the research results into a unified final report.