Přichází doba poplastová?
Recyklace plastů – slovní spojení, které slýcháváme stále častěji a mnoho z nás mu začíná přicházet na chuť. Češi ročně vytřídí více než polovinu umělohmotných obalů a dle studie sdružení výrobců umělých hmot PlasticsEurope z roku 2016 patří v tomto ohledu na samotný vrchol v žebříčku evropských zemí. Někteří si jistě kladou otázku, jak jsme takového “úspěchu” mohli dosáhnout, když řada lidí v našem okolí na třídění ani nepomyslí a nechce o něm slyšet – to je ale zase jiný příběh. Recyklace samozřejmě není pouze o Česku, jelikož naše země je pouhou kapkou v moři znečištěném plasty.
Chování evropských občanů ve vztahu k plastovému odpadu se za poslední léta razantně změnilo, avšak vedle narůstajícího třídění je třeba zmínit globálně navyšující se produkci plastů, která od roku 2000 vzrostla téměř o polovinu. K největším znečišťovatelům světových oceánů patří asijské země vyrábějící až 50 % celkové světové produkce plastů (z toho 30 % Čína). Asi není nutné zde zásadněji rozvádět, že obyvatelé asijského kontinentu nebudou díky mnoha různým aspektům v současné době v recyklaci tak uvědomělí, jako jejich evropští kolegové.
V posledních letech vznikla celá řada “zelených organizací” upozorňujících na zvyšující se znečištění životního prostředí plasty. Práce mnohých z nich je samozřejmě chvályhodná a pomáhá k osvětě a určitým změnám chování spotřební společnosti. Často ale můžete také při pohledu na jejich práci nabít pocit, že jen slepě označují plasty za největší ohrožení planety, jež by mělo nejlépe hned zítra navždy zmizet z našich životů. To je samozřejmě neproveditelná iluze, a proto bude v následujících letech dialog mezi zástupci vlád, environmentálních organizací a největších světových producentů plastů vedoucí k naplňování cílů udržitelného rozvoje nabírat na důležitosti. Právě producenti občas zmiňují obtížná jednání s reprezentanty některých environmentálních organizací, která dle jejich názoru často postrádají konstruktivní nádech. Ať je pravda kdekoliv, v následujících letech bude při jednáních o této problematice nejdůležitější globální dialog, jelikož cesta k čistějším oceánům a k životnímu prostředí jako celku nepovede přes iniciativu jednotlivých států či jednoho kontinentu.