Slovensko čeká problematické referendum: Co všechno může ovlivnit?
Politická situace na Slovensku je dlouhodobě chaotická. Opoziční strany Smer a Hlas, SNS a extrémistická ĽSNS pod rouškou tohoto chaosu vypsaly referendum, které prezidentka Zuzana Čaputová vyhlásila na 21. ledna 2023. Občané Slovenska budou hlasovat pouze o jedné otázce, ačkoli původně mělo referendum zahrnovat otázky dvě. Druhou otázku však Ústavní soud Slovenské republiky na popud prezidentky označil za protiústavní, protože se týkala okamžitého podání demise vlády, což není v souladu s principem právního státu. Jediná otázka, o které budou občané rozhodovat, tedy zní: „Souhlasíte s tím, aby předčasné ukončení funkčního období Národní rady SR bylo provedeno referendem nebo usnesením Národní rady SR?“ Proč je tato otázka pro mnohé odborníky diskutabilní a jak mohou výsledky referenda ovlivnit občanskou společnost na Slovensku?
První pokus o vypsání referenda učinili opoziční poslanci už v roce 2021, kdy v návrhu referenda vznesli otázku, zda by referendum mohlo zkrátit funkční období poslanců slovenského parlamentu. Ačkoli nikdo z prezidentské kanceláře ani tehdy nezpochybnil, že počet podpisů je dostatečný, otázka referenda byla natolik kontroverzní, že se prezidentka obrátila na Ústavní soud SR. Ten následně rozhodl, že otázka v referendu o konání předčasných voleb je protiústavní. Předmětný nález vzbudil bouřlivou diskusi mezi odbornou i laickou veřejností, neboť argumentace Ústavního soudu SR nápadně připomínala případ českého poslance Melčáka, v němž Ústavní soud ČR rozhodoval v souvislosti se zkrácením volebního období zmíněného poslance. Ústavní soud ČR tehdy rozhodl, že zkrácení volebního období poslance odporuje materiálnímu jádru Ústavy, pod které spadají i základní principy volebního práva. Obdobně i odůvodnění Ústavního soudu SR ohledně referenda a jeho protiústavnosti bylo založeno na nesouladu otázky referenda s principem materiálního jádra Ústavy SR. Paradox spočívá v tom, že Ústavní soud SR ve své judikatuře již dříve vyslovil, že neměnné jádro Ústavy SR, které je třeba používat zdrženlivě, aby plnilo svou funkci, lze změnit pouze referendem. Jinými slovy, to, co je tak elementární (materiální jádro ústavy), lze změnit referendem, ale nelze požadovat předčasné volby v referendu, které se na Slovensku již několikrát uskutečnily.
Po rozhodnutí Ústavního soudu SR ve věci prvního návrhu referenda přišli navrhovatelé s pozměněným návrhem, který obsahoval jinak koncipované otázky. Prezidentka zde rovněž spatřovala nesoulad se slovenskou Ústavou, a proto se opět obrátila na Ústavní soud SR. Ten následně jednu otázku označil za protiústavní („Souhlasíte s tím, aby vláda Slovenské republiky neprodleně podala demisi?“), druhou („Souhlasíte s tím, aby předčasné ukončení funkčního období Národní rady bylo provedeno referendem nebo usnesením Národní rady?“) už však v souladu s ústavními zákony a samotnou Ústavou SR. To vedlo k tomu, že hlava státu vyhlásila referendum s jednou položenou otázkou na 21. 1. 2023.
Referendum bude platné pouze v případě, že se ho zúčastní nadpoloviční většina oprávněných voličů, což je přibližně 2,2 milionu občanů. Pro úspěch svolavatelů je třeba, aby pro otázku hlasovala více než polovina voličů, tedy zhruba 1,1 milionu. Jakmile budou tyto podmínky splněny, bude lidové hlasování úspěšné a otázka bude zařazena do sbírky zákonů, což z výsledku dělá závazné rozhodnutí i do budoucna.
Platnost referenda nicméně není jeho jediným problémem. Dalším je skutečnost, že referendum enormně zatíží státní pokladnu. Náklady na organizaci se odhadují na více než 10 milionů eur. Nabízí se otázka, jestli je referendum relevantní v době, kdy slovenská vláda nezískala důvěru parlamentu a země čelí vysoké inflaci. Současný ministr financí Igor Matovič se vyjádřil, že má pochybnosti o tom, zda vůbec sestaví státní rozpočet na rok 2023.
Jedním z nejznámějších příkladů referenda je otázka o vystoupení Spojeného království z EU v roce 2016, ve kterém se nakonec voliči mírnou většinou rozhodli pro odchod. Ve sporech mezi znepřátelenými stranami se nebere ohled na veřejné blaho. Naopak, příliš často se přijímají opatření nikoli podle zásad spravedlnosti nebo s ohledem na práva menšin, ale na základě převahy zaujaté a arogantní většiny. Další negativní aspekt referenda spočívá také ve složitosti a komplikovanosti problémů, které má řešit. Konečná verze otázky v referendu často neodráží složitost problému a někdy ani nevystihuje jeho podstatu.
Je zřejmé, že kdyby mechanismus zastupitelské demokracie fungoval uspokojivě, nikoho by nenapadlo tak vehementně prosazovat formy a prostředky přímé demokracie, jako je tomu nyní na Slovensku. Institutu referenda se však na Slovensku dlouhodobě nedaří. Svědčí o tom skutečnost, že z osmi předešlých referend bylo úspěšné pouze jedno, a to referendum o vstupu do EU z roku 2003, které vyhlásil tehdejší prezident Rudolf Schuster. Pokud občanská společnost upřednostňuje prostředky přímé demokracie, měla by zvážit i další způsoby zapojení do celospolečenského rozhodování. Za zvážení stojí například plebiscit, petice, lidová iniciativa nebo mechanismus odvolání.
V následujících dnech bude záležet na tom, jak se k referendu postaví slovenská společnost. Pokud ani deváté referendum na Slovensku nebude platné, je jasné, že jeho jediným důsledkem je zatížení již tak neúměrně zadluženého státního rozpočtu. Pokud však platné bude, vytvoří nový precedens, který posílí postavení lidu v parlamentní republice. Občané Slovenska už nebudou muset čekat až do příštích voleb, aby projevili nespokojenost s prací svých zástupců a odvolali je ze svých funkcí.