Velká výměna vězňů aneb za vraha novináře, za zloděje aktivistu

Spojené státy, Maryland. Přistáli na vojenském letišti. Stál tam větší hlouček novinářů. Obejmout a políbit je přišly matky a sestry a samozřejmě jejich děti. Nechyběl ani prezident Joe Biden. Část propouštěných vězňů, kteří přiletěli do Ameriky, si užívali první chvíle na svobodě se svými rodinami přímo na letištní ploše.

Moskva. Nastoupená čestná stráž, vojenské pocty, červený koberec. Jako první z letadla vystoupil odsouzený vrah Vadim Krasikov. Prezident Vladimir Putin mu podal ruku a krátce se s ním objal. Manželé Dulcevovi a jejich dvě děti. Anna Dulcevová neskrývá dojetí, když sestupuje z letadlových schůdků. Šéf Kremlu má pro ni i její dceru nachystaný velký puget. Slzy, dlouhé obětí. Všichni propuštění se shromáždí v letové hale, kde jim prezident za přítomnosti kamer poděkuje za jejich služby. „Chci vám poděkovat za věrnost přísaze, vojenské cti a vlasti, která na vás ani na minutu nezapomněla. A teď jste doma.“ Všichni dostanou vysoká státní vyznamenání a Putin osobně chce dohlédnout na jejich budoucnost.

Západ vyjednal smlouvu s ďáblem

Šlo o největší výměnu vězňů od konce studené války. Rusko a západní země si vyměnily celkem dvacet šest lidí.

Z ruských vězení se dostalo šestnáct lidí, mezi nimi například:

Evan Gershkovich – novinář, 16 let vězení za získávání informací pro CIA.

Vladimir Kara-Murza – politik a novinář, 25 let za vlastizradu (válka na Ukrajině).

Alsu Kurmaševová – novinářka, 6,5 roku za šíření nepravdivých informací o ruské armádě.

Paul Whelan – bývalý člen americké námořní pěchoty, 16 let za špionáž.

A další – opoziční politici a kritici Kremlu, kteří šli za mříže povětšinou kvůli kritice války na Ukrajině.

Na druhou stranu do Ruska se vrátilo osm, respektive deset lidí. Bez výjimky šlo o agenty, zabijáky, špiony, hackery a lupiče chycené všude možně po Západě při činu.

Vadim Krasikov – vysoký plukovník ruské tajné služby FSB, odsouzen za vraždu čečensko-gruzínského disidenta.

Artěm a Anna Dulcevovi – žili ve Slovinsku pod argentinskou identitou a sbírali zpravodajské informace pro ruskou vládu.

Vladislav Kljušin – hackerské útoky.

Vadim Konoščenok – pašování munice, praní špinavých peněz.

Roman Selezněv – hacker a podvodník s kreditními kartami.

Michail Mikušin a Pavel Rubcov – špioni.

Ani jeden z vyměněných ruských vězňů nebyl ve vězení z politických důvodů. Právě naopak – často dlouhé roky a s novými identitami pracovali na území cizího státu s jediným cílem: poškodit ho a získat informace výhodné pro Rusko. Všichni byli přistiženi při činu a trestná činnost jim byla prokázána před soudem.

Z Ruska naopak zamířili na svobodu lidé, které lze rozdělit do dvou skupin. Členy první skupiny lze označit jako politické vězně. Většinou šlo o lidi, kteří otevřeně kritizovali ruské počínání na Ukrajině nebo jinak vystupovali proti prezidentovi Putinovi. Zadruhé šlo o příslušníky jiného státu, „nejlépe“ Američany, kteří mají nebo měli chytlavé povolání (novinář, americká pěchota). Spáchali „nějaký“ zločin, který jim byl prokázán u neveřejného „soudu“ a skončili na dlouhé roky ve vězení.

S teroristy se nevyjednává

Taková velká výměna vězňů je jistě dobrá zpráva. A na první pohled si nezaslouží kritiku. Je dobře, že šestnáct nevinných lidí se shledalo se svými rodinami. Americký prezident Joe Biden, který stál v čele vyjednávací dohody, označil událost za největší úspěch své zahraniční diplomacie. Slova uznání přišla taky z OSN, NATO a EU.

Když se ale na celou věc podíváme trochu analyticky, nelze si nevšimnout, kdo že se to vrátil do Ruska jako národní hrdina? Vrah, agenti, hacker atd. Mimochodem právě propuštění Krasikova z německého vězení bylo pro Putina tak důležité, že bez něj by se dohoda vůbec neuskutečnila. Podmínky projednával s německým kancléřem Olafem Scholzem osobně americký prezident (a že se Němcům Krasikova pustit nechtělo).

Jenom tento příklad ilustruje, jak úspěšná byla Moskva při vydírání Západu. „Dejte nám našeho zabijáka, my vám dáme vašeho novináře.“ Rusko vyměnilo opozičního politika a kritika Kremlu za agenta, lidskoprávního aktivistu za špiona s cizím pasem a petrohradskou umělkyni za hackera. Bez okolků bychom mohli takové jednání označit jako teroristická diplomacie. Rusko zajme pro Západ důležité lidi, použije je jako rukojmí a společně s vlastními nepohodlnými kritiky je vymění za vlastní „hrdiny“.

Dosud platila zásada, že s teroristy se nevyjednává. Není o čem, při takové dohodě totiž terorista vždycky vyhraje. A tak tomu bylo i tentokrát. V ruských celách sedí tisíce dalších lidí, nespravedlivě odsouzených, kteří touží po svobodě. Naopak do vlasti se jako národní hrdinové vrátili lidé, kteří si místo uznání a vojenského ocenění zaslouží jedině silné mříže a tvrdý chleba. Dohodou se Západem padá jeden důležitý precedens, a sice za zločin následuje trest. Teď když Putin vyšle do nějaké dalšího státu agenta a on bude při své činnosti zatčen a odsouzen, Moskva ho dostane zpět domů pouze tím, že uvěznění nějaké nevinného člověka.

Proto jediná dohoda, kterou je možné s teroristy uzavřít, má mít pouze jeden jediný bod – a to jejich naprostou kapitulaci.