Za několik minut přistaneme v Praze: O blízkosti vzdálených konfliktů
V pátek 13. června 2025 jsme se všichni probudili do situace, kdy na nás vyskakovaly články s titulky jako „Izrael v noci zaútočil na Írán“, „Válka na Blízkém východě je pravděpodobnější než kdy dřív“, „Írán vyslal na Izrael 150 raket“ a „Izrael čelil raketám z Íránu, byla to odveta za jeho vojenskou operaci“. Pro většinu lidí to byla jen další vlna napětí z Blízkého východu. Ale pro mě, studentku mezinárodních vztahů, to byl moment, kdy se teorie a přednášky proměnily ve velmi reálný otřes.
Izraelský letecký útok na více než 100 cílů napříč Íránem byl mimořádně rozsáhlý. Oficiálně šlo o snahu ochromit jaderný program Teheránu a zabránit jeho údajné snaze vyrobit jadernou zbraň. Izrael se zaměřil nejen na zařízení jaderného programu v Natanzu, ale také na klíčové představitele Islámských revolučních gard a, kontroverzně, i na fyzickou likvidaci významných jaderných vědců. V pozadí celého konfliktu ale zůstává dlouhodobá nedůvěra a vnímání druhé strany jako zásadní bezpečnostní hrozby, Izrael se obává jaderného Íránu, zatímco Írán považuje izraelské údery za zásahy narušující svou suverenitu. Írán reagoval rychle a tvrdě, stovkami raket a dronů, které zasáhly izraelská města včetně Tel Avivu a Haify. Odpověď byla silná, ale nikoli překvapivá. Právě tahle eskalace se vznášela ve vzduchu jako těžký, dusivý mrak.
Zprávy o desítkách mrtvých a stovkách zraněných působily otřesně. Mezi množstvím zpráv si mou pozornost získala i informace o evakuačním letu s 66 pasažéry. Nešlo pouze o české občany, ale i o občany Slovenska, Polska či Nizozemska, kterým Česko pomohlo dostat se do bezpečí, stejně tak jako jiné státy pomáhají občanům České republiky. Evakuovaní dorazili do Prahy v úterý brzy ráno. Diplomati uvedli, že chtějí pomoci „každému jednomu našemu občanovi“, a to bez ohledu na jeho právní status či místo pobytu. Tahle věta, na první pohled formální a rutinní, ve mně rezonovala. Najednou nešlo jen o jaderné doktríny, regionální rovnováhu sil nebo koncept odstrašení. Šlo o konkrétní lidi, kteří pocházejí ze zemí, kde panuje mír, ale najednou se ocitli ve špatný čas na špatném místě.
Je snadné studovat Blízký východ z dálky. Přednášky, články, simulace konfliktu, to všechno nás učí dívat se na svět skrze perspektivu aktérů, zájmů, struktur a norem. Ale právě tahle událost mi připomněla, že každý mezinárodní konflikt má v jádru příběhy jednotlivců. A že mezi nimi mohou být i lidé, kteří se nám blíží víc, než bychom si připouštěli, třeba proto, že mluví stejným jazykem.
Představovala jsem si jednu z těch českých rodin, které stály na letištní ploše a čekaly, až se konečně dostanou do bezpečí. Matku, která přes slzy konečně slyší kapitánův hlas: „Za několik minut přistaneme v Praze.“ A přemýšlela jsem, jak málo bych musela změnit ve svém životě, destinaci prázdnin, typ studia, směr diplomky, a mohla bych být mezi nimi i já.
Konflikt mezi Izraelem a Íránem stále trvá. Obě strany zůstávají v pohotovosti, napětí je vysoké a diplomacie zatím naráží na odpor formovaný hněvem, ztrátami a obviňováním. Západní mocnosti vyzývají k deeskalaci, ale žádné zásadní posuny nepřicházejí. Írán sice naznačuje ochotu vrátit se k jednacímu stolu, pokud Izrael ukončí své údery, ale ani jedna strana zatím neprojevuje ochotu ke kompromisu.
Nevím, jak bude situace vypadat za týden, za měsíc nebo za rok. Ale 13. červen 2025 pro mě výrazně přiblížil to, co dosud bývalo hlavně předmětem studia. Už to není „tam někde“. Je to tady, s vládním speciálem v Praze, s českým diplomatem, který mluví o záchraně každého jednoho občana. A s pocitem, že studium politiky není jen o rozumění světu, ale také o tom, jak v něm najít lidskost.
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/v-praze-pristal-vladni-special-s-cechy-z-izraele-362047