Má stáž v Institutu pro politiku a společnost byla velkým přínosem, ovšem možná poněkud jiným, něž bývá, protože se odehrávala v době koronavirové. Jako studentka politologie, která se bohužel musela vrátit z Erasmu ve Francii, jsem okamžitě začala shánět jinou možnost, jak si prohloubit své praktické znalosti v oboru. Naštěstí jsem narazila na IPPS, kde mě velmi přátelsky přijali a hned pro mě našli práci, kterou jsem pro ně zpracovávala přes home office. V podstatě už od přijímacího online pohovoru jsem se cítila vítaná a součástí týmu, což mě denně motivovalo při pomoci v institutu.

Nejvíce jsem spolupracovala s paní ředitelkou Prát, která se mnou vždy jednala jako s rovnou kolegyní. Mé úkoly se hlavně týkali pomoci se zpracováním paperů jak v angličtině, tak v češtině a práce s daty a jejich sběrem. Jako studentka bakalářského oboru mě tato práce velmi posunula, protože jsem konečně měla šanci pracovat na výzkumech a paperech, které nebyly jen „za úkol“ jako na univerzitě. Mimo jiné mě také bavila spolupráce na paperu o ženách v politice, kde jsem paní analytičce Konrádové pomáhala s rešerší a vylepšováním tabulek. Téma genderu mě obecně baví a v tomto projektu jsem se znovu cítila rovnou kolegyní, se svým názorem, který byl vždy vítán. Jako bonus jsem si tyto dva měsíce oprášila moji češtinu, protože jsem si po letech studia v cizím jazyce přece jen potřebovala trochu procvičit svůj akademický slovník.

Stáž v IPPS mi pomohla nahlédnout do práce největšího českého think-tanku, což je pro studentku politologie klíčové. V budoucnosti bych se ráda vydala podobným směrem a jsem nesmírně ráda, že jsem měla možnost si to právě tady vyzkoušet. I když jsem bohužel nezažila institut v „normálním“ režimu, tak si přesto myslím, že práce přes home office se čím dál tím více stává oblíbenější a měla jsem tímto takříkajíc exklusivní příležitost tak trochu nahlédnout do možné budoucnosti pracovního uspořádání.