Po svém příjezdu v únoru 2016 jsem se ocitnul v kanceláři jiskřící aktivitou. To určitě musí být příprava na nějakou večerní konferenci, pomyslím si. Nebo nějaká naléhavá událost vyžadující plnou pozornost. Jak jsem ale zjistil v průběhu dalších tří měsíců, tohle je prostě tempo Institutu, kde se události bezpřestání střídají jedna za druhou, a přípravy na ty večerní musí být v rovnováze s dlouhodobějšími projekty. Ředitelka Institutu Šárka Prát, majíc vedení pevně v rukou, obratně zvládala balancovat neustálou potřebu koordinace a komunikace, se schůzkami nad projekty a reprezentací na oficiálních událostech a recepcích. A mezitím si vždy našla čas vyjasnit záležitosti pro nově příchozí stážisty. Paní ředitelka spolupracuje v každodenních aktivitách s dvěma dalšími dámami, které jsou velkou oporou Institutu, Marcelou a Mirkou, obě expertky ve svých oblastech. Okamžitě mě zasáhla rodinná atmosféra v kanceláři tří lidí, kteří jsou podle všeho také přáteli od počátku založení Institutu.
Začal jsem ihned se dvěma projekty: „policy papers“ dokumenty na téma imigrační politiky v USA, a konference o pohledech na migrační krizi. Byl jsem propojen s dalším stážistou, se kterým jsme měli doplnit a dokončit dokumenty „policy papers“, a byla nám dána velká svoboda, jak tento úkol naplnit. Vpodstatě jen několik málo projektů v minulosti mi umožnilo být tolik kreativní. Narozdíl od univerzitního prostředí dokumenty nemusely odrážet přání žádného konkrétního profesora, odvíjet se výhradně z jednoho pole či studie. Bylo to též velice cenné učit se po boku svého kolegy, který měl daleko více znalostí v kvantitativních metodách.
Na rozdíl od dokumentů „policy papers“, s jejichž tvorbou jsem byl dobře obeznámen už během mých univerzitních studií, byla pro mě naprosto novou zkušeností příležitost zorganizovat konferenci. Mnohé z navrhovaných účastníků bylo opravdu složité zkontaktovat, a všiml jsem si, že obtížnost navázání kontaktu rostla s mediální viditelností účastníka. Twitter se prokázal jako efektivní způsob u těch, které jinak své kontaktní informace drží v tajnosti. Výběr účastníků mě také nově přiměl zvažovat kompromisy, např. sláva proti tomu, jak zaneprázdění by mohli být. Nakonec bylo zajištěno pro konferenci příliš málo účastníků včas, nicméně i toto byla pro mě důležitá přiležitost se mnohému naučit. Zdálo by se, že vytrvalost je při zajišťování účastníků dalece důležitější, než zdvořilost, a moje přirozená britská zdrženlivost někoho obtěžovat nevyžádanými pozvánkami je něco, co musím překonat. Praxe a zkušenost, zkušenost a praxe.
Poslední velký projekt, na kterém jsem pracoval, byla konference: „Vliv migrace na euroskepticismus a politický radikalismus“. Přišel jsem do styku s mnoha zajímavými představiteli z různých univerzit a občanských společností, místních i zahraničních. Kromě dobré příležitosti k vytváření kontaktů to byl také fascinující vhled do fungování občanské společnosti Střední Evropy. Účastníci s nadšením sdíleli své znalosti a diskutovali záležitosti i s pouhým stážistou, a tak jsem strávil mnoho hodin v naplňujících konverzacích. Během následného psaní reportu jsem naleznul mnoho zajímavých poučení a témat, která se mi odhalila až během přemýšlení při tvorbě shrnutí z debat. 
Tyto tři velké projekty byly mými hlavními přiležitostmi pro rozvoj, nicméně měl jsem spoustu příležitostí uplatnit také své znalosti ze studií. Nepřetržitě jsem asistoval svým kolegům z Institutu s jejich projekty a úkoly. Například jsem byl požádán o přečtení textu a poskytnutí poznámek pro některé kapitoly, které měly být publikovány v připravované knize o politickém marketingu. Tohle byl přesně ten kritický rozbor, pro který jsem byl trénován jako student sociálních věd, ale použit v praktickém kontextu. Měl jsem příležitost potkat se s jedním z autorů podle mého názoru jedné z nejlepších kapitol knihy. Jaká fantastická příležitost pro mladého, trošku předčasně vyspělého studenta, ověřit si akademickou oblast za touto prací. Jistě zkušenost daleko překračující pouhou kritickou studii textu ve prospěch profesora, bez reakce ze strany autora nebo úplného kontextu za prací.
Jak tato stáž pokračovala, poznal jsem znatelnou komplementaritu mezi svým univerzitním studiem a prací v Institutu, např. právní koncepty vyjádřené v partnerských smlouvách, nebo filozofické struktury za politickými institucemi, které jsem se na hodinách naučil, aplikované na praktické problémy. Díky tomuto byly dva dny v týdnu strávené v Institutu pro má univerzitní studia velkou podporou, spíše než zátěží. Jsem anglicky mluvící s velice povrchní znalostí českého jazyka, přesto jsem se nikdy necítil vyloučen či mimo tým. A za to vděčím třem pilířům Institutu pro politiku a společnost, které mě vždy daly pocit, že jsem vítán: Šárce, Marcele a Mirce. Tato stáž mi umožnila výrazně se zdokonalit a rozvíjet v tak krátkém čase, a zanechává ve mě důvěru v příležitosti, které mohou následovat. A mimo to si uchovávám báječné vzpomínky na zábavná odpoledne se zajímavými kolegy, a těším se na jakoukoliv další společnou práci v budoucnu.
James Pepper, FSV, Univerzita Karlova v Praze 03/16 – 06/16