Dne 24. ledna 2018 pořádal Institut pro politiku a společnost ve spolupráci s Americkým centrem debatu s názvem 100 let česko-amerických vztahů. Diskuzi moderoval Daniel Anýž, novinář a komentátor Hospodářských novin. Naše pozvání do diskuze přijali vzácní hosté: Kryštof Kozák, akademik a expert v oblasti severoamerických studií, Petr Gandalovič, diplomat a stálý představitel ČR při OECD, Jiří Šedivý, stálý zastupitel ČR při OSN, Alexandr Vondra, bývalý velvyslanec ČR v USA a bývalý ministr obrany, a Petr Kolář, bývalý velvyslanec ČR v USA a Rusku.

Debatu zahájil Daniel Anýž otázkou, zda česko-americké vztahy v průběhu času neztratily svou integritu a zda do jisté míry nevyčpěly. Pan Vondra v reakci na tuto otázku zařadil sám sebe mezi “srdcaře” a uvedl, že česko-americké vztahy za vyčpělé rozhodně nepovažuje. Alexandr Vondra naopak vidí budoucnost v těsné spolupráci obou zemí v rámci Severoatlantické aliance. Jako období výraznější krize vztahů pan Vondra označil rok 2009, kdy bylo zamítnuto umístění amerického radaru, který měl přispět ke zvýšení bezpečnosti obou států. Problémem dnešní doby je pak podle něj absence silné osobnosti mezi českými politickými reprezentanty, která by vztahy s USA aktivně upevňovala.

Petr Kolář navázal na pana Vondru se souhlasem, že spolupráce polevila kvůli odmítnutí radaru a že Česká Republika začíná být považovaná za stát, který “jen bere, ale nic nevrací”. Nicméně, vztahy mezi USA a Českou republikou, nejsou na ústupu v takové míře, jak by se mohlo zdát. Pan Kolář tvrdí, že lze česko-americké vztahy přirovnat k dlouhodobému manželství, kdy manželce sice nenosíte květiny každý den, přesto ale oba víte, že se navzájem respektujete.

Petr Gandalovič je toho názoru, že má Česká republika ke Spojeným státům velmi silné pouto, které se v posledních letech ještě upevnilo díky vojenským akcím v Afghánistánu. Pan Gandalovič připomněl Václava Havla a jeho bustu, která je umístěna v Kongresu jako výraz respektu vůči boji českých občanů za svobodu a demokracii. Petr Gandalovič poté upozornil, že je důležité podporovat investice a hledat další formy ekonomické spolupráce, s jejichž pomocí by se česko-americké spojenectví více ucelilo.

Jiří Šedivý uvedl, že slunečné období rozvíjení bilaterálních vztahů je již u konce, neboť v současnosti triumfuje multilateralismus. Pro česko-americké vztahy proto nastalo kritické období, avšak pozitivem zůstává stabilní pozice ČR v NATO. Pan Šedivý totiž považuje USA jako klíčového hráče a lídra aliance.

Kryštof Kozák navázal s tím, že nynější spolupráce ČR a USA je v některých oblastech (např. kyberbezpečnost) velmi produktivní.  Navíc Spojené státy stále představují v imaginaci většiny české společnosti důležitý symbol, který odkazuje na určité základní demokratické hodnoty. Současná doba ale ukazuje, že se představy o formě a dalším směřování česko-amerických vztahů různí. Ony základní hodnoty demokracie jsou totiž z evropského a amerického hlediska často pojímány různě.

Daniel Anýž se dotázal hostů, zda je možný návrat k jednotě těchto hodnot. Ve svých odpovědích se řečníci značně prolínali. Alexandr Vondra uvedl, že Západ musí nejprve znovu objevit své kořeny a hlavně svou hrdost. Petr Kolář doplnil, že by bylo vhodné oprostit se od zjednodušujícího vnímání reality, jaké můžeme denně vidět v novinových titulcích. Toto století nemusí být stoletím Číny, zcela nepochybně totiž zbývá prostor pro renesanci euro-atlantického zázraku. Jiří Šedivý argumentoval, že Evropané mají stejné západní hodnoty jako Spojené státy americké, avšak dochází k radikální polarizaci společenských názorů nejen v Česku, ale i v ostatních zemích Evropy. Z toho vyplívá potřeba držet silné aliance a spolupracovat. Petr Gandalovič a Kryštof Kozák se v závěru shodli na tom, že není potřeba si stýskat, že jsou česko-americké vztahy o něco horší, než tomu bylo v minulosti. Naopak je třeba se o to aktivněji zasazovat o prezentaci České republiky jako silného a respektovaného partnera a spolehlivého spojence.