Dne 2. listopadu 2017 pořádal Institut pro politiku a společnost debatu při příležitosti uplynutí sta let od Velké říjnové socialistické revoluce na téma 100 let od VŘSR – přežije kapitalismus další století?

Diskuze byla rozdělená do dvou hodinových panelů. První panel moderoval pan Jan Macháček, předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost, moderátorem druhého panelu byl komentátor Lidových novin Jan Klesla. Naše pozvání do první části debaty přijal Jan Kuklík, historik a děkan Právnické Fakulty Univerzity Karlovy v Praze , dále Zdeněk Kühn, soudce Nejvyššího správního soudu a v neposlední řadě historik Jan Adamec. V druhém panelu byli našimi hosty ředitel Občanského institutu Roman Joch, Jiří Schwarz, profesor ekonomie a člen Národní ekonomické rady vlády, dále Tomáš Sedláček, vedoucí makroekonomické strategie ČSOB, a Václav Bělohradský, filozof a teoretik postmodernizmu.

Úvodního slova se ujal historik Jan Adamec, který poukázal na fakt, že přestože je revoluce označována jako říjnová, odehrála se ve skutečnosti 7. listopadu. Přesnějším výrazem je ale podle Adamce rok ruských revolucí, protože revoluční dění v ruské společnosti začalo již svržením cara Mikuláše II na začátku roku 1917. Konec první světové války předznamenal rozpad velkých mocností. Carské Rusko přešlo ohromnou transformací do podoby svazu sovětských socialistických republik. Nastává otázka, zda by carský režim padl i bez války. Jan Adamec se domnívá, že časem by k nějaké reformě dojít muselo, a to i za cenu abdikace cara Mikuláše a konce vlády dynastie Romanovců. Od r 1914 do roku 1945, Rusko prošlo několika revolucemi po sobě – první světová válka, druhá světová válka, občanská válka, revoluce politická, sociální, ekonomická apod. Šlo o sérii hlubokých proměn, které na sebe dramaticky navazovaly a formovaly tvář Ruska. Je pravda, že Rusko 20 let před válkou zažívalo rozvoj průmyslu, čímž si Evropa prošla už 60 let předtím, Rozvoj Ruska byl dynamický, je ale otázka, do jaké míry se mu podařilo Evropu dohnat.

Jan Kuklík okomentoval roli Německa při nástupu bolševiků v Rusku. Lenin byl Němci nejen přivezen do země ze švýcarského exilu, ale rovněž celá propagandistická kampaň bolševiků byla placená z německých peněz. Podle Kuklíka šlo Leninovi především o uchopení moci, nikoliv o ukončení války, která zemí sociálně a ekonomicky devastovala. Svou roli ve vývoji sehrála i reakci západní společnosti na revoluční dění v Rusku a reakce prezidenta Wilsona (jeho 14 bodů), které vyprovokovaly diskusi o poválečném uspořádání. Podle Jana Kuklíka lze ruskou revoluci lze chápat i jako neshodu mezi východem a západem, kdy Rusko nebylo součástí západu, ale reagovalo na jeho vývoj.

Zdeněk Kuhn se zaměřil na otázku role ideologií v ruské společnosti. Nelze zapomínat, že bolševická ideologie se ukázala mimořádně života schopná. V době, kdy byla potřeba Rusko spojit, se řada lidí dala na stranu bolševiků, protože v nich viděli možnost, jak Rusko sjednotit, což revoluci udrželo. I Vladimír Putin se snaží nalézt jistou ideologii, která by Rusko spojila.

V druhém panelu vystoupil Václav Bělohradský, který poukázal na to, že v rámci ruské revoluce šlo vlastně o budování kapitalismu pomocí koloniálních metod na vlastní národ. Stejně surově, jako se chovali zástupci impérií ve svých koloniích, se chovala i ruská elita ke svému vlastnímu národu.

Tomáš Sedláček odpověděl na otázku proč je i dnes tak přitažlivá ideologie, která vedla revoluci. Marxismus porovnává ideálního stavu s reálným stavem, z čehož samozřejmě vyjde vždy lépe stav ideální. Podle Sedláčka se naskýtá se otázka, zda jsme komunismus neporazili jeho vlastními zbraněmi. Karel Marx vymezil 10 požadavků, jak má vypadat ideální komunistická společnost, 3 jsme splnili, aniž bychom museli použít jeho revoluční metody. Marx nikdy nevyčítal kapitalismu nedostatek efektivity, ale měl vůči němu morální připomínky.

Jiří Schwarz navázal na Marxovo „desatero“, které zmínil Tomáš Sedláček, jen dodal, že jsme nesplnili pouze tři z nich, ale všechny. Na otázku „co bude po kapitalismu“ Schwarz odpověděl, že kapitalismus má už dnes různé podoby, jiný je v USA, v západní Evropě, v Číně i Indii. Obava, že po éře kapitalismu nastane opět éra komunismu je lichá. Zásadní je totiž to, co kapitalismus ve společnosti posiluje – vlastnictví a svoboda.

Roman Joch vyjádřil své předvědčení, že komunismus tohoto typu se již nebude opakovat, ale nelze jeho návrat vyloučit úplně. Podle Jocha, kapitalismus nezanikne. Pokud kapitalismem chápeme systém vládnutí, vláda zákona a lidská svoboda a tvořivost tu tento systém udrží.

Václav Bělohradský reagoval tím, že největším nedostatkem marxismu je eliminace státu. V celém manifestu se objevuje slovo stát pouze jedenkrát a státní moc se zde objevuje jako výbor, který spravuje společné záležitosti buržoazní třídy. Politická moc je definována jako organizované násilí, které slouží k potlačení pracující třídy vládnoucí. Marxismus si ale nikdy nepoložil základní otázku, co to je politika.