ipps

Dne 14. září 2018 pořádal Institut pro politiku a společnost ve spolupráci s Jagello 2000 v ostravském hotelu Clarion pracovní snídani na téma Jak posílit vztah mezi USA a Evropou – výstupy summit NATO v Bruselu. Hlavním hostem této snídaně byl armádní generál Petr Pavel (PP), bývalý předseda Vojenského výboru NATO. Moderace se ujal Jan Macháček (JM), předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost.

JM: Jak se členové NATO chovají v případě úmrtí aliančních vojáků?

PP: V tomto smyslu panuje obdivuhodná solidarita, ať už u členů NATO či partnerů, kteří se účastní konkrétní zahraniční operace, jelikož úmrtí je bráno za ztrátu všech. Pravidelně se jednou měsíčně na jednáních Vojenského výboru NATO vzdává hold padlým vojákům. V žádném případě se nejedná pouze o nějakou formalitu pro média, jelikož média na těchto jednáních nejsou přítomná.

JM: Jaký je pohled členů NATO a jejich partnerů na Armádu ČR?

PP: Pohled na Armádu ČR je odlišný, než komplexní pohled na celou ČR, jelikož jako armáda jsme jasně čitelní a alianční partneři si nás na základě profesionálního přístupu a nasazení velmi váží. Pokud jde o vnímání ČR jako celku, tak zde je pohled trošku jiný, jelikož různá prohlášení se občas dosti liší a ne vždycky se naši alianční partneři orientují v tom, jak ČR číst. V tomto smyslu ještě máme co dohánět a měli bychom se snažit, aby pozice ČR byla stejně čitelná, jako je tomu u naší armády.

JM: Jaké nedostatky se Armádě ČR v NATO nejvíce vyčítají?

PP: Určitě nám chybí jakási konzistence. Když se přihlásíme k nějakému závazku a tento závazek poté několikrát potvrdíme, nepůsobí pak příliš věrohodně, když skutečné činy k tomu závazku nesměřují anebo směřují, ale pouze částečně. V rámci NATO nejsme v této pozici samozřejmě jediní, jelikož závazky, ke kterým se všichni členové zavázali, plní pouze někteří. Tento fakt by nás ale neměl omlouvat a v rámci našich možností bychom se měli snažit o maximální zlepšení. Plány na vyzbrojování Armády ČR jsou zpracovány dobře, avšak financování těchto plánů není zcela jasné, a proto bychom měli zapracovat na lepší strategii financování.

JM: Které zbraňové systémy Armádě ČR nejvíce chybí?

PP: Jsou to v prvé řadě z hlediska důležitosti a objemu přezbrojení 7. brigády těžkou bojovou technikou. Samozřejmě je potřebná modernizace dělostřelectva, která je dlouhodobým problémem. Řešíme také víceúčelové vrtulníky, radary, náhradu protiletadlových řízených střel. ČR nemusí pracně přemýšlet, kam by peníze měla investovat, jelikož projektů k financování je opravdu mnoho. Je akorát důležité je seřadit do správného pořadí priorit a nastavit časové linky, abychom mohli realisticky říct, co jsme schopni udělat a co naopak ne.

JM: Co říkáte na názor předsedy Evropské komise Junckera, který se nedávno vyjádřil v tom smyslu, že by se EU neměla „militarizovat“?

PP: Musím se přiznat, že projevy pana Junckera nesleduji do posledního detailu, avšak v souvislosti s Vaší otázkou si myslím, že EU nebude rezignovat na svou bezpečnostní politiku, ale jedná se pouze o jakési odklonění pozornosti od v současné době palčivějších problémů EU. Osobně mi chybí větší spolupráce mezi EU a NATO tak, aby státy zbytečně netříštily své zdroje a více uvažovaly nad tím, co je důležité pro EU a co je důležité pro NATO. Stále se totiž mnoho aktivit zbytečně překrývá.

JM: Má podle Vás Brexit nějaký vliv na stabilitu NATO a obranyschopnost Evropy?

PP: Z pohledu NATO by to neměl být problém, jelikož se tato organizace po Brexitu pravděpodobně stane pro Británii „hlavním“ uskupením a bude mu věnovat mnohem větší pozornost. V tomto smyslu si myslím, že k oslabení NATO nedojde. Na druhou stranu je pravda, že Brexit svým způsobem rozkolísal celou Evropu a podpořil vznik různých stran a hnutí, která jsou pro výstup z NATO a EU. Bude určitě zajímavé sledovat, jak se celá situace v následujících letech bude vyvíjet. Z bezpečnostního hlediska by Brexit pravděpodobně neměl být pro evropskou obranyschopnost zásadním ohrožením.

JM: Občané i vzhledem k nedávným událostem diskutují o naší přítomnosti v Afganistánu. Kam vlastně tato mise směřuje? Jak dlouho tam ještě budeme přítomní?

PP: Je zcela legitimní, že takovéto diskuze probíhají, jelikož na území tohoto státu umírají naši vojáci. Nemůžeme se proto divit, že se lidé ptají, zda má smysl v Afganistánu zůstávat. Já sám jsem zastáncem naši přítomnosti v této zemi, a ne proto, abychom tam zůstali donekonečna, ale abychom tam s partnery pomáhali spoluvytvářet fungující stát. Přestože se v současnosti můžou zdát tato slova jako nesmyslná, tak je v afgánském případě vidět pokrok v mnoha oblastech. Pokud se chce někdo zaměřit pouze na negativní prvky a vytáhne titulky z novin uvádějící například počty zabitých civilistů a aliančních vojáků, bude jeho pohled na tuto misi samozřejmě diametrálně odlišný. Jedním z hlavních pilířů NATO je projektování stability, a proto bychom neměli nechávat Afganistán nechávat jeho vlastnímu osudu a pokusit se všemi možnými prostředky pomoci.

JM: Jak vidíte pozici NATO v oblasti hybridních hrozeb a kybernetické bezpečnosti? Bude se NATO či jednotlivé armády radikálně transformovat?

PP: NATO samozřejmě vnímá i tyto hrozby a nestaví se jim zády.  Bylo vytvořeno několik koncepcí, které jsou již uváděny do života. Pokud jde o kybernetickou bezpečnost, tak všechny zásadní dokumenty již byly schváleny a první výsledky již pomalu přinášejí své ovoce. NATO poskytuje členům veškerou možnou pomoc a zároveň se snaží o maximální ochranu svých sítí. U hybridních hrozeb je činnost ještě intenzivnější, což dokazuje např. vznik Evropského centra pro hybridní hrozby, na jehož vzniku se NATO podílelo.