Dne 26. 9. 2019 pořádal Institut pro politiku a společnost v prostorách Skautského institutu v Praze besedu s Eduardem Markem, pamětníkem 2. světové války. Moderátorem debaty byl Martin Sedláček, projektový manažer Institutu pro politiku a společnost.

Pan Marek za svých 102 let života zažil předválečnou mobilizaci československé armády, byl několik měsíců vězněn nacisty za pomoc židům a podílel se jako spojka na Pražském povstání. Klidná léta neprožíval ani po válce, jelikož po komunistickém puči v únoru 1948 byl spolu se svou manželkou odsouzen na 10 let vězení za protistátní činnost. V letošním roce se stal jedním ze třech nejstarších lidí na světě, kteří zvládli seskok padákem.

Při diskuzi o tom, který z okamžiků byl pro něj nejhorším životním zážitkem, zmínil, že takový moment nemá v paměti, jelikož nikdy nepocítil absolutní beznaděj. V těžkých časech mu vedle myšlenek na rodinu pomáhala skautská výchova, která jej naučila bojovat, dělat správné věci a nestěžovat si. Skaut jej provází celým životem, a právě díky němu se často dostával do problémů s totalitními úřady, jelikož jeho hlavním mottem je pomáhat tam, kde je potřeba. Proto se skauti v těžkých časech angažovali v pomoci potřebným, v jeho případě za německé okupace židům nebo za komunismu všude tam, kde to bylo potřeba. Pravě kvůli pomoci druhým byl pan Marek oběma režimy vězněn.

Vzpomínka padla také na předválečnou mobilizaci československé armády, při které podle pana Marka ani jeden voják nemyslel na to, že by nešel bránit vlast proti Třetí říši. Dle jeho názoru byla Mnichovská dohoda v konečném důsledku správným řešením, jelikož zabránila smrti obrovskému počtu československých vojáků a civilistů, kteří by si invazi wehrmachtu nenechali za žádnou cenu líbit.