Nestihli jste některou z našich akcí? Nebo Vás prostě jenom zajímají nejdůležitější informace, které zazněly? V jednoduchosti je krása. Rozhodli jsme se proto, že všechny reporty, videa, fotografie a tiskové zprávy dáme přehledně na jedno místo. Ať už hledáte cokoliv, určitě jste tu správně. Teď už Vám nic důležitého neuteče.

PODÍVEJTE SE NA PROBĚHLÉ AKCE

5. 11. 2019

Více o události

REPORT (PDF)

Letos je tomu 30 let od okamžiku, kdy se komunistické režimy ve střední a východní Evropě začaly hroutit. Berlínská zeď a ploty s ostnatými dráty padly takovou rychlostí, že i nejvyšší komunističtí představitelé na nastalou situaci nedokázali reagovat. Před středoevropskými státy stálo mnoho výzev v podobě demokratizace komunistických institucí, transformace ekonomiky a společnosti,  osvojení principů právního státu, cesta k členství v západních strukturách a navázání kontaktů s novými partnery a spojenci.

K výročí pořádal 17. října 2019 Institut pro politiku a společnost debatu. Na ní vystoupili Václav Bělohradský, filosof a sociolog, Miroslav Vaněk, ředitel, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Jaroslav Šebek, vědecký pracovník oddělení dějin 20. století,  Historický ústav AV ČR a Edvard Outrata, bývalý senátor; bývalý předseda Českého statistického úřadu. Debatu moderovala novinářka Aneta Černá.

Václav Bělohradský byl tehdy v emigraci a na 17. listopad vzpomíná jako na obyčejný den, který trávil Paříži. Nicméně s postupným vývojem událostí u něj začal převládat pocit, že když Sovětská armáda nezasáhne, je rozhodnuto. Zásadní bylo, když se dozvěděl, že Gorbačov nepoužije sílu. To byl pro Bělohradského konec komunismu. Komunismus z nás podle něj udělal svým způsobem děti  a musíme se tak mnohému učit. Filosof připomenul i tzv. horizont očekávání, kterým v roce 1989 byl přechod k tržní ekonomice, soukromé vlastnictví a zrušení vedoucí úlohy strany, která tak přestane zasahovat do ekonomiky. Jako jedno z dědictví komunismu označil tzv. síť vztahů, které je využíváno do dnes. Z toho pak vyplývá i míra korupce.

Miroslav Vaněk se v listopadu 1989 i přes zánět průdušek zúčastnil generální stávky. S odstupem tvrdí, že tehdy netušil, jaký moment bude pro pád komunismu zlomový. Jednalo se o postupný proces a situace se měnila každým dnem. Připomenul, že ti, kteří chtěli tehdy svobodu, tak i dnes ve svých padesáti žijí v jistých stereotypech ovlivněných komunismem. Až jejich děti budou podle Vaňka více směřovat k otevřenému světu. Zmínil také paradox Střední Evropy, která měla značné problémy se znečištěním životního prostředí, ale i nyní odmítá snahy o ekologická opatření. Stále podle něj vítězí generace pokroku za každou cenu. Musíme uvažovat jinak, že nejen HDP je důležité. Stále jsou u moci lidé, pro které kouřící komíny byly známkou pokroku, zdůraznil Vaněk.

Jaroslav Šebek se 17. listopadu 1989 pohyboval po Praze a kvitoval, že nebyl zraněn. Vzpomínal na vyhrocenou situaci a připomenul fámu, že se blíží tanky od Benešova. V Praze se také objevili milicionáři. Zlomem pro něj byla demonstrace na Letné 26. listopadu a poté zrušení vedoucí úlohy komunistické strany. Po tom všem se podle něj již situace nedala zvrátit. Šebek připomenul výrok T. G. Masaryka s tím, že potřebujeme 50 let klidného vývoje, abychom se zotavili. 30 let je podle něj poměrně luxusní doba. Transformace se ale nepovedla ku prospěchu všech a sílí tak snahy o revizi a je důležité přečkat ještě další dekádu. Nyní jsme podle historika v polovině cyklu, který není nejlepší. I po třiceti letech se ukazuje, jak se nám nevyrovnaná minulost neustále vrací a ovlivňuje i současnou politiku.

Edvard Outrata byl tehdy v Kanadě a události sledoval z televize. Z vývoje byl překvapen a přemýšlel, co bude dál. Zásadním momentem pro něj byla demonstrace na Letné a současně ho těšilo, že vše šlo velmi rychle. K zásadním změnám ve společnosti jsou ale podle něj potřeba dvě generace. Dokud jsou u moci lidé, kteří mají své kořeny v otroctví, budou mít názory, které jsou tímto ovlivněné, shrnul situaci. Transformace byla ohromný úspěch, který se povedl nad očekávání. To ale dnes již neoceňujeme. Problém je i nastavení myšlení s tím, že když se ocitneme v novém prostředí, myslíme prvotně na to, jak pravidla obejít a ne na to, aby nový systém fungoval dobře. Dalším problémem naší společnosti je také určitý mindrák, kdy často věci negujeme pouze z principu. Mindrák je podle Outraty předobrazem neúspěchu a měli bychom jednat více sebevědomě a vyzdvihovat pozitivní momenty.