Spojené státy budou v příštích letech a dekádách nevyhnutelně posunovat těžiště svého zájmu směrem do Asie a pacifické oblasti. Je to dáno ekonomickými a demografickými trendy. Osobnost současného amerického prezidenta na jedné straně a pacifismus a antiamerikanismus některých evropských států přinášejí kontroverzní momenty do atlantické spolupráce nebo ji přímo oslabují. USA kritizují energetickou spolupráci některých států EU s Ruskem, účastníci plynovodu Nord Stream 2 čelí sankcím, USA taktéž tlačí na spojence, aby nevpouštěli firmu Huawei na svůj trh. Roste vliv Číny ve světě, máme tu asertivní Rusko, nestabilní Blízký východ, migrační krizi. USA se nechtějí připojit k pařížské klimatické dohodě a zpochybňují některé další nadnárodní organizace.
Má se EU v této situaci pokoušet o větší projekci své vlastní síly ve světě, o lepší artikulaci společného zájmu, o srozumitelnější a jednotnější vlastní zahraniční politiku a vliv ve světě, nebo se má EU pouze spoléhat na atlantickou spolupráci? V jaké oblasti má EU usilovat o více vlastní suverenity a autonomie, a v jaké oblasti naopak nikoliv?
Institut pro politiku a společnost na toto téma zorganizoval veřejnou debatu s názvem „Lze posílit mezinárodní vliv EU?“, která proběhla 11. 2. 2020 v Praze. Hlavními řečníky byli Karolína Kottová, vedoucí politické sekce, Zastoupení Evropské komise v ČR, Štěpán Černý, ředitel Odboru koordinace evropských politik, Úřad vlády, Tomáš Kafka, ředitel, odbor států střední Evropy, Ministerstvo zahraničních věcí a Ondřej Ditrych, ředitel, Ústav mezinárodních vztahů. Moderátorem byl Jan Macháčekm, předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost.
Karolína Kottová tvrdí, že vliv EU v mezinárodním prostředí stojí z velké části na ekonomických dohodách, které zahrnují kromě jiných například Asii, Pacifik a Afriku. Na druhou stranu dodává, že dohody už nejsou orientované pouze na snižování nebo rušení samotných cel, ale transformují se na rozsáhlejší dohody, jejichž podpisem se druhá strana zavazuje přijmout i nějakou část norem, pravidel a hodnot EU. Navzdory občas špatně chápané otázce sdílení části suverenity členských států s EU, považuje tento proces, jako způsob získání většího vlivu v mezinárodním prostředí v celku jakým je EU. Možnost zvýšení vlivu EU vidí v nových prioritách EK – Zeleném údělu a digitalizaci. Evropa totiž patří k lídrům v oblasti patentů na ekologické inovace. Udržování transatlantické spolupráce a vztahů se Západem vidí jako krok, který nám zabezpečí pozici, díky které budeme moci konkurovat dalším světovým mocnostem.
Podle Štěpána Černého je hlavním objektem mezinárodního prostředí stále národní stát a jeho zájmy, a to i navzdory smlouvám, jejichž primárním cílem bylo propojit státy a jejich národní zájmy oslabit. Zahraniční politiku EU dělí na evropskou, jejichž nejúspěšnějším nástrojem je politika rozšíření, a mimoevropskou, kde se má EU zaměřit na prevenci, nikoliv na konkrétní řešení, jelikož dle jeho názoru nemá EU na tyto procesy potřebnou kapacitu. Ve vztahu k transatlantické spolupráci dodal, že i přes ochlazování politických vztahů stále probíhá intenzivní spolupráce na praktické úrovni.
Tomáš Kafka je názoru, že situace po roce 1989 ukončila na chvíli soupeření států a otevřela dveře pro větší spolupráci v mnoha oblastech. Začátek druhé dekády 21. století tento stav narušil a atraktivita liberálního modelu se ztratila. Příkladnou situací je rusko-ukrajinský konflikt. Jeho řešením pro EU, jakožto stoupence multilateralismu, bylo navázání nových strategických partnerství. Předpokladem pro úspěch je ale implementace zdola. Důležité je také hledat konsenzus s USA, jelikož se žádnou jinou mocností nemáme tolik společných hodnot. Ty už ale podle něj nestačí k harmonické spolupráci, a proto je třeba se orientovat na další potenciální partnerství, ve kterých může EU vidět prosperující budoucnost.
Ondřej Ditrych zmínil ambici EU stát se sui generis aktérem mezinárodní scény, čemuž nasvědčuje například Globální strategie EU 2016. Hlavní sílu vidí v hodnotách otevřené společnosti, které ji odlišují od tradičních mocností a jejich výkonu mezinárodní politiky. Schopnostmi EU jak ovlivňovat mezinárodní prostředí jsou ekonomická a diplomatická síla. Možný nárůst vlivu EU vidí v dobrých institucích a ve schopnosti vytvořit politický kompromis.