Událost s názvem „Afrika – bezpečnostní rizika pro Evropu“ proběhla v pondělí 20. listopadu 2023 v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky.

Při příležitosti Kulatého stolu vystoupil Robert Králíček (poslanec Parlamentu ČR), Martin Riegl (ředitel odboru obranné politiky Ministerstva obrany), Jan Prouza (děkan Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové), Jan Beroun (ředitel vojenského zpravodajství) a Pavla Novotná (ředitelka odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra). Celou akci moderoval Vadim Petrov.

Cílem tohoto setkání bylo zodpovědět následující otázky: „Je Afrika opravdu bezpečnostním rizikem pro Evropu?“, „Kdo by měl být lídrem řešení situace v Africe a existuje vůbec řešení?“ a „Jak silný je vliv Ruska a Číny a co to pro nás znamená z hlediska bezpečnosti a ekonomiky?“. Nelze říci, že na tyto otázky existují jednoznačné odpovědi. Nicméně každý z hostů se situaci snažil přiblížit ze svého jak odborného, tak osobního pohledu.

Poslanec Robert Králíček uvedl debatu tím, že je důležité pozvednout téma Afriky a začít o něm hovořit, zvlášť, když vidíme, co se děje na Ukrajině a v Izraeli. Tyto dva zmíněné konflikty jsou také důvodem, proč zapomínáme a podceňujeme dění v Africe. Téma Afriky a její budoucnosti na bezpečnostních platformách příliš nerezonuje. V poslední době nás ve velké míře obklopovaly informace spojené se situací na Ukrajině či momentálně situací v Izraeli. S pozvednutím tématu máme větší šanci předejít dalšímu světovému konfliktu, který by mohl být zásadní bezpečnostní hrozbou pro státy EU, ale i ostatní.

Martin Riegl, ředitel odboru obranné politiky Ministerstva obrany, pronesl, že po dění na Ukrajině skončil konstruktivní přístup OSN (Organizace spojených národů) vůči bezpečnosti v Africe. NATO (Severoatlantická aliance) zaujala podobnou pozici, už nemá chuť vést rozsáhlé operace za účelem stabilizace, ale rozhodně se nejedná o rezignaci na posilování kapacit svých partnerů. Vztah mezi EU (Evropská unie) a Afrikou je (nejen) kvůli společné historii komplexní, ale zároveň je Unie největším obchodním i humanitárním partnerem. Angažmá EU v Africe je hodnoceno jako neúspěšné. Vyvstávají z toho otázky jako „Proč se tak stalo a jak k tomu přistoupit lépe?“ nebo „Má Evropa ukončit své angažmá v Africe nebo jak to dělat jinak?“. Podle ředitele Riegla by ukončení přítomnosti v Africe byla strategická chyba, situaci by to nezměnilo a nadále bychom čelili dopadům, které situace v Africe přináší. Úkolem Evropy je přehodnotit strategický přístup, zaměřit se na konkrétní regiony a mít nad nimi kontrolu. Je třeba změnit vnímání světa, máme averzi použít sílu, ale Afrika je zdrojem bezpečnostních hrozeb. Kvůli Džihádistům, migračním tlakům apod. je v zájmu Evropy, aby byl tento region stabilní. Co se týče ruského vlivu, tak Moskva podnikala strategické kroky v Africe už v 70. letech a umí dobře využívat soft-power. I když se v současnosti soustředí na tzv. Globální jih (region Afriky, Latinské Ameriky a kontinentální Asie), tak ofenzivu vykonávají obě strany (Západ i Východ) a vliv ostatních vnějších aktérů (Turecko, Saúdská Arábie, Quatar, Írán, Indie, atd.), kteří způsobují tzv. pásmo otřesu (např. oblast Sahelu) také není výjimkou.

„Nefungovali jsme v Africe strategicky, operačně ani takticky.“ – Martin Riegl

„Musíme sledovat své strategické zájmy, EU bude nadále vést vojenské a civilní mise, my si můžeme vybrat, zda budeme součástí či ne. Musíme se víc bavit s Afričany o tom, co potřebují, aby nabízená řešení byla efektivní. Měli bychom jim umožňovat řešit jejich problémy, ale nemůžeme je řešit za ně, za prvé to neumíme a za druhé to oni nechtějí.“ – Martin Riegl

Jan Prouza, děkan Filozofické fakulty Hradec Králové, se zaměřil na africkou situaci spíše ze sociálního hlediska. Zmínil problémy jako rapidní populační růst, obrovský tlak na urbanizaci měst, která je neřízená a prováděná za absence kanalizace, energie, dopravy apod. Další potíží jsou volby a volební autoritářství, politika se v Africe strukturuje úplně jinak, např. u nás volíme jako jednotlivci, ale tam lidi volí podle svého náčelníka. Nejsme schopni jednat s Afričany, protože neustále mluvíme o demokracii, lidských právech apod., ale v praxi je problém je prosazovat. Překážkou je fungování diplomatických sborů. Jednotliví diplomati nemají zájem o Afriku a o to ji poznat blíže, což je zásadní věc pro fungování těchto vztahů – respekt k tradicím a jazyku.

„Pro nastolení jiného režimu (demokracie) je třeba ten region znát a my ho neznáme.“ – Jan Prouza

Jan Beroun, ředitel vojenského zpravodajství, odpovídal na otázku, proč se vojenské zpravodajství věnuje tématu migrace nebo trendům v Africe. Odpověděl, že se to čím dál tím víc překlápí do těch přímých vojenských hrozeb. Nejedná se jen o Wagnerovce, ale také o to, co může způsobit taková nekontrolovaná migrační vlna. Vnitřní migrace v rámci Afriky vytváří podhoubí pro terorismus a organizovaný zločin, a pak už se těžko mluví o řízené migraci. Ředitel Beroun se také vyjádřil k evropské politice v Africe a nazval ji „totální tragédií“. Je třeba si stanovit národní strategii, ale k tomu nám chybí např. expertní poznání. Co se týče lídra evropské politiky vůči Africe, tak tím nemůže být Francie, jelikož má v tomto regionu své osobní zájmy a chování celé Unie je kvůli tomu nekonzistentní a nelogické, stejně tak vojenské mise EU. Generál Beroun řekl, že jestli neposkytneme pomoc my (např. dodávka zbraní), tak to udělá někdo jiný. Musí se vymýtit idealismus. Nadále je potřeba v sobě najít sílu a jednat i se státy s ne úplně demokratickým zřízením. Právě to je důvod, proč bychom tam měli zůstat, s cílem poznat a načíst si místní situaci.

„Strategická trpělivost není nic jiného než naše bezradnost a neschopnost ty problémy řešit.“ – Jan Beroun

„Musíme se oprostit od nekonečného naivismu, že je všechno kolem nás hezké a funguje to podle pravidel.“ – Jan Beroun

„Je to prostředí, kde rozhoduje síla, pokud někdo ukáže, že je slabý, tak je mrtvý.“ – Jan Beroun

Pavla Novotná, ředitelka odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, podobně jako generál Beroun, označila vnitroafrickou migraci (63%) za hlavní destabilizační prvek. Situaci nejsme (ČR) schopni vyřešit sami, téma je celoevropské a je důležité vést dialog i s nedemokratickými lídry, protože to v Africe jinak nejde. Dalším faktem je, že demokracie se musí stavit na nějakých základech, např. mít registr obyvatel nebo katastr nemovitostí, a to v Africe chybí. Dlouhá léta západní Evropa nelegální migraci tolerovala, protože z ní ekonomicky profitovala – přísun levné pracovní síly. Azylová politika byla používaná jako náhrada pracovní migrace, ale zásadním problémem je i nezvládnutá integrace příchozích. Podle ředitelky Novotné mají v rámci migrační politiky všichni stejný cíl – ochranu vnějších hranic, zrychlenou návratovou politiku, omezení nelegálních migračních tlaků a boj s organizovaným zločinem. Překážkou je ale možnost realizace, např. návratová politika nemůže fungovat bez dialogu, proto, jak je zmíněno výše, musíme s Afrikou mluvit.

„Řízenou migrací nelegální migraci nevyřešíme, protože poptávka je zatím vyšší než nabídka.“ – Pavla Novotná

Všichni vystupující se v zásadě shodli na tom, že je třeba vybudovat novou a konkrétní národní, ale i evropskou strategii. Zásadní je se otevřít dialogu s Afričany a být v regionu s cílem poznat a pochopit místní situaci. Česká republika by měla využít svého potenciálu, protože má předpoklady k tomu, aby se rozvíjela oboustranná spolupráce, jelikož tam nic zásadního nespáchala (v době kolonialismu) a její přítomnost je vítaná.