Nestihli jste některou z našich akcí? Nebo Vás prostě jenom zajímají nejdůležitější informace, které zazněly? V jednoduchosti je krása. Rozhodli jsme se proto, že všechny reporty, videa, fotografie a tiskové zprávy dáme přehledně na jedno místo. Ať už hledáte cokoliv, určitě jste tu správně. Teď už Vám nic důležitého neuteče.

PODÍVEJTE SE NA PROBĚHLÉ AKCE

22. 2. 2018

Více o události

Dne 22. února 2018 pořádal Institut pro politiku a společnost pracovní snídani na téma Aspiruje česká věda na dalšího nobelistu? Naše pozvání do diskuze přijal profesor Tomáš Opatrný, teoretický fyzik působící na Univerzitě Palackého v Olomouci, a docent Karel Oliva, jazykovědec, bývalý ředitel Ústavu pro jazyk český AV ČR. Moderování debaty se ujala Ing. Rut Bízková, ředitelka Středočeského inovačního centra.

Paní Bízková uvítala hosty a začala diskuzi výzvou pro všechny zainteresované: je třeba se orientovat na lidi. Veškerý úspěch tkví ve schopných lidech, kteří ale samozřejmě musí být za svou práci dobře ohodnoceni. V současné době přicházejí na vysoké školy nejslabší populační ročníky, z čehož vyplývá, že v blízké budoucnosti nebude doktorandů a výzkumných pracovníků příliš přibývat. Je proto potřeba zapojit vybudovanou výzkumnou infrastrukturu tak, abychom mohli stávající lidský potenciál maximálně využít.

Docent Oliva konstatoval, že lze oblast vzdělávání dělit na formální a neformální část. Problémem České republiky je to, že velmi tíhne k té formální části. Vše je svazováno předpisy, zákony, nařízeními, výkazy a tabulkami. Tento přístup se ale nezdá být velmi efektivní, je třeba zapojit také lidi. Zákon týkající se financování české vědy, Zákon o Akademii věd i Zákon o vysokých školách. Všechny tyto zákony si žádají zevrubnou novelu. Společenské podmínky se totiž za posledních 20 let výrazně proměnily, dopředu jde i technologický vývoj. Na to vše je třeba reagovat. Snížení byrokratické zátěže kladené na výzkumné pracovníky je pak zcela nezbytnou podmínkou úspěchu.

Jedním z velkých problémů jsou podle Karla Olivy zastaralé smlouvy týkající se uznávání titulů/odbornosti mezi státy. Mdloduchá nařízení i úředníci de facto znesnadňují to, abychom si mohli přivést do českého výzkumu kvalitní pracovníky ze zahraničí. Rovněž možnost působení jednoho výzkumníka v rámci několika institucí by bylo vhodnou praxí. Podle docenta Olivy by to vedlo ke změně současné atmosféry ve výzkumu, tj. k zaměření se na spolupráci, společné úspěchy a produktivitu, nikoliv pouze na boj o peníze a prestiž.

Profesor Opatrný není toho názoru, že bychom měli budoucí nobelisty nalákat ze zahraničí. Spíše bychom se podle něj měli zaměřit na potenciál tuzemských vědců. Bylo by ovšem dobré, inspirovat se praxí v zahraničí, kde každé kvalitní pracoviště, které je zaměřeno na nějakou oblast výzkumu, je často velmi diverzifikované (od úplně základního až po aplikovaný výzkum, od nejmladších studentů po profesory, kteří své studenty vedou). Toto prolínání vidí Tomáš Opatrný jako jakýsi vznešený cíl, kterému by bylo v zájmu české vědy záhodno se přiblížit.

Profesor Opatrný pak plně souhlasil s docentem Olivou v tom, že je největší překážkou úspěchu české vědy byrokratický šiml. Lidem ve výzkumu by měl být zajištěn dostatečný prostor pro jejich práci. V žádném případě by neměli být zahlcováni neskutečným množstvím formulářů, jejichž vyřizování jejich práci brzdí a které jim zabírá většinu jejich času. Taková je ovšem praxe dnes. Teprve až s koncem byrokracie bude možné plně rozvíjet potenciál talentovaných českých vědců.

Rozkol nebo snad dokonce nevraživost mezi zástupci vysokých škol a Akademií věd vidí profesor Opatrný jako uměle vykonstruovaný problém. Není to něco, co by bylo těmto institucím vlastní. Pokud bude mít Česká republika někdy dalšího nobelistu, bude to naopak nejspíše výsledek synergie vysokých škol a Akademie věd.

Do diskuze se poté zapojili vážení hosté. Podle profesora Cyrila Hoschla, ředitele Národního ústavu duševního zdraví, nemá smysl lít další peníze do výzkumné infrastruktury, protože ta je v Česku velmi kvalitní. Důležité je ovšem vybudovat podpůrný systém, který by například obstaral onu byrokracii, která se sice nedá odstranit, lze ji ale delegovat na někoho jiného než na samotné vědecké pracovníky. Nutné je tedy vytvořit v našem stávajícím systému vhodné podmínky pro vědecké pracovníky. Nesmíme přitom zapomenou na sdílení dat a informací. Věda by měla být otevřená, stejně tak ale musí být otevřené i databáze a systémy. Bez vzájemné spolupráce a sdílení informací velkolepých úspěchů dosáhnout nelze.

Paní Bízková uzavřela debatu slovy, že v České republice sice zatím neexistuje jednotná vize fungování vzdělávání, vědy a výzkumu, bude-li ale určitá skupina lidí aktivně prosazovat ty nejvyšší cíle, česká věda může zcela jistě dosáhnout vynikajících výsledků. Nic by se ale nemělo dělat jen proto, aby to přineslo peníze či zvýšilo výkon. Hlavní motivací by mělo být vždy to, aby věda přispívala k udržení dobré kvality života lidí v České republice a k celkovému rozvoji společnosti i demokracie v zemi.