Hosté:

• Radim Perlín, vedoucí výzkumného centra RURAL, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
• Josef Bernard, vedoucí oddělení Lokálních a regionálních studií, Sociologický ústav AV ČR

Rozdíly mezi českými regiony samy o sobě neznamenají, že se země dělí na úspěšná města a zaostávající venkov. Větší sídla budou vždy nabízet širší výběr služeb, zatímco menší obce mohou těžit z dostupnějšího bydlení, životního prostředí nebo silnější komunity. Problém nastává ve chvíli, kdy se rozdíly prohloubí natolik, že některá území začnou dlouhodobě ztrácet obyvatele a základní možnosti pro život.

Periferie není jen otázka vzdálenosti

Je zavádějící spojovat kvalitu života pouze s množstvím obchodů, škol nebo lékařů v okolí. „Dostupnost služeb nebo množství lékařů či obchodů pro spoustu lidí není to hlavní, co rozhoduje o kvalitě jejich života,“ upozornil vedoucí oddělení Lokálních a regionálních studií, Sociologického ústavu AV ČR Josef Bernard. Vedle příjmů a pracovních příležitostí podle něj hraje roli také prostředí, komunita nebo vztah člověka k místu, kde žije. Jednoduché žebříčky kvality života navíc mohou některé regiony zbytečně stigmatizovat.

Jako jeden z ukazatelů problémů označil Radim Perlín, vedoucí výzkumného centra RURAL, Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, dlouhodobý odchod obyvatel, zejména mladých lidí. „Když z nějakého území dlouhodobě odchází určitá část populace, tak tomu území nějaká kvalita pro tyto obyvatele chybí,“ uvedl. Perifernost přitom může mít různé podoby. Vedle odlehlých venkovských oblastí existují i urbanizované regiony, například části Ústecka nebo Moravskoslezského kraje, které trápí sociální problémy, stárnutí a úbytek obyvatel, přestože dostupnost základních služeb může být dobrá.

Oba experti se shodli, že regionální rozdíly nelze a ani není účelné odstranit. „Není potřeba amalgamizovat celou Českou republiku do jednoho vzorce. Je třeba respektovat přirozené rozdíly, ale nedovolit, aby byly příliš velké,“ řekl Perlín. Bernard doplnil, že hranice přijatelné nerovnosti je nakonec politickým a hodnotovým rozhodnutím společnosti.

Škola, lékař i místo, kde se lidé potkávají

Jednotný seznam služeb, které musí mít každá obec, podle diskutujících vytvořit nelze, i když některé mají pro obce zvláštní význam. Škola podle Bernarda není důležitá pouze kvůli vzdělávání dětí, „je to symbol toho, že obec má budoucnost.“ Podobnou každodenní hodnotu má místní obchod. Nejvážnější problém však vidí ve zdravotnictví, protože dostupnost lékaře neznamená jen jeho fyzickou vzdálenost, ale také to, zda vůbec přijímá nové pacienty. Regionální rozdíly jsou v tomto případě podle něj výrazné. Perlín upozornil také na význam míst, kde se lidé mohou setkávat. Nemusí jít přímo o hospodu, ale například o hasičárnu, sokolovnu nebo jiné zázemí pro spolkový život. Právě aktivní komunita může pomoci zabránit dalšímu úpadku obce.

Řešením nejsou pouze státní dotacích. Podle Perlína je důležité aplikovat výraznější regionální diferenciaci státní podpory: „Plošná dotace za stejných podmínek pro všechny obce v Česku je špatně. Jiné problémy řeší obec v periferní oblasti a jiné obec pět kilometrů za Prahou nebo Brnem,“ uvedl. Bernard zároveň upozornil na nutnost zapojit všechny úrovně veřejné správy, tedy stát, kraje i obce. Efektivní může může být také spolupráce malých obcí. Perlín připomněl nový institut společenství obcí, který jim umožňuje společně profesionalizovat některé činnosti: „Strašně důležitá je spolupráce a participace obcí, aby společně hledaly řešení,“ uzavřel. Kombinace cílené podpory státu, funkční veřejné správy a aktivity přímo v regionech může podle diskutujících zabránit tomu, aby se přirozené rozdíly mezi jednotlivými částmi Česka změnily v rozdíly, které už společnost považuje za nespravedlivé.