V Česku stále více záleží na tom, kde člověk žije. Zatímco ve velkých městech má většina obyvatel základní služby v bezprostředním okolí, v menších městech a odlehlejších regionech se lékař, obchod, pošta nebo pravidelné autobusové spojení postupně vzdalují.

Pro seniory, rodiny bez auta nebo lidi s nižšími příjmy nejde jen o menší pohodlí. Ztráta jediné služby může zásadně ovlivnit jejich schopnost žít samostatně. Současně vzniká začarovaný kruh: odchod obyvatel snižuje poptávku, služby se přestávají vyplácet a jejich další úbytek urychluje stěhování mladších a kvalifikovaných lidí.

Má stát garantovat minimální dostupnost základních služeb bez ohledu na místo bydliště? Co mají zajistit obce a kraje a za co má nést odpovědnost stát? Mohou pomoci sdílené ordinace, mobilní služby, společné obecní provozovny, digitalizace nebo lepší veřejná doprava? A jak zabránit tomu, aby se regionální politika znovu omezila jen na jednotlivé dotační programy?