ipps

Dne 27. dubna 2018 pořádalo Evropské liberální fórum ve spolupráci s Institutem pro politiku a společnost pracovní snídani s názvem „Na cestě nebo ve slepé uličce?“ Pozvání do diskuze přijala Martina Dlabajová, poslankyně Evropského parlamentu, členka Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL), ALDE/ANO, místopředsedkyně ELF, a Marek Benio, místopředseda Iniciativy pro mobilitu práce.  Moderování se ujal Jan Macháček, předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost.

Jan Macháček na úvod připomněl přijetí balíčku pro mobilitu ze strany Evropské komise, která ukládá větší omezení na odvětví dálniční přepravy v rámci jednotného evropského trhu. Při provádění tohoto balíčku však hlavní otázkou zůstává, jaké budou skutečné následky jeho přijetí pro evropský trh, pro koho bude výhodný a co se dá udělat pro ochranu malého podnikání, pro které balíček mobility představuje velké riziko.

Podle Martiny Dlabajové byl projekt Evropské unie úspěšným zejména díky otevření hranic mezi členskými státy a umožnění volného pohybu jejich osob, zboží, služeb a kapitálu. Podle jejího názoru je právě svoboda pohybu jedním z největších výhod, které země obdrží při vstupu do unie. V souvislosti s ekonomickou globalizací a evropskou integrací došlo k různým snahám o sjednocení národních pracovních prostředí. Tyto snahy jsou však doprovázeny velkým problémem, který se projevuje v existenci mnoha odlišností na trzích práce jednotlivých členských zemí, a to zejména v různé výši mezd. Podle názoru paní Dlabajové je Evropa vlivem úsilí vlád některých členských zemí o ochranu domácích trhů před zahraniční konkurencí rozdělena na západní a východní část. Toto rozdělení pramení ze snahy Evropské komise implementovat tzv. principy stejné mzdy za stejnou práci na stejném místě, které se měly aplikovat na všechny pracovníky vyslaných do jiné země EU, protože země jako Německo a Francie zavedly minimální mzdu pro všechny zahraniční pracovníky, včetně pracovníků ze sektoru dopravy, čímž byl tento sektor v největším ohrožení. Evropská komise se začala zabývat tímto problémem, ale dosud nedospěla k žádnému výsledku. Za největší úspěch považuje Martina Dlabajová kompromis, kterým se vyloučil sektor dopravy z balíčku mobility, což bylo i její osobní prioritou, protože sektor dopravy je vysoce mobilní a měl by mít svá zvláštní pravidla.

Místopředseda Iniciativy pro mobilitu práce Marek Benio vyjádřil svůj souhlas s paní Dlabajovou, že největším úspěchem EU bylo zavedení čtyř základních svobod. Mluvil o tom, že pro země střední a východní Evropy znamenal vstup do EU výhodu zejména kvůli svobodě pohybu a volnosti pracovního trhu. Pro ostatní země, které již byly členskými státy EU to znamenalo především přístup k levnému kapitálu a k novým trhům pro odbyt svých výrobků a služeb. Podle pana Benia je nejdůležitější kapitál zemí střední a východní Evropy právě lidský kapitál a to díky kvalifikovaným pracovníkům a pracovní morálce, která je podle něj dvakrát vyšší, když lidé pracují v zahraničí. Ačkoli svobodu pohybu považuje za jeden z největších úspěchů EU, mluvil také o negativním efektu na domácí ekonomiku, který se projevuje v odlivu kvalifikovaných pracovníků – tzv. brain drain. Jako příklad zmínil Rumunsko a Bulharsko, kde s výjimkou některých větších měst zaznamenávají alarmující nedostatek kvalifikovaných pracovníků. O balíčku mobility pan Benio míní, že jde o projekt, kde namísto posílení již existujících pravidel dochází k jejich změně, což označil za velkou politickou chybu.

Podle Martiny Dlabajové činí vysílání pracovníků 0,7 % veškeré pracovní síly. I když to možná čísly vypadá jako zanedbatelná částka, politická debata otevřená kvůli tomuto problému je mnohem důležitější. Marek Benio v reakci na paní Dlabajovou uvedl, že skutečný počet vyslaných pracovníků není 0,7 % ale jen 0,2 %. Argumentoval tím, že v čísle 0,7 % je započítán celkový počet formulářů A1, které představují potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení své země a je povinností pro každého vyslaného pracovníka. Počet formulářů A1 není ekvivalentní k množství vysílaných pracovníků, protože někteří pracovníci můžou přijít do jiné členské země i více krát ročně a vždy je při tom vystaven nový A1 formulář.