Nestihli jste některou z našich akcí? Nebo Vás prostě jenom zajímají nejdůležitější informace, které zazněly? V jednoduchosti je krása. Rozhodli jsme se proto, že všechny reporty, videa, fotografie a tiskové zprávy dáme přehledně na jedno místo. Ať už hledáte cokoliv, určitě jste tu správně. Teď už Vám nic důležitého neuteče.

PODÍVEJTE SE NA PROBĚHLÉ AKCE

16. 11. 2017

Více o události

Dne 13. listopadu 2017 pořádal Institut pro politiku a společnost veřejnou debatu na téma Čínské investice v České republice. Diskuzi moderoval Petr Kolář,  bývalý velvyslanec v USA a Rusku a seniorní  poradce Squire Patton Boggs. Naše pozvání do debaty přijala Olga Lomová, česká sinoložka a překladatelka z čínštiny, Jan Kohout, president New Silk Road, dále Ivana Karásková analytička Výzkumného centra AMO, Vladimír Dlouhý, prezident Hospodářské komory ČR a v neposlední řadě  Jan Macháček, předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost.

Debatu zahájila Olga Lomová, která vyjádřila svůj pohled na to, zda bychom měli spolupráci s Čínu vnímat jako riziko či naopak jako příležitost pro Českou republiku. Objevuje se totiž polarizace postojů, která poznamenává naši politiku vůči Číně. Čína je fenomén 21. století, který ovlivňuje světové hospodářství, ale zásadním způsobem ovlivňuje i mezinárodní politiku. Posledních 20 letech jako bychom slýchaly pouze ekonomické argumenty. Ekonomie ale není izolovaná, je neustále ve společenských i hodnotových vztazích, a to je třeba si uvědomit. Je třeba také racionálně přemýšlet a zvažovat, jaké je naše další směřování a jaký je další cíl naší společnosti. Důraz by měl být kladen na propojení hospodářství a politiky v kontextu hodnot, protože ty hodnoty nás utvářejí.

Jan Kohout vidí z geopolitického hlediska Čínu jako vítěze globalizace. Čína a tempo jejího ekonomického růstu se nijak nezpomaluje, právě naopak. S tímto fenoménem je potřeba se poprat, jde totiž o velkou příležitost, která se pro ČR otevírá zejména v ekonomické oblasti. Mezinárodní vztahy mají být založeny na vzájemném respektu a mezikulturní výměně. Na to by se Česká republika měla zaměřit, protože nejen čínské investice přijdou k nám, ale české investice se dostanou do Číny. Politika otevřenosti by měla podle pana Kohoutka pokračovat, protože to znamená příležitost pro české firmy.

Podle Ivany Karáskové je třeba Čínu chápat jako suverénního aktéra mezinárodního systému, který má své partikulární zájmy a cíle. Je rovněž nezbytné vnímat Čínu jako budoucího hegemona, nikoliv jako mytologickou zemi, která je pro nás vzdálená a nepochopitelná. Názorová polarizace ohledně otázky pozice Číny na mezinárodním poli je opravdu velmi silná. Do mediální diskuse se tato otázka dostala přímo toxickým způsobem, kdy jsou vedle ekonomiky předmětem polemiky také témata jako lidská práva, trest smrti, homosexualita v Číně, apod.

Vladimír Dlouhý reagoval na pí. Lomovou. Souhlasil s jejím vymezením hodnotového rámce, ve kterém žijeme a na druhé straně ale i s pragmatismem, který nepřímo spojila s čistě ekonomickým pohledem na současné česko-čínské vztahy. Na ty bychom se podle pana Dlouhého měli zaměřit a přilákat do ČR více kvalitních čínských investorů. Čína vybudovala základy své moci právě na pragmatismu, díky čemuž byla ekonomicky nejrozvinutější zemí, má proto historické právo stát se soudobou supervelmocí. Čínská politika se vyznačovala maximálním utilitarismem, na kterém postavila svoji sílu, a takto ji také musíme chápat a zaměřit se na to, co je nejlepší pro nás.

Jan Macháček považuje za nesmysl úvahy o tom, že by se Česká republika mohla stát nějakou branou Číny do Evropy. Na to je Česká republika příliš malou zemí. Současně je ovšem podle pana Macháčka zcela liché se domnívat, že by se naše země mohla dostat do jakéhosi čínského područí. Spekuluje se rovněž o úvěrové finanční bublině v Číně, která by mohla způsobit úpadek země. Pan Macháček nepředpokládá, že by nastal v Číně krach, ale k určité ekonomické krizi/recesi či zpomalení dojít v blízké budoucnosti zcela jistě může.

Moderátor Petr Kolář položil následně řečníkům řadu otázek. Je opravdu Čína strategickou hrozbou? Kam směřuje? Víme, co Čína chce? Chce být jediným hegemonem? Jsme schopni tomu čelit, nebo můžeme s takovýmto hegemonem navázat vzájemně výhodnou spolupráci?

Už po roce 1989 jsme se podle Olgy Lomové stali otevřenou ekonomikou, kde probíhala ekonomická spolupráce ve formě investic čínských firem v tuzemsku i českého exportu do Číny. Ačkoliv je Čínská lidová republika je stát, jehož mocenské struktury byly vytvořeny v 50. letech, neustále sleduje nové trendy ve světě, podle kterých se politika a strategie Číny neustále mění. Čína má bezpochyby ambice na to stát se světovou velmocí, chce být silná, úspěšná a chce zachovat svůj systém.

Jan Kohout vidí ekonomickou spolupráci mezi Čínou a Českou republikou hlavně, co se týče vědy a výzkumu, oblasti letectví, kde by měly spojit intelektuální strany na obou frontách. Podle Ivany Karáskové chce být Čína světovou hegemonií. Otázka ovšem je, zda bude tento její cíl naplněn a zda je to i v zájmu České republiky.

Rovněž podle Vladimíra Dlouhého chce Čína zaujnout pozici globálního hegemona. Historicky na to má právo, ale země stojí před bariérou vytvoření střední třídy, která bude mít své nároky. Pan Dlouhý se domnívá, že pokud v Číně nastane krize, tak bude spíše politického a společenského rázu, nežli  rázu ekonomického.

Jan Macháček je toho názoru, že Čína si zahraniční investory do své země pouští jen tam, kam chce. Paradoxní situace je, že Donald Trump je vnímán, jako někdo, kdo začal nastavovat protekce a bariéry, přitom americká ekonomika je oproti té čínské skutečně velmi otevřená. Podle proklamací čínského prezidenta se ale bude Čína patrně dále ubírat cestou prohlubování globalizace a podpory svobodného obchodu.