Nestihli jste některou z našich akcí? Nebo Vás prostě jenom zajímají nejdůležitější informace, které zazněly? V jednoduchosti je krása. Rozhodli jsme se proto, že všechny reporty, videa, fotografie a tiskové zprávy dáme přehledně na jedno místo. Ať už hledáte cokoliv, určitě jste tu správně. Teď už Vám nic důležitého neuteče.

PODÍVEJTE SE NA PROBĚHLÉ AKCE

12. 12. 2016

Více o události

REPORT (PDF)

Institut pro politiku a společnost  uspořádal ve spolupráci s Erste Group dne 12. prosince 2016 debatu o směřování České ekonomiky  jež nesl název a s názvem totožnou stěžejní otázku: “Co dál s měnovou politikou?” Pozvání na debatě laskavě přijali pánové Aleš Chmelař, vedoucí Oddělení strategií a trendů EU na Úřadě vlády ČR, Lubomír Lízal, člen bankovní rady České národní banky, David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny a Jiří Hlavatý, senátor a generální ředitel společnosti Juta a.s. Moderování se zhostil novinář a předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost Jan Macháček.

Česká národní banka provádí od roku 2013 devizové intervence – tedy skupuje za České koruny Eura – aby tak zafixovala kurz koruny, zamezila jejímu posilování, pomohla exportérům a hlavně dosažení svého 2% inflačního cíle. Kurzovní závazek je však i zdrojem kontroverzí – zapříčiňuje prý nízký růst mezd, příliš nahrává exportérům a obecně zpomaluje proces konvergence k západu. V debatě byla všechna tato témata adresována, stejně tak jako další otázky:

  • Proč je inflační cíl ČNB 2 %?
  • Jakými nástroji ČNB disponuje?
  • Je intervenční politika ČNB úspěšná? Jak si stojí v kontextu konvergence?
  • Co bude znamenat skončení intervencí?

 Proč je inflační cíl ČNB stanoven na 2 %?

Inflační cíl 2 % je obecně považován za pragmatický, přičemž jedno procento z tohoto čísla tvoří možná odchylka. Zároveň se jedná o ECB stanovený standard, jehož implementace souvisí s tím, že ČR je konvergující ekonomika. Dodržováním cíle centrální banka plní svou hlavní úlohu: dohlíží na zabezpečení cenové stability.

Zároveň byl vyřčen názor, že neplnění tohoto cíle nemusí být nutně katastrofou: japonská ekonomika je poslední dvě desetiletí v deflaci a funkční, avšak z dlouhodobého hlediska je tato situace neudržitelná.

Jakými nástroji ČNB disponuje?

Centrální banka ekonomiky velikosti té České disponuje omezeným množstvím nástrojů.

Jsou to

  • Povinné minimální rezervy: každá banka podnikající v ČR má zákonem nařízeno držet na svém účtu u ČNB předem stanovený objem likvidních prostředků, čímž centrální banka udržuje určité minimální množství peněz v systému.
  • Operace na volném trhu: tímto nástrojem ČNB usměrňuje vývoj úrokových sazeb v ekonomice zejména skrze repo operace, kdy ČNB přijímá od bank přebytečnou likviditu a bankám předává jako kolaterál dohodnuté cenné papíry. Obě strany se zároveň zavazují, že po uplynutí doby splatnosti proběhne reverzní transakce.
  • Facility slouží k poskytování nebo ukládání likvidity přes noc. Protože se z hlediska bank jedná o permanentní možnost uložení, resp. zapůjčení peněz, vytvářejí úrokové sazby uplatňované u těchto dvou facilit koridor, v němž se pohybují krátkodobé sazby na peněžním trhu (a také dvoutýdenní repo sazba).
  • Devizové intervence jsou nástroj, jehož efektem může být buďto tlumení volatility na devizovém trhu, popř. uvolnění či zpřísnění měnové politiky. Tyto intervence nejsou běžným nástrojem pro ovlivňování inflace, tím jsou dle ČNB spíše úrokové sazby, avšak v roce 2013 přijala centrální banka závazek, že bude intervenovat na trhu, aby zafixovala kurz koruny. Oslabení kurzu koruny vedlo k uvolnění měnové politiky vzhledem ke snížení měnově politických úrokových sazeb na tzv. „technickou nulu“.

Je politika ČNB úspěšná? Jak si stojí v kontextu konvergence?

Názory na úspěšnost se v diskuzi lišily. Zaprvé zde nyní existuje diskrepance mezi kupní silou a platební bilancí. Zadruhé inflační diferenciál nesplňuje parametry na to, aby ČNB mohla říci, že je úspěšná, jelikož ke konvergenci k západu, což je jeden z klíčových cílů celé ekonomiky, nedochází dostatečně rychle.

Reálná konvergence může probíhat dvěma způsoby:

  1. Skrze inflaci – touto cestou se vydalo Maďarsko. Při aplikaci tohoto způsobu dochází ke zvýšení ke zvýšení výrobních nákladů podnikům, avšak břemeno konvergence je spíše rozloženo na celou společnost.
  2. Skrze měnu – případ České republiky a Slovenska. Posilování měny v tomto případě zvyšuje kupní sílu obyvatelstva. Podniky se pak musí vyrovnávat s převody měny, které pro ně nejsou vždy výhodné.

ČNB se snaží přiblížit Polskému přístupu, který kombinuje dva výše jmenované.

Volba způsobu je pak spíše politickou záležitostí: nízká míra nezaměstnanosti, která je přímým efektem měnových intervencí, vede k  tlaku na zvyšování mezd, což ocení voliči spíše.

Oslabování Koruny je nutno vnímat též v kontextu zahraničních měn. Problematickým by se mohlo oslabování jevit v kontextu rostoucího USD, což by mohlo koincidovat s růstem cen na surovinových trzích. To by mohlo způsobit problémy Českému průmyslu, pro nějž by se stalo nakupování vstupních surovin, na jejichž zpracování je Česká ekonomika do značné míry založená, neúměrně nákladným.

Debatující zmínili, že ČNB má velice složitou pozici, jelikož musí čelit tlaku spekulantů. Musí tak zajistit, že se informace o uvolnění měny uvolní ve správný čas, aby situace spekulanti nevyužili, jako se tomu stalo ve Velké Británii v roce 1992.

Co se stane po skončení intervencí?

Ukončením devizových intervencí dojde k uvolnění měnového závazku, tudíž lze očekávat, že postupně bude růst i nominální hodnota kurzu České koruny. Intervence však neustanou náhle ani absolutně: ČNB bude stále intervenovat a tím kontrolovat kurz koruny, aby nedošlo ke skokovému posunu, který by mohl mít za následek finanční ztrátu exportérů, ČNB a dalších subjektů, které operují s Eurem. Zároveň by tento skok mohl způsobit odliv zahraničních investic a odchod společností na jiné trhy.

Existuje také možnost, že po skončení kurzového závazku se budou chtít spekulanti zbavit Koruny, což povede k jejímu oslabení, také proto, že je toto skončení oznámeno dopředu, na rozdíl od Švýcarska, kde byly intervence ukončeny náhle, což, spolu s přihlédnutím ke struktuře ekonomiky, vedlo k posílení měny o 20 %.

Na programu byla taktéž otázka budoucího vývoje v Evropě, zejména v kontextu zvolení Donalda Trumpa. Jeho zvolení by podle pana Macháčka mohlo Evropě v důsledku pomoci, stejně jako vedla změna kurzu ekonomické politiky za Raegana, kdy Americká ekonomika tvořila vysoké schodky v kombinaci se silným dolarem, k překonání disparity a nastartování růstu. Posílení dolaru by mohlo vést ke zlepšení pozice Eura.  Podle všech diskutujících se však jedná o složitější problém. Trump je sice rozhodně disrupcí, která může skrze reformulaci zahraničněpolitických zájmů způsobit například surovinovou inflaci. Pokud však Evropa nezmění svou veřejnou politiku, může se stát, že se z ní ve světě kvantitativního uvolňování stane ostrov deflace.

Pan Hlavatý se zaměřil na příklady z praxe ředitele velké společnosti a z této perspektivy vznesl několik podnětů, jež nelze v reportu opomenout:

  • Země, zejména severní Evropy sledují čím dál tím více národní zájmy. To se projevuje vytvářením implicitních institucionálních překážek pro zahraniční firmy a určitou mírou protekcionismu, který znesnadňuje vstup hráčů zejména ze střední Evropy na jejich trhy.
  • Zároveň připomněl fakt, že dotace z EU nebyly pouze „milodarem“ od vyspělých zemí – za tyto dotace se nakupovaly technologie a stroje právě ze západní Evropy. Jednalo se tak o určitou formu stimulu pro západní ekonomiky.
  • Dále vyzdvihl nutnost budování jména České republiky, které pak může sloužit jako značka, která zvyšuje hodnotu zboží a jeho apriorní reputaci. Tuto by měla Vláda budovat skrze ekonomickou diplomacii a budování dlouhodobých vazeb. V opačném případě pak, s nadsázkou řečeno, budou muset firmy prodávat své výrobky pod značkou „Made in Czechoslovakia“, která má ve světě renomé.
  • Na závěr připomněl, že bankovní prostředí v ČR je i díky vlivu ČNB příznivé, zejména pak ve srovnání s jižní Evropou, jmenovitě Itálií, kde jsou banky plny špatných úvěrů. Uvedl příklad trhu s realitami, kdy si developeři vzali úvěry na výstavbu bytových domů, ale vzhledem ke snižující se kupní síle obyvatel se jim tyto byty nepodařilo prodat.