Nestihli jste některou z našich akcí? Nebo Vás prostě jenom zajímají nejdůležitější informace, které zazněly? V jednoduchosti je krása. Rozhodli jsme se proto, že všechny reporty, videa, fotografie a tiskové zprávy dáme přehledně na jedno místo. Ať už hledáte cokoliv, určitě jste tu správně. Teď už Vám nic důležitého neuteče.

PODÍVEJTE SE NA PROBĚHLÉ AKCE

24. 5. 2019

Více o události

REPORT (PDF)

Dne 22. května 2019 pořádal Institut pro politiku a společnost kulatý stůl, který se konal pod záštitou místopředsedy Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu PS PČR a předsedy Podvýboru pro vědu a vysoké školy PS PČR pana poslance Karla Raise. Téma bylo financování vysokých škol jako nástroj prosperity České republiky. Na kulatém stole vystoupili kromě Karla Raise Rut Bízková (poradkyně předsedy vlády pro oblast vědy a výzkumu a životního prostředí), Simona Weidnerová (předsedkyně a zakladatelka Institutu pro sociální a ekonomické analýzy), Cyril Höschl (ředitel Národního ústavu duševního zdraví), Tomáš Opatrný (profesor na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci) a Filip Hrůza (vedoucí Institutu veřejné správy na Masarykově Univerzitě v Brně. Akce se konala v budově Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v Praze.

Simona Weidnerová zhodnotila problémy vysokého školství s přihlédnutím na následný nedostatek lékařů, učitelů, inovátorů. Absolventi odcházejí na trh práce ve stejném formátu jako před 10 lety, což nesplňuje kritéria dnešní doby. Potřeba inovace je více než nutná. Naznačila, co je vytýkané absolventům. Ti nemají skutečnou praxi, jen měkké zkušenosti. Za jednu z příčin označila nedostatek podpory ve formě grantů. V další části svého příspěvku se zaměřila na střední technické školy, které mají podle ní dobrou přípravu, ale nepočítají s možností vysokoškolského studia jejich absolventů. Některé předměty jsou upozaděné a vysoké školy nejsou spokojeny s připraveností jejich nových studentů. Také zdůraznila potřebu spolupráce mezi vysokými a středními školami, aby studenti neselhávali kvůli špatné přípravě. Školy by také měly přestat šetřit na investicích do praxe a učitelé by měli být garanty praktické výuky.

Cyril Höschl se zaměřil na problémy studia lékařských oborů. Medicína se od 20. století neobyčejně proměnila v technologických možnostech, způsob vzdělávání je ale stejný od 19. století. Klasické kurikulum nemotivuje ke studiu teorie, protože si studenti neuvědomují důležitost teoretických znalostí. Změnu by mohly přinést individuální kontakty student-pacient, podpora aktivní tréninkové formy. Představil také vizi nového kurikula, ve kterém by se studenti seznámili s praxí hned na začátku studia. Teoretické znalosti by tak mohly ihned aplikovat v konkrétním případě. Překážku v implementaci těchto změn vidí i u samotných pedagogů, kteří častokrát nejsou ochotni přijímat změny. Za další problém považuje chaos v postgraduální přípravě, který způsobuje největší odchod lékařů do zahraničí. Platové podmínky jsou překvapivě až na třetím místě, hned po lepším pracovním kolektivu. Za cíle zlepšení podmínek pro české lékaře uvedl sladění vzdělání s potřebou praxe, zastavení stárnutí personálu tím, že se zabrání exodu mladých lékařů do zahraničí. Zájem talentovaných studentů by se mohl zvýšit kombinací studia medicíny s jinými obory. Navýšení výuky v cizích jazycích a získání platících studentů z Asie nebo Latinské Ameriky by rovněž přispěly k lepší úrovni medicíny v České republice.

Tomáš Opatrný zacílil na vysokoškolskou politiku a samosprávu. Prohlásil, že mnohé katedry se chovají jako malé firmy, které číhají na finance získané díky vysokým počtům studentů. Kvantita tak jde na úkor kvality a výuka se stává neefektivní. Zlepšení vidí v konkrétních úkolech, které bude vysoká škola povinna plnit, aby získala finanční příspěvky. Představil skupinu indikátorů, které budou vypovídat o úrovni vysoké školy. Uplatnitelnost absolventů by se vykazovala odvedenými daněmi z příjmu, díky kterým by bylo zřejmé, jak se uchytily na trhu práce. Pomocí jednoduchých formulářů by mohla dostat vysoká škola zpětnou vazbu na absolventy. Firmy by se vyjádřily k úrovni znalostí, poukázaly by na prvky, se kterými jsou spokojeni, případně by poukázaly na to, co by vyžadovaly od dalších absolventů. Samostatnou oblastí je školné a vize, že na studium zdarma by měli nárok jen ti nejlepší studenti. Tlakem by se tak zvýšila úroveň kvality dosahování výsledků.

Karel Rais zopakoval hlavní problémy školství, jakými jsou nedostatečná kvalita studentů, výukových procesů, kvalifikace pedagogů a spolupráce s praxí. Za důležité považuje zvýšit podíl výuky v cizích jazycích, aktivně získávat platící studenty ze zahraničí, podporovat mobilitu studentů, doktorandů i učitelů, vytvářet mezinárodní týmy pro řešení projektů a spolupracovat s inovačními centry. Místa vedoucích pracovníků univerzit by měly být otevřeny mezinárodním výběrovým řízením, školy je nutné propojit s praxí. Problém vidí i v administrativním zatížení učitelů a jejich nedostatečných zkušenostech z praxe ze zahraničních vysokých škol.

Filip Hrůza se zaměřil na oblast spolupráce veřejného sektoru s univerzitami a jak tuto spolupráci posílit. Hlavními kroky podle něj jsou komerční činnost a kontraktovaný výzkum, aplikované projekty, přednášky a speciální workshopy. Důležité jsou také pravidelné konference mezi výzkumníky a zástupci z veřejné správy. Další oblastí, která potřebuje inovaci, je získávání zkušeností formou stáže s napojením na pracovní pozice.

Během diskuse padlo mnoho zajímavých otázek. Jednou z nich bylo: Jak vnímáte roli soukromých vysokých škol? Paní Bízková se vyjádřila, že v mnoha případech jde o dogmatické tvrzení, že na soukromé školy se hlásí studenti na veřejných školách neúspěšní. Jejich výhodou je flexibilita a jednoduché domlouvání praktických věcí. Pan Rais podotkl, že nedělí školy na veřejné a soukromé, ale na dobré a špatné.