Kde vezme Česká republika energii na 21. století? Máme se orientovat i nadále na jadernou energetiku, nebo jít německou cestou a zaměřit se na obnovitelné zdroje energie? A jaká je budoucnost energie z uhlí? Nejen na tyto otázky hledali v rámci debaty odpověď René Neděla (náměstek pro řízení sekce surovin a energetiky, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR), Dana Drábová (předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost), Jiří Marek (prezident spolku Jaderní veteráni), Václav Hrabák (předseda energetické sekce Hospodářské komory ČR), Lubomír Lízal (rektor AAU, člen dozorčí rady Expobank a ČEZ) a Michal Šnobr (analytik a investor). Debatu Institutu pro politiku a společnost (IPPS), která se konala 19. února 2019, moderoval předseda správní rady IPPS Jan Macháček.

René Neděla uvedl, že Nord Stream 2 rozděluje Evropu poměrně zásadně. Projekt označil za příležitost pro ČR, jelikož jsme tranzitní zemí, je způsobem pro udržitelnost plynárenské přenosové soustavy. Na místě je odpolitizování tématu s tím, že by na projekt mělo být pohlíženo v technické a v ekonomické rovině. Vůči problematice jaderné energetiky se Neděla dotkl závazků na snižování emisí a související snižování výroby energie z uhlí. Pokud chceme udržet stabilitu a bezpečnost sítě, jaderná energetika spolu s obnovitelnými zdroji energie má a bude mít svou úlohu v českém energetickém mixu i přes to, že jaderná energetika není v dnešní době oblíbené téma.

Dana Drábová zmínila nákladnost a časovou náročnost investic do jaderné energetiky. Investor musí počítat s pomalou návratností investice, což není v dnešním světě (volajícím po rychlé návratnosti investice) populární. Oblast je také specifická vzhledem k problematice přijímání rozhodnutí, která se činí na desítky let. Během takové doby se může mnohé změnit a např. za dvacet let může být rozhodnutí učiněné nyní v co nejlepší víře a za použití dostupných informací následně odsouzeno.

Podle Jiřího Marka se „boj o energetickou budoucnost“ odehrává právě mezi plynem a jadernou energetikou. Pokud se nepodaří „nastartovat“ jadernou energetiky tak, jak by měla fungovat, nastane „plynová varianta“. To bude znamenat, že elektřina bude drahá. Také to způsobí energetickou závislost na dodavateli plynu. Jde o otázku strategického rozhodování o směřování státu z hlediska energetické bezpečnosti. Jiří Marek apeloval, aby se u nás dělalo vše pro to, aby jaderná energetika byla potvrzena a byl potvrzen i její rozvoj.

Václav Hrabák zdůraznil, že energetika není pouze jaderný reaktor či plynový kotel, ale i koncový uživatel. Role energetiky je dodávat energii v určitém čase, v požadované kvalitě a za přijatelnou cenu. Současně by energetika měla být šetrná k životnímu prostředí. Hrabák podpořil státní energetickou koncepci, která počítá s poklesem výroby energie z fosilních paliv ve prospěch jaderné energetiky jako základu stability a rozvoje bezemisní energetiky. Zemní plyn má podle něj opodstatněné místo v energetickém mixu, i když je také považován za fosilní palivo. Nicméně je vůči životnímu prostředí oproti uhlí o polovinu šetrnější.

Analytik Michal Šnobr zmínil nesoulad postupů v energetice v rámci zemí EU. Podle něj očekávání společného přístupu definitivně selhala. Česko-polsko-německá hranice je nyní nejexponovanější hranicí s největšími rozdíly mezi energetickými koncepcemi jednotlivých států. Německo končí s jadernou energetikou, relativně rychle chce skončit i s „uhelnou“ energetikou a pro přežití potřebují Nord Stream 2 bez ohledu na potřeby dalších zemí. Naopak polská energetika je závislá na uhlí. Českou energetiku označil za „tak trochu švejkovsky vedenou“. Německá energetika je podle něj řízena ideologicky.

Lubomír Lízal se věnoval problematice akumulace energie ve vztahu k technologickému rozvoji. V současnosti nelze říci, zda např. v horizontu 20 let dojde k takovému technologickému pokroku, který akumulaci umožní. Zmínil rovněž vztah poptávky a nabídky, kdy lze v budoucnu očekávat zvyšování spotřeby energie. Ze strany nabídky zmínil jadernou energetiku z hlediska investic jako vysoce finančně i časově (stavba trvá dlouho) náročnou. Rizikem také je, k jakým procesům a vývoji dojde během výstavby. Naopak provoz označil za velmi bezpečný a levný. U plynu jsou podle něj nízké investiční náklady a časový horizont uvedení do provozu je velmi krátký. Provozní náklady jsou naopak určeny trhem.