Dění na Blízkém východě, které explodovalo 7. října po brutálním útoku teroristického hnutí Hamás na Izrael, sleduje s napětím celý svět. Tento útok si vyžádal životy více než 1400 izraelských občanů. Izrael na něj reaguje tvrdými odvetnými operacemi v Gaze, při kterých zemřelo již 9000 Palestinců. Tento konflikt se však pomalu začíná vymykat hranicím izraelského státu, což má potenciál vést k ještě větší eskalaci. 

Jaká je budoucnost Palestinců a pásma Gazy v současné situaci?

Irena Kalhousová, ředitelka Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově, má za to, že porážka Hamásu je jedna věc, ale rekonstrukce masivně poničené Gazy a ochromené populace bude výzva pro celé mezinárodní společenství. Jakub Szántó, reportér a bývalý blízkovýchodní zpravodaj České televize, doplňuje, že zásadní pro budoucnost Palestiny bude, zda současný Hamás přežije či ne, případně v jaké formě. 

Oba se shodují, že humanitární pomoc v Gaze je a bude klíčová. Zároveň se s ní ale nese spousta potenciálních problémů, které jsou pro Blízký východ typické. Jako příklad lze zmínit zneužití finančních prostředků či materiálů určených na rekonstrukci pro vojenské účely či jiné potřeby teroristických skupin. 

“Humanitární pomoc Gaze často ztroskotá v momentu, kdy je třeba se na Blízkém východě na něčem konkrétním domluvit a hlavně se domluvit, kdo to zaplatí.” – Kalhousová

Jakub Szántó také akcentuje, že Hamás se nerovná pouze militantní hnutí ozbrojených teroristů, ale jedná se o propletenou síť jak vojenského křídla, tak například i úředníků a dalších složek společnosti. V rámci izraelské vojenské operace zdůrazňuje, že izraelským jednotkám jde primárně o zničení  vojenského křídla.

“Vojenská operace proti Hamásu, který je zabetonován v tunelech pod Gazou, nebude mít krátkého trvání.” – Kalhousová 

Co se týče budoucnosti gazanského území, tak se Irena Kalhousová domnívá, že masová okupace území, natož zánik celého pásma, jsou dost nereálné scénáře, protože by to Izrael na mezinárodní úrovni politicky neustál. Naopak vyzdvihuje kroky, které by vedly k odstřižení Izraele od Gazy, což ale stojí na otázce, kdo by měl Gazu po válce spravovat a jakým způsobem.

Proč není humanitární pomoc v Gaze intenzivnější?

Jak Irena Kalhousová podotýká, většina humanitárních koridorů je uzavřená a jediný otevřený koridor v Rafáhu není konstruovaný pro vysokofrekvenční průjezd nákladních aut, neboť se jedná o koridor uzpůsobený dominantně pro transfer lidí a drobného nákladu. Dalším problémem je to, že do Gazy neproudí komodity, kterých je potřeba nejvíce. Za příklad lze uvést energie a paliva. Kalhousová také zmiňuje potřebu uvědomit si, že Hamás nekontroluje pouze sever Gazy, ale její celé území. Důsledkem toho není v současné situaci civilní obyvatelstvo nikde na území Gazy úplně v bezpečí.

Proč Egypt a Jordánsko nechtějí přijmout palestinské uprchlíky? 

Jakub Szántó podotýká, že otázka by spíše měla znít, proč by tyto země měly přijímat palestinské uprchlíky. Obě země se potýkají se svými vnitropolitickými problémy a u Egypta navíc nelze zapomenout na krvavou historii mezi jeho armádou a Hamásem. Na druhou stranu si je Egypt vědom, že jediný otevřený humanitární koridor proudí nyní právě přes jeho území. Co se týče Jordánska, tak přijímání uprchlíků nedává úplně smysl už jen kvůli poloze Jordánska, které se nachází na druhé straně od Gazy. 

“Egypt se současným problémem nemá nic společného a ani nechce mít.” – Szántó

Pohled vnímající všechny Araby jako jeden národ je silně eurocentrický a přehlíží mnoho rozdílností mezi jednotlivými arabskými zeměmi na Blízkém východě. Současný konflikt, kterého se Egypt ani Jordánsko nezúčastňují, vyvolává solidaritu, ale to neznamená, že by se automaticky měly otevřít hranice palestinským uprchlíkům. Z historické zkušenosti hrozí situace, kdy by palestinští uprchlíci po odchodu z Gazy neměli možnost se vrátit zpět, zmiňuje Irena Kalhousová. 

“Pro ty země je to složité, protože riskují, že izraelsko-palestinský konflikt bude jejich domácím konfliktem.” – Kalhousová

Jakou roli v současném konfliktu hraje Západní břeh a Fatáh?

Situace na Západním břehu je klíčová. Palestinská samospráva postupně ztrácí kontrolu nad určitými částmi Západního břehu a v oblasti dochází k narůstající radikalizaci ze strany izraelských osadníků z extremistických osad, jejichž výboje vůči Palestincům Jakub Szántó označuje za teroristické. Tyto kroky tak vedou k možné eskalaci konfliktu i na Západním břehu. Oblast Západního břehu je proto také významným problémem a současná izraelská extremistická vláda situaci nepřidává. 

“Jedná se o mladé Izraelce, kteří podnikají útoky na palestinské vesnice na Západním břehu.” – Szántó

Jaká je šance, že se konflikt rozšíří i mimo hranice Izraele?

Zásadními externími aktéry, kteří nyní hrají roli v regionální rovině izraelsko-palestinského konfliktu, jsou Írán a Spojené státy americké. Írán a jeho osa odporu skládající se z velkého množství teroristických a militantních skupin si je vědom toho, že Izrael je v současnosti v oslabené pozici, což je ale kompenzováno právě přítomností USA v regionu. 

 “Přítomnost USA na Blízkém východě funguje jako velmi silné odstrašení pro Írán a zdá se, že Írán je racionální aktér, který nespáchá sebevraždu a do přímé konfrontace s Izraelem nepůjde.” – Kalhousová

Teherán efektivně projektuje své zájmy v regionu skrze síť militantních a teroristických skupin, kterými jsou například Hizballáh v Libanonu, ale přímá konfrontace mezi Íránem a Izraelem je spíše nepravděpodobná. Šanci, že se současný konflikt rozšíří mimo izraelské hranice, však nelze popřít, ale přítomnost USA a jejich odhodlání hájit své zájmy v regionu tuto šanci nyní významně snižuje. Důležité je také zmínit, že současný konflikt není přímo konfliktem Íránu.  Jakub Szántó se přidává a také Írán charakterizuje jako racionálního a pragmatického aktéra. Na druhou stranu ale dodává, že to, co se může zdát racionální a pragmatické politikům na Západě, nemusí nutně korespondovat s racionalitou blízkovýchodních států.

Jak intenzivní je vztah USA a Izraele?

“Izrael nepodnikne žádný zásadní krok, aniž by o tom nejprve informoval své partnery v USA.” – Szántó

Zároveň Izrael nikdy nepotřeboval čekat a nečeká na zelenou kartu ze strany Washingtonu. Obě země ale operují na Blízkém východě často souběžně a sdílí intenzivní strategické partnerství. Existuje ale několik příkladů z historie, kdy se tato strategická paralela odklonila.   

“Izrael není produktem zahraniční politiky Spojených států na Blízkém východě.” – Szántó

Dojde ke změně statu quo na Blízkém východě?

“Izrael ztratil zájem měnit situaci v sousedních zemích a snaží se dominantně chránit své hranice. Nechce měnit status quo v regionu, protože na to ani nemá.” – Kalhousová

V poslední době lze pozorovat šance o normalizaci vztahů mezi Izraelem a arabskými státy. Mnoho arabských zemí vnímá teroristické organizace v regionu jako významnou hrozbu a Izraeli přejí, aby se jim podařilo Hamás zničit. Jsou si také vědomi destabilizační role Íránu. Irena Kalhousová pak naráží na narativ postupného stahování USA z regionu, ztrácení místního vlivu a vyvrací tuto iluzi americké schopnosti dopravit do regionu největší letadlovou loď na světě během pouhých 36 hodin. Na závěr dodává, že reakce na událost ze sedmého října jasně ukazuje stálou pozici USA jako světové velmoci. Jakub Szántó celou debatu uzavírá tím, že ze situace je jasné, že USA jsou světovým hráčem, který je plně schopen chránit své zájmy i tisíce kilometrů daleko na druhé straně světa.