Kyberšikana, body shaming, uměle upravené fotografie a videa, rasová nenávist, náboženská netolerance. Kyberšikana a třeba taky podněcování k násilí v online porostou. S rozmachem sociálních sítí jde o stále aktuálnější témata. V dnešní době nejde už jenom o podvodné emaily nebo falešné smsky, je to Facebook, Instagram, TikTok a další sítě, které často pod rouškou anonymity dovolují uživatelům ubližovat známým či neznámým lidem. Obětmi jsou děti, dospělí v produktivní věku i senioři. Kyberšikana si nevybírá.

Kyberšikana je takové jednání, které má významný negativní dopad na oběť, musí být opakované a dlouhodobé, nemusí být nutně zprvu cílené. Její druhy jsou různé a stejně tak prostředí, kde se objevuje. Vrchní rada z odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra ČR Lucie Kosová upozorňuje na to, že ke kyberšikaně a vydírání může docházet v jakémkoliv médiu nebo třeba chatové online hře. Často se dokonce přelévá z offline (tedy reálného světa) do online prostředí. Advokát z kanceláře CIKR Petr Kovařík doplňuje, že všechno může začít jenom posláním fotografie. K té má najednou přístup velké množství lidí, už se vytváří příběh a stres začne působit. „Jedna špatná fotka a může to toho člověka ovlivnit na celý život, protože stáhnout nějakou špatnou fotku z internetu v dnešní době je podle mě nemožné,“ dodává Kovařík. V případě online prostředí je proto zásadní být opatrný, přemýšlet nad tím, co zveřejňujeme a podle specialisty na kybernetickou bezpečnost a ochranu osobních údajů ACRESIA Consulting Luďka Nezmara hlavně „Nevěřit vlastním očím ani uším a dát na vlastní rozum“.

Jednoznačně nejvíc zranitelnou skupinou jsou děti a náctiletí. Všichni experti se v diskuzi shodli, že je to především proto, že nejsou ještě schopné rozeznat takové chování, nedokáží poznat, že je jim ubližováno, a nakonec o tom nechtějí nikomu říct, protože se třeba obávají vyloučení z kolektivu, který je pro ně důležitý. „U dětí je největší problém v tom, že rodiče přesně neví, kde se to dítě v kyberprostoru pohybuje, co tam dělá a děti se jim nesvěřují. Každé druhé až páté dítě se vlastním rodičům nesvěří, okolí ano ale rodičům ne,“ doplňuje k tématu Kosová. Kovařík ze zkušenosti uvádí, že než se to rodiče dozvědí, může uplynout třeba i půl roku. Dítě podle něj přestává komunikovat, uzavírá se do sebe a tam by měli rodiče zakročit. Experti zdůrazňují, že je třeba být vůči dítěti pozorný a komunikovat s ním. Luděk Nezmar upozorňuje ještě na další aspekt kyberšikany – oběť si vůbec nemusí uvědomovat, že jí někdo ubližuje. Protože ten člověk, kterého někdo chce zranit, se o tom vůbec nemusí dozvědět. „V současné době můžete využít celou řadu nástrojů umělé inteligence a ten člověk třeba ví, že někde byl, a někdo mu říká, hele viděla jsme tě tam a tam, a on je přesvědčený, že se to nikdy stát nemohlo. Vůbec ho nenapadne, že mohli použít nástroj umělé inteligence a na úplně jiné video dát jeho obličej,“ popisuje Nezmar. Dosáhnout identifikace pachatele může trvat několik měsíců a někdy se nemusí vůbec podařit.

Bezesporu druhou nejohroženější skupinou kyberšikany jsou ekonomicky aktivní lidé, kteří jsou běžnými uživateli sociálních sítí. Odborníci se ale shodnou, že oproti dětem je tato skupina rozumnější, dokáže lépe rozpoznat rizikové faktory, bránit se útoku a případně ví, na koho se obrátit. Tohle všechno ale nemusí umět senioři, kteří sice můžou být v online prostoru aktivní a učí se nové věci, některé aspekty kyberprostoru jsou jim ale cizí a můžou se taktéž stát snadnou obětí cíleného mučení. Příklad našel Luděk Nezmar opět u umělé inteligence: „Já jsem schopný mluvit jako moje vlastní dcera a vy nemáte žádnou šanci poznat, že to vaše dcera není. Teď se to používá primárně k tomu, když chcete ze seniorů vylákat peníze. Ale představte si situaci, kdy vás tímto způsobem bude někdo šikanovat a bude vás trápit tím, že uslyšíte hlas někoho zesnulého.“ Pachatel se často schovává za anonymitou internetu a těží z toho, že vypátrat ho, bývá velmi složité. V reálném životě by totiž pravděpodobně k takovému jednání vůbec nepřistoupil. Kovařík ze své praxe popisuje: „Jsou to takový lidi, kteří by vám do očí nic špatného neřekli, ale najdou si někoho, na kterém si léčí svoje nedostatky. A přijde mi to jako paradox, já říkám, že jsou to hrdinové za počítačem, ale kdyby ten člověk, kterého šikanují si před ně stoupl, tak by se před ním báli a utekli by.“

Prevence – vzdělávání. Dětí i dospělých. Když nebudu o kyberprostoru vzdělávat dospělé, těžko pak můžu učit děti. Odborníci v debatě kritizovali systém vzdělávání na školách, kdy informatika znamená především učení se wordu a excellu, o umělé inteligenci nebo online prostoru se s učiteli vůbec nebaví. „Je třeba metodická podpora a revize rámcových vzdělávacích programů,“ dodává Kosová. A právník Nezmar doplňuje, že stejně tak je třeba rozšiřovat právní povědomí. Protože myslet si, že chování na internetu je nepostižitelné, je chyba.

Shrnout desatero pro bezpečnost je podle diskutujících víc než složité. V základu ale platí:
1. Nesdílet data – žádné fotografie, žádná videa
2. Čím méně údajů o sobě nasdílím tím lépe. Nesdílet, co nutně nemusím
3. Uzavírat profily, bavit se pouze s lidmi, které osobně znám
4. Bezpečný pohyb – nechodit na stránky, které nejsou na první pohled zabezpečené
5. Bezhlavě neklikat na každý odkaz, který se mi nabídne
6. Jednání v kyberprostoru je hlídáno a může být trestné