ipps

Dne 14. června 2018 pořádal Institut pro politiku a společnost ve spolupráci se Statutárním městem Ostrava v ostravském Brick Housu veřejnou debatu na téma Nová éra urbanismu v Ostravě. Debata měla dva panely: Ostrava jako Smart city a Architektonický a kulturní rozvoj Ostravy. Naše pozvání do prvního panelu přijali Daniel Morys, předseda představenstva Dopravního podniku Ostrava, Tomáš Hudeček z Katedry městského inženýrství Vysoké školy báňské v Ostravě, Marie Zezůlková, ředitelka Národního centra energetických úspor, a Lubomír Fridrich, koordinátor bikesharingu Rekola v Ostravě. Do druhého panelu přijali pozvání Tomáš Macura, primátor Statutárního města Ostrava, Zuzana Vinklárková, koordinátorka projektu RefillOva, Igor Krčmář z Katedry architektury Vysoké školy báňské v Ostravě, a Marek Pietoň, zakladatel facebookové skupiny Nezapomenutá Ostrava. Moderátorem debaty byl architekt Ondřej Vysloužil.

Lubomír Fridrich zmínil, že pro Rekola znamená pojem smart city zejména data, která jejich společnost sbírá a pak je poskytuje městu. To by na jejich základě mohlo hledat chytrá řešení a stát se lepším místem pro život. Definicí slova smart city je podle něj využívání dat pro lepší život ve městě. Podle doposud sesbíraných dat mají Ostravané obrovský zájem o cyklistiku, což předčilo veškerá očekávání. Z dat jsou Rekola schopna vyčíst, kde je o bikesharing zájem. Lze tak pomoci například Dopravnímu podniku Ostrava zjistit, kde je třeba zdokonalit infrastrukturu a kde ji propojit s cyklistikou. Po měsíci fungování vidíme velký problém Ostravy v podobě absence lepší cyklistické infrastruktury. Kola v současnosti nemohou na chodníky, ale na druhou stranu také nechceme, aby uživatelé jezdili po čtyřproudových silnicích. Zatím ještě nedáváme lidem, kteří by oželeli jízdu individuální dopravou, možnost využívat kola efektivněji. Díky doposud získaným datům vnímáme, že Ostrava jde dopředu a pomalu se stává chytrým inovativním městem, kde občanům není současný stav lhostejný. K tomu přispívá také kvalitní práce úředníků ostravského magistrátu, jejichž práce by měla být pro mnoho jiných měst příkladem.

Daniel Morys se z pohledu Dopravního podniku nechce bavit o pojmu smart city jako takovém, ale primárně o smart technologiích, za které považuje například autobusy na elektřinu a CNG. Městská hromadná doprava by v budoucnu měla přispět k oživení centra Ostravy tím, že bude zaváděno více ekologických autobusů projíždějících například i pěšími zónami. Tyto autobusy šetřící životní prostředí a eliminující hluk na minimum budou centrum města v nejbližší budoucnosti propojovat s největšími atrakcemi Ostravy a pomáhat mimo jiné také s úbytkem aut ve městě. Dopravní podnik se teprve učí pracovat s daty, díky kterým by mohl lépe zjistit podrobnou vytíženost jednotlivých spojů a vylepšit tak efektivnost celé sítě. Systém efektivní dopravy je samozřejmě perfektní představa, nicméně může být narušován jednotlivci, jelikož ne vždy je možné stoprocentně vyhovět všem uživatelům. Dopravní podnik díky existenci nových dat čelí velkým výzvám, a proto je důležité vědět, co lze změnit a následně tyto změny ve složitém procesu prosadit. V minulosti byl v Dopravním podniku hlavním ukazatelem úspěchu počet najetých kilometrů, avšak v současnosti už se učíme úspěch měřit podle počtu přepravených osob.

Marie Zezůlková si myslí, že Ostrava je jedním z nejdynamičtějších měst ČR. Největším problémem města je ale absence rezidenční výstavby. Data jsou dle ní pro rozvoj města důležité, avšak v současnosti vidí deficit v oblasti smart v tom, že městu chybí dokonalejší strategický, územní a investiční plán. Města jako Vídeň nebo Kodaň mají dopředu naplánováno, kolik bytů musí za jeden rok postavit a tím zvýšit počet obyvatelstva a zejména atraktivnost města. Problémem neatraktivnosti centra Ostravy může být neexistence kritické masy, která by více tlačila na magistrát v souvislosti s inovacemi. Město by se tedy mimo jiné mělo snažit o větší nárůst obyvatel. V médiích je často uváděno, že Ostrava zažívá obrovský úbytek obyvatel, díky němuž je rozvoj města pomalejší. Tato informace ale není zcela pravdivá, jelikož lidé se sice stěhují z města, ale zůstávají v okolních obcích a do Ostravy dojíždějí za prací. Ostravská aglomerace je tedy jednou z největších a nejspecifičtějších v celé ČR, což je velkou výzvou především v logistickém odvětví. Tím, že lidé žijí v okolí Ostravy, se zvyšuje tlak na Dopravní podnik, který těmto občanům musí nabídnout efektivní možnosti dopravy do centra města. Data jsou velmi důležitá k tomu, aby bylo dopředu zcela jasně, kde je třeba zacílit snahu více a kde méně. Práce s nimi má ale k dokonalosti daleko a bude ještě nějaký čas trvat, než se všichni relevantní aktéři v oblasti smart cities naučí lepší koherence a koordinace vedoucí k většímu rozvoji nejen Ostravy, ale i dalších českých měst.

Tomáš Hudeček říká, že pojem smart je primárně o chytré reakci na získaná data. Ostrava má velkou výhodu v tom, že mnoho problémů týkajících se koncentrace obyvatel se jako první objeví zejména v Praze, Brně, Plzni nebo Olomouci, a tak nemusí celou řadu nejasností řešit v úplném zárodku. Je třeba si říci, že doprava nedělá hustotu obyvatel, ale je tomu přesně naopak a hustota obyvatel dělá dopravu. Zavést městskou hromadnou dopravu dává smysl v oblastech, kde je koncentrace 50 občanu na jeden hektar půdy. Toto kritérium není v Ostravě splněno téměř nikde, a proto na mnoha místech dominuje individuální doprava, kterou určitě nemůžeme považovat za smart. Je potřeba mít co nejvíce dat, protože na jejich základě jsme schopni efektivně reagovat. Jakmile budeme znát data o pohybu obyvatel, dopravních proudech nebo vytíženosti linek hromadné dopravy, tak následně bude město lépe reagovat na dosavadní stav. Velkým problémem Ostravy je její centrum, které není v přirozeném středu města. Ve středu města jsou v současnosti zelené louky, které v sobě skrývají obrovský potenciál, jelikož právě na těchto loukách může v následujících letech proběhnout výstavba celé řady rezidenčních domů a výškových budov pro firmy po vzoru londýnského City. Tato výstavba by městu moc pomohla, a to nejen z hlediska existence nově vzniklé čtvrti, ale také díky tomu, že do současného centra města by se lidé chodili dívat na staré domy, a proto by se současné centrum v budoucnu mohlo nazývat jako Staré město. Žádné jiné české město významu Ostravy nemá takovou možnost zarůst dovnitř, jelikož většina měst se dnes rozšiřuje do šířky. Ostrava by se neměla bát býti high-tech městem.

Tomáš Macura otevřel druhou část debaty zmínkou o obrovské energii Ostravanů něco změnit. V Ostravě je celá řada občanských iniciativ, ale také individuálních aktérů, kteří mají vůli měnit město k lepšímu. Nejvíce omílaným problémem Ostravy je její centrum. Dle slov primátora se samozřejmě dá život do centra násilně natlačit pořádáním celé řady akcí, nicméně klíčem k oživení je, aby tam lidé bydleli a je proto potřeba dostat je tam zpátky. Je třeba zvýšit nabídku nájemního bydlení, jelikož Ostravané v současnosti nejsou ochotní si v centru kupovat byty za deset milionů, a tudíž prodeje bytů nejsou tou správnou cestou. Město by nemělo býti hlavním investorem při výstavbě nájemního bydlení. Hlavními aktéry by v tomto směru měli být soukromí investoři, kterým je město ochotno za rozumné domluvy poskytnout pozemky. Ostrava k zatraktivnění potřebuje nějaké krásné a funkční budovy, a proto se pan primátor v poslední době upíná k případné výstavbě nové koncertní haly, která by se mohla stát tahákem jak pro české, tak zahraniční turisty. Město se s projektem koncertní haly obrátilo na světoznámé architektonické kanceláře a v nejbližší době by chtělo začít hledat finanční zdroje pro její výstavbu. Mnoho lidí si stěžuje, že by se magistrát měl věnovat více běžné údržbě a nevymýšlet nové stavby. Dle Tomáše Macury by ale k úspěšnému rozvoji města měla probíhat výstavba architektonických unikátů paralelně s běžnou údržbou Ostravy. Radnice snaží v rámci finančních možností dávat život také jedinečným historickým stavbám, jako jsou například městská jatka, avšak razantní změny nemohou v budoucnu proběhnout bez pomoci soukromých investorů.

Marek Pietoň zmínil, že Ostrava má mnoho možností, jak se rozvíjet, ale primárně by se měla zaměřit na svůj rozvoj v souladu se svou průmyslovou historií. Výstavbu nové vědecké knihovny nebo koncertní haly by město určitě potřebovalo, avšak neměli bychom zapomínat, že zde máme mnoho staveb, které jsou nejen českými, ale také světovými unikáty. Za mnoho chátrajících staveb nemá zodpovědnost město, ale soukromí vlastníci, jež často nemají zájem vyjednávat s městem nebo investory o prodeji jednotlivých objektů, čímž samozřejmě brzdí rekultivaci ostravského životního prostoru. Máme tady spoustu krásných objektů, jejichž výjimečnost nám uniká a nejsme schopni využít jejich potenciálu. Příkladem je nejvyšší cihlový komín v ČR nacházející se jen pár minut od Dolní oblasti Vítkovice, který je určen k demolici. Takováto stavba by se měla raději opravit a navázat k ní nějaký projekt, jenž by mohl být pro mnoho Ostravanů atraktivní. Za 20 nebo 30 let bychom totiž mohli litovat, že o takovéto stavby přicházíme. Možná by pro město bylo lepší dávat život starým architektonickým skvostům namísto budování nových megalomanských projektů.

Zuzana Vinklárková říká, že ve městě funguje občanská participace na vysoké úrovni. Koná se mnoho akcí, na kterých se občané mohou sdružovat a sdílet své názory na konkrétní témata. Stále více mladých lidí a rodin začíná chápat, že i oni se mohou podílet na utváření veřejného prostoru. Je úžasné, že zatímco v minulosti dělali strategický plán Ostravy externí instituce, tak v současnosti se město otevírá veřejnosti prostřednictvím projektů podobných Refillu. Cílem Refillu je ale zaujmout i starší generace nepoužívající sociální sítě nebo občany nežijící v centru. Je důležité zmínit, že v porovnání s dalšími evropskými městy na tom s prázdnými objekty nejsme úplně nejhůř, jelikož například v Aténách je každá pátá budova opuštěná a chátrající, což ale samozřejmě není omluvou pro to, že nám uprostřed města stojí katastroficky vypadající Ostravica Textilia nebo hotel Palace, které by si zasloužily úplně jinou péči. Refill chápe, že koncertní síň z důvodu různých technických požadavků nebude možné vybudovat v některé již stojící chátrající budově. To se ale nedá říct o vědecké knihovně, jenž by dozajista mohla v některé z těchto budov najít vhodné, a především architektonicky zajímavé prostory. Často není z důvodu složité vlastnické struktury možné jakkoliv řešit situaci některých budov, což se nesetkává s pochopením rozhořčených občanů, ke kterým se nedostávají aktuální informace o průběhu různých vyjednávání a procesů vedoucích ke zlepšení situace. Komunikace mezi městem a občany má tedy i přes nedávné pokroky stále velké nedostatky, k jejichž odstranění by měl mimo jiné přispět také Refill.

Igor Krčmář míní, že Ostrava má mnoho specifik, se kterými se nejde úplně vyrovnat. Jedním z největších urbanistických problémů je neexistence centra města v jeho přirozeném středu, který v současnosti působí jako „slepá skvrna“. Takovýchto zelených ploch najdeme ve vnitřní straně města celou řadu a dá se říci, že je Ostrava v tomto měřítku téměř republikovým unikátem. Téměř každé české město má na svém hlavním náměstí nějaký symbol lákající turisty, což ale není případ Ostravy. Architektonicky zajímavé budovy byly zbořeny za druhé světové války nebo za komunismu, a dnes tak můžeme vidět pouze proluky, které jsou v soukromém vlastnictví a není v současnosti možné zde cokoliv postavit, jelikož majitelé požadují za pozemky horentní částky. Město by mělo z Masarykova náměstí udělat krásné a symbolické místo, kde by se Ostravané i turisté mohli scházet a popovídat si. Občas se zdá, že se územní plán Ostravy vůbec nedělá v souladu se zájmy nejdůležitější součásti města, kterou jsou samotní občané.