Nestihli jste některou z našich akcí? Nebo Vás prostě jenom zajímají nejdůležitější informace, které zazněly? V jednoduchosti je krása. Rozhodli jsme se proto, že všechny reporty, videa, fotografie a tiskové zprávy dáme přehledně na jedno místo. Ať už hledáte cokoliv, určitě jste tu správně. Teď už Vám nic důležitého neuteče.

PODÍVEJTE SE NA PROBĚHLÉ AKCE

18. 3. 2019

Více o události

Česká republika si v tomto roce připomíná 20 let od vstupu do NATO, které je nejsilnější vojenskou aliancí na světě. U této příležitosti Institut pro politiku a společnost 11. března 2019 pořádal debatu, na které vystoupili Jiří Šedivý, stálý představitel ČR při NATO; Jakub Landovský, náměstek pro řízení sekce obranné politiky a strategie, Ministerstvo obrany; Josef Bečvář, prezident společnosti Glomex, bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR; Ondřej Ditrych, ředitel, Ústav mezinárodních vztahů a Tomáš Pojar, bezpečnostní analytik, CEVRO Institut.

Jiří Šedivý vzpomenul mimořádnost vstupu do NATO. Do Aliance jsme se dostali spolu se dvěma státy bývalého Východního bloku, a to pouhých 10 let po roce 1989. Dalším rozměrem je také, že jsme do NATO vstupovali jako nový stát 6 let po jeho založení. To umožnilo i poklidné rozdělení Československa, s čímž souviselo i dělení armády. Vstup do NATO byl klíčový nejen z hlediska ukotvení ČR v rámci systému kolektivní obrany a bezpečnosti, ale bylo to i potvrzením úspěchu demokratické transformace. Vstup do NATO podle Šedivého usnadnil a urychlil vstup ČR do EU o 5 let později. NATO a EU jsou dva hlavní pilíře západu a v tomto duchu je potřeba na naše členství nahlížet a kultivovat ho. Alianci je třeba vnímat jako „kotvu v rozbouřeném moři mezinárodní bezpečnosti a jako garanta mezinárodního liberálního a demokratického řádu“, zmínil Šedivý.

Vstupem do Aliance jsme podle něj také získali účinnou a úspornou obranu v kontrastu s tím, jaké prostředky byly vynakládány na obranu před rokem 1989. Posílen byl rovněž politický vliv, kdy každý člen Aliance má stejný vliv a právo veta. Vstup do NATO také přispěl k akceleraci transformace Armády České republiky a k její modernizaci podle standardů NATO. Důležité bylo i působení v zahraničních misí před vstupem do Aliance. Tím naši vojáci získávali důvěru v očích partnerů. S postupem času také profese vojáka a armáda obecně získává vysokou prestiž. Pro což byla důležitým momentem také depolitizace armády.

Podle Josefa Bečváře byl vstup do NATO logickým vyústěním směřování České republiky a jasná odpověď na otázku, kde chceme, aby se ČR nacházela. Generál rovněž zmínil profesionalizaci armády jako důležitý moment transformace. Mise pro armádu přinášely obrovské zkušenosti a byly obrovskou školou pro armádu i pro ministerstvo obrany. Členství v NATO nicméně nejsou pouze mise, ale i možnost, že vojáci studovali v dalších státech Aliance, účastnili se řady cvičení a působili ve velitelských strukturách. Josef Bečvář se vyjádřil i k problematice akvizic s tím, že jednou ze zásad pro kvalitní armádní akvizice je stabilní finanční rámec a připomněl případ Francie, kde je tato otázka řešena zákonem. Pozitivně rovněž zmínil program aktivních záloh jako doplňku armády a poděkoval občanům, kteří se do programu hlásí.

Jakub Landovský zmínil jednotlivé milníky, a to pád komunismu v roce 1989, vstup do Aliance a vstup do EU. Náš vstup do Aliance tak označil jako výsledek zásadního dějinného procesu, který sebou nesl velmi silnou generaci politických lídrů 80. let. Ti dokázali situaci dovést k tomu, že jsme mohli volbu o vstupu do Aliance učinit. Připomenul, že po vstupu do Aliance dochází k postupnému snižování výdajů na obranu, které v době vstupu byly vyšší než 2 % HDP. V roce 2014 tak byl rozpočet podle Landovského pod 40 mld. korun a jednalo se o dobu velkých škrtů. Pokles financí se následně podařil zvrátit ministrovi Martinovi Stropnickému. Zvýšení rozpočtu tak vytváří nový rámec pro přemýšlení a plánování. V tomto světle rok 2019 označil jako zásadní pro akviziční proces se slovy „letos nebo nikdy“. V případě prodlení by tak podle Landovského začaly peníze mizet.

Pro Ondřeje Dytricha je naše členství v NATO obrovským završeným dílem české zahraniční politiky s tím, že nejde o samozřejmost, ale je potřeba si věc připomínat. Zmínil, že Aliance nyní prochází jedním z těžších období s ohledem na asertivní politiku Kremlu. Z toho důvodu, a i kvůli přesvědčování Washingtonu, tak rostou i výdaje členských států. Podle Dytricha je jednou z největších výzev pro NATO „udržet v mezích“ regionálně revizionistické Putinovo Rusko a také je potřeba udělat „rozhodnou tečku“ za expediční operací v Afghánistánu. Toto těžší období je charakterizované růstem nejistoty ohledně společné schopnosti jednat. Aby NATO mohlo plnit roli, kterou si předsevzalo, potřebuje důvěru jako celek a i důvěru mezi členy Aliance. Aktuálně je důvěra v Evropě v americký „leadership“ na historickém minimu. Jako největší výzvu z pohledu evropské bezpečnosti označil budoucnost kontroly zbrojení v návaznosti na vypovězení smlouvy INF z roku 1987.

Tomáš Pojar zmínil, že pokud bychom nevstoupili do NATO, popř. by rozšiřování NATO „nebylo takové, jaké bylo“, rozšiřování EU by bylo daleko pomalejší a neměli bychom dnes 28 členů EU. My jako ČR bychom podle Pojara členy EU byli, ale např. o Pobaltí se toto říci nedá a stejně tak u Bulharska, Rumunska, Chorvatska. NATO tak bylo prvním krokem pro rozšíření EU. Vstupem do NATO také akcelerovaly investice do české ekonomiky a vstup znamenal obrovský ekonomický přínos. To garantovalo jistý rámec bezpečnosti pro zahraniční investice do české ekonomiky. Pojar rovněž zmínil, že vstup do NATO byl také o ušetření peněz na obranu, které jsme mohli snížit na 2 % HDP. To, že jsme je snížili až na 1 % znamená, že jsme již něco nedodrželi, doplnil Pojar.