Dne 10. dubna 2018 pořádalo Evropské liberální fórum ve spolupráci s Institutem pro politiku a společnost a Pražským domem diskusi na téma Postavení středoevropských zemí a krajin V4 v rámci EU. Pozvání do diskuze přijala Martina Dlabajová, místopředsedkyně Evropského liberálního fóra a poslankyně Evropského parlamentu, Alexander Graf Lambsdorff, místopředseda Skupiny svobodných demokratů v německém Bundestagu, Aleš Chmelař, státní tajemník pro evropské záležitosti, a Angelika Mlinar, poslankyně Evropského parlamentu. Moderovaní se ujal Jan Macháček, předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost.

Debatu zahájila Angelika Mlinar, která uvedla, že Rakousko mohlo fungovat jako jakýsi most mezi novými a starými členskými státy EU. Připomněla rovněž čerstvé vítězství Viktora Orbána v maďarských parlamentních volbách a vyjádřila své přesvědčení, že země V4, speciálně pak právě Maďarsko, neprezentují v rámci EU žádný ucelený koncept. Na závěr paní Mlinar zdůraznila potřebu intenzivní komunikace a otevřené debaty mezi členskými zeměmi EU při řešení všech problémů.

Martina Dlabajová zdůraznila, že je nezbytné hledat společný konsenzus mezi zeměmi EU, které chtějí zrychlit evropskou integraci a mezi těmi, které se tohoto procesu obávají. Zmínila, že Visegrádská skupina sehrála důležitou roli během procesu příjímání těchto zemí do EU zejména díky jejich spolupráci a vzájemné podpoře. V současnosti však mají jednotlivé země V4 různou dynamiku vývoje vztahů v rámci EU. Slovensko je členem eurozóny a chce být součástí jádra EU. Naopak Polsko a Maďarsko se o evropskou integraci zajímají méně. Česká republika podle paní Dlabajové v procesu evropské integrace stále hledá svou pozici.

Alexander Graf Lambsdorff začal svůj výstup tím, že Německo vnímá Visegrádskou čtyřku jako alianci odlišných zemí spolupracujících na základě rozličných smluv. Mluvil i o neliberálních tendencích Polska a Maďarska a vyzval Česko a Slovensko, aby si připomněly své silné postavení z období 20. let 19. století, kdy nepodlehly neliberálním tendencím, které byly v tomto období na vzestupu. Pan Lambsdorff mluvil dále o třech základních bodech, které je třeba rozšiřovat mezi zeměmi západní a východní Evropy. V první řadě jde o jasné prosazování liberálních hodnot, které mezi sebou země sdílejí. Velmi důležitá je i trpělivost, protože rozvoj zemí východní a západní Evropy je rozdílný, a to zejména kvůli jejich odlišné historii. Posledním bodem, který pan Lambsdorff uvedl, byl respekt vůči odlišnostem druhých zemí i jejich občanů.

Aleš Chmelař připomněl, že hlavním cílem V4 bylo, aby se urychlila integrace těchto zemí nejen do EU ale i do struktur NATO. Vytvoření tohoto seskupení tak bylo zřejmým přínosem pro evropskou integraci. Skupina V4 se stala i jakousi platformou pro diskusi o problémech, na které mají její členské země rozličné názory. Spolupráce v rámci této skupiny je stále považována za důležitou, protože i navzdory mnoha odlišnostem mají tyto země společnou historii, která se stala základem jejich spolupráce.

Martina Dlabajová navázala tím, že jednotlivé země EU se v některých politických otázkách rozdělují. Vzpomněla dvě hlavní témata, která způsobily výraznější štěpení. První je migrační krize, kde je podle paní Dlabajové hlavním problém selhání komunikace mezi zeměmi V4 a zeměmi západní Evropy. Další problematickou oblastí jsou podle Martiny Dlabajové otázky týkající se zaměstnanosti v rámci zemí EU.