Naše společnost stojí na prahu tzv. čtvrté průmyslové revoluce. Strojové učení, robotizace, umělá inteligence a další technologie budou mít stále větší dopad nejen na samotnou ekonomiku, ale i na podobu trhu práce. Institut pro politiku a společnost se daným tématem zabývá kontinuálně již několik měsíců. V pondělí 15. dubna 2019 uspořádal ve spolupráci se společností Microsoft pracovní snídani s tím nejpovolanějším, ministrem školství, mládeže a tělovýchovy Robertem Plagou. Evropský rozměr poskytla europoslankyně Martina Dlabajová. Setkání moderoval Jan Macháček, předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost.

Přídomek 4.0 se čím dál tím častěji vyskytuje a diskutuje v souvislosti se změnami, na jejichž prahu společnost stojí, také se vzděláváním. Ačkoli si proměny, kterým čelíme, uvědomujeme, není lehké se přizpůsobit výzvám a dohlédnout, co přesně nás čeká. Oba řečníci se shodují na tom, že pracovní pozice se budou měnit a vyvíjet i že určitá skupina profesí zcela zanikne. Jedinou cestou, jak čelit této skutečnosti, je proměna obsahu i formátu vzdělávání. Ministr Plaga i europoslankyně Dlabajová doporučují, že je třeba se zaměřit na:

• polytechnické znalosti,
• flexibilitu,
• motivace,
• kreativitu,
• celoživotní průběžné vzdělávání,
• soft skills,
• podnikavost,
• samostatnost,
• kritické myšlení a práci s informacemi,
• a zahraniční zkušenosti (a s tím spojenou jazykovou vybavenost a mobilitu).

Tyto charakteristiky je ale nezbytné požadovat nejen po dětech (žácích, studentech a absolventech), ale rovněž od samotných učitelů. Narážíme však zde na nízkou atraktivitu učitelského povolání. Prvním krokem by tedy mělo být změna myšlení společnosti – pedagogika by měla být vnímána jako profese, která je atraktivní, stabilní a dobře placená. Je nutné přesvědčit maturanty, že je výhodné jít na pedagogickou fakultu a poté jít učit. To je ale, bohužel, běh na dlouhou trať, který není závislý jen na platech (budoucích) učitelů.

Ministr Plaga tedy v souvislosti s výše uvedeným upozorňuje, že české vzdělávání potřebuje rychlé změny, které však budou koncepční a ne urychlené. Paradoxem dle něj je, že stále existuje tlak (firem) na to, aby české školství produkovalo stále více a více učňů. Vzdělávání totiž dle něj nemá reagovat na aktuální potřeby trhu práce (to by bylo krátkozraké). Je nutné se zamýšlet v delším časovém horizontu. Jedině tak můžeme docílit toho, že i za pár let bude Česko konkurenceschopná země.

Europoslankyně Dlabajová připomenula, že právě konkurenceschopnost je klíčovým prvkem nejen pro Českou republiku samotnou, ale pro celou Evropskou unii. A právě vzdělávání a zaměstnanost jsou dvě spojité nádoby. Bohužel, 40 % absolventů v EU nemůže najít práci v oboru a stejné procento zaměstnanců nemůže najít pracanty s potřebnou kvalifikací. V celé Unii zároveň roste poptávka po absolventech technických oborů a zaměstnancích, kteří jsou schopni pracovat s informacemi a daty. Dle Dlabajové je tedy třeba posílit vztah mezi vzděláváním a zaměstnaností („učení se prací“). Jednou z možností, jak toho dosáhnout, je posílení celounijní mobility, sdílení příkladů dobré praxe a jejich výměna mezi členskými státy. Společně s ministrem Plagou oceňuje řadu pilotních projektů ve vzdělávání, a to i mimosystémových subjektů (Google, Microsoft, NGOs atp.).

Jako další problémy uvedli diskutující i feminizaci českého školství či absenci kvalitního kariérního poradenství.

Spolupořadatelem akce je