ipps

Institut pro politiku a společnost pořádal dne 11. června pracovní snídani s ministryní financí Alenou Schillerovou. Debaty se účastnil rovněž Aleš Michl, externí poradce ministryně financí. Moderace se ujal Jan Klesla, komentátor Lidových novin.

V úvodu paní ministryně zdůraznila, že si česká ekonomika vede nad poměry dobře. Nezaměstnanost je nejnižší v celé EU, a proto se už nedá očekávat, že by i nadále klesala. Nezbytné jsou investice do nových technologií, které by uspokojily poptávku zaměstnavatelů a zároveň zajišťovaly vytváření nových pracovních míst. Česká republika má také například rekordní přebytek veřejných financí – 1, 6 % HDP. Jsme třetí nejlepší v EU. Mnoho dalších makroekonomických indikátorů potvrzuje, že je česká ekonomika skutečně zdravá.

Vláda si stanovila jasně vymezit priority pro sestavení rozpočtu na rok 2019. Zcela stěžejní prioritou jsou důchodci, respektive valorizace důchodů. Velkým krokem je například zvýšení základní výměry důchodů z 9 na 10 %. Důchodci nad 85 let budou ještě dostávat každý měsíc navíc 1000 Kč. Tento plán znamená nejvyšší zvýšení důchodů za posledních 10 let. Plánované finanční změny ovšem nejsou změnami dostatečnými. Je třeba komplexní důchodová reforma – nutné je proto otevřít seriózní debatu o tom, jaké principy mají být nastaveny. Kde je nutná spoluúčast, zda nemá být důchodový účet oddělen od státní pokladny apod.

Druhou vládní prioritou je reforma školství. Největší část reformy je zaměřená na prostředky na platy pedagogů. Platy učitelů by měly růst o 16 % a platy nepedagogických pracovníků přibližně o 6 %. V plánu je rovněž přijetí 16 000 nových pedagogů do vzdělávacího systému. Snaha je například o zabezpečení pedagogů na lékařských fakultách, protože se často děje, že jsou studenti odmítání z důvodů naplněné kapacity. Nové lékaře ale potřebujeme, proto je nutné se zejména na tento studijní obor zaměřit. Výhled je, že v roce 2021 bude průměrný plat pedagogů 45 000 Kč.

Paní ministryně také dlouhodobě prosazuje omezení výdajů na tzv. mrtvé duše, tedy prázdná místa, která se nedaří obsadit. Měli bychom omezit výdaje na platy nad 3 % neobsazenosti. Tato debata není nová, veřejný sektor se potýká s obdobnými problémy jako sektor soukromý – chybí pracovníci. Rušení těchto prázdných míst je nezbytné. Byla zavedena dvě nepopulární opatření – kontrolní hlášení a EET. Obě byla určitě potřeba, jelikož chrání většinu pocitových podnikatelů. Narovnalo se tak podnikatelské prostředí, což pomohlo našemu rozpočtu.

Další důležitou prioritou vlády jsou investice. Vláda se zaměřuje zejména na investice, které přežijí jednu a více generací. Infrastruktura, bytová výstavba apod. Pakliže budeme hovořit pouze o národních investicích, tzn. bez peněz z evropských fondů, dosáhnou investice až 80 miliard. Rozpočet na rok 2019 je schodkový. Schodek je naplánovaný na cca 50 miliard. Je to plán, který je optimální. Vyšší schodek je obhajitelný v době, kdy jsme v recesi. Nyní, v situaci, kdy jsme na vrcholu ekonomického cyklu, nelze schodek navyšovat. Ministryně Schillerová bude proto obhajovat rozpočet se schodkem ve výši, ve které byl navržen.

Nároky na výdaje ze všech resortů jsou samozřejmě o mnoho vyšší, ale nelze uspokojit všechny požadavky. Paní ministryně uvedla, že budou zcela jistě probíhat debaty o investicích v kultuře a zdravotnictví, kde bychom potřebovali peníze navíc. Kdyby ale měla připustit veškeré nároky všech resortů, bude to přes 300 miliard. Rozpočet je však jenom jeden. Podařilo se snížit státní dluh v přepočtu na občana o více jak 7 000 Kč. Nyní vláda pomýšlí na to, že by začala vydávat dluhopisy. Zájem je o to obrovský.

Potřebujeme vytvářet další investiční pobídky? Dle názoru ministryně Schillerové nepotřebuje Česká republika plošně lákat další investory. Je ale třeba se zaměřit na určité oblasti, kde kapitál chybí. Cesty k udržení kapitálu v zemi jsou dvě – motivační a represivní. Můžeme investorům zabraňovat, aby si dividendu odváděli do zahraničí, ale vláda další restrikce a represe zavádět nechce a nebude.

Ministryně Schillerová uvedla, že vláda momentálně mapuje situaci v krajích a na základě této analýzy bude MF ČR vytvářet plán investic – národní investiční plán. Nikoli ale pouze na rok nebo jedno vládní období, ale minimálně na 10 let. Kraje mají zpravidla minimální zadlužení a velké částky na účtech (cca 190 miliard). Snaží se investovat jen tehdy, pakliže jim velkou měrou přispěje stát. Kraje se tedy bojí investovat sami. Žádají peníze od státu, přestože nemají dluhy a často disponují výrazným přebytkem. Nutné bude tedy přenastavit rovněž stávající systém kofinancování. Míra kofinancování by měla být v budoucnu alespoň 50 na 50. Stát nezvládne ufinancovat všechno sám.

Rating ČR byl nedávno změněn ze stabilního na pozitivní. To je velmi zajímavá, a hlavně velmi pozitivní zpráva. Měli bychom na to být hrdí a oceňovat, že žijeme v prosperující zemi.