Nestihli jste některou z našich akcí? Nebo Vás prostě jenom zajímají nejdůležitější informace, které zazněly? V jednoduchosti je krása. Rozhodli jsme se proto, že všechny reporty, videa, fotografie a tiskové zprávy dáme přehledně na jedno místo. Ať už hledáte cokoliv, určitě jste tu správně. Teď už Vám nic důležitého neuteče.

PODÍVEJTE SE NA PROBĚHLÉ AKCE

23. 1. 2020

Více o události

REPORT (PDF)

Debatu o Pařížské dohodě podněcují zejména nejnovější data, která ukazují, že se situace s ohledem na změnu klimatu stále zhoršuje a její důsledky začínají dopadat na lidi po celém světě; ať už se jedná o extrémně vysoké teploty, znečištění ovzduší, požáry, záplavy, nebo sucha. Konference OSN o změně klimatu 2019 v Madridu – COP25 pouze umožnila hlavním představitelům jednotlivých států světa společně zvážit budoucí zintenzivnění spolupráce.

Institut pro politiku a společnost na toto téma zorganizoval pracovní snídani, která proběhla 21. ledna 2020 v Praze. Hlavními řečníky byli Richard Brabec, ministr životního prostředí, Miroslav Bárta, řediel Českého egyptologického ústavu Miroslav Bárta a Petr Pokorný, biolog a paleoekolog působící v Centru pro teoretická studia UK. Moderátorem pracovní snídaně byla Zuzana Harmáčková, Ústav výzkumu globální změny Akademie věd České republiky.

Richard Brabec vyjádřil názor, že podobné debaty mají jeho stoprocentní podporu, jelikož je nutné hledat prostředky, jak mírnit dopady klimatických změn a především, jak se na ně adaptovat. Přestože se jedná o problematiku globální, stačí se zaměřit na naši domácí půdu. Zde fakta a čísla mluví jasně, v posledních několika desítkách let v ČR pravidelně padaly teplotní rekordy, přes zimy bylo málo sněhu a oteplování se odrazilo i v problematice vody v krajině. Tady je ovšem nutno zmínit, že neodstatek vody a sucho je mnohem komplexnější problém a z velké části za to může nešetrné hospodářství posledních 100 let. Zdůraznil, že míra antropologického vlivu je stále z velké části neznámá proměnná, pokud se na celou situaci podíváme z širší perspektivy, naše planeta si v rámci miliard let prošla mnohem dramatičtějšími teplotními výkyvy a nikdy proto nemůžeme s jistotou tvrdit, že opravdu máme na zmenách klimatu zásadní podíl. Co se týče současné situace ve světě, potvrdil, že Evropa skutečně představuje pouze 9 % emisí CO2, což je mnohonásobně méně než například Čína či Rusko. Co víc, Evropa svou zelenou politikou posledních několik let růst emisí lehce snižuje, zatímco Čína, Rusko a jiné rozvíjející se země každoročně zrychlují. Dle jeho názoru se v těchto zemích mluví v především o nebezpečí jednorázových plastů, a ne o emisích. Jenže my Evropané často zapomínáme, že tomuto trendu přispíváme také, a ne minimálně. Dle Brabce jsou současné konzumní trendy ve společnostech napříč světem, a to včetně EU, dlouhodobě neudržitelné a je třeba, aby se každý zamyslel, zda je kvalita života opravdu přímo úměrná spotřebě.

Miroslav Bárta zdůraznil, že dlouhodobé časové řady klimatických změn nejsou lineární, a proto musíme počítat s nemalými odchylkami, když tvoříme závěry z období v rámci několika stovek let, ne-li desítek. Přesto však není radno situaci zlehčovat. Čísla jsou jasná, proto když srovnáváme emise za stát, dostaneme výsledek, ve kterém Evropa představuje model udržitelného rozvoje. Paradoxně ale dojdeme k docela jinému závěru, pokud se na stejnou situaci podíváme z odlišného úhlu pohledu: při přepočtu produkce skleníkových plynů na jednoho obyvatele situace v EU už zdaleka nevypadá tak růžově. Bárta proto vyzdvihl především klíčovost adaptace na změny. Aktuálně představuje palčivý problém především voda a její nedostatek v krajině, na což je potřeba stále myslet. Dále nastínil i příklad nových, nám neznámých pravěkých druhů bakterií, které přežily v antarktických oblastech statisíce let a lidstvo se s nimi nyní v důsledku tání ledovců dostává do kontaktu. Je tedy potřeba nepodcenit přípravu, dokud je stále čas. Velký problém, který se týká nejen EU, vidí ve strategických business plánech, které se skrývají za zelenými projekty. Jak biopaliva, tak elektroauta či zálohování PET lahví podle něj nepředstavují tu správnou cestu.

Petr Pokorný potvrdil nejistotu vědeckého světa při určování trendu vývoje globální teploty. Planeta Země se po celou dobu své historie potýká s dobami ledovými (glaciály) a meziledovými (interglaciály). Jejich střídání je ovšem ovlivněno mnoha faktory, mezi kterými pravděpodobně může figurovat i lidská aktivita, ale nelze s jistotou říci, jak silný je ve skutečnosti náš vliv na globální klima. Vyjádřil silnou skepsi k současnému vývoji zelených projektů, která podle něj povedou k dalším ekologickým (i ekonomickým) problémům v budoucnu. Příkladem jsou elektrobaterie nejnovějších elektroaut, jejichž obsah je vysoce toxický a my nemáme prostředky jak je efektivně recyklovat, navíc sama produkce elektrické energie nikdy nebude 100% čistá… Připomněl, že toto je praktický příklad tzv. obětované příležitosti; především EU v současné chvíli plýtvá úsilím a penězmi na podporu projektů, které nepřinesou efektivní řešení situace, a zapomínáme na tradiční principy ochrany přírody. Představu veřejné osvěty, jež by vedla k masivnímu uvědomnění a uskromnění lidí, považuje za naivní. Bohužel, na světě stále existují statisíce lidí žijící pod hranicí existenčního minima a tito lidé využijí každé příležitosti zbohatnout, uskromňovat se nebudou. Je dokázáno, že nárůst obyvatelstva je spojen s mírou bohatství, respektive s mírou chudoby. Až se vyrovnají rozdíly a všichni lidé na světě budou relativně zabezpečeni (k čemuž pravděpodobně dojde před koncem 21. století), pak teprve budeme čelit závažným problémům. Odhaduje se, že lidská populace se stabilizuje na čísle kolem 13-14 miliard. Již nyní můžeme vidět, že to jsou z velké části bohatí lidé z vyspělých zemí, které mají na svědomí velkou zátěž pro planetu, a to nejenom co se týče emisí. Až se stabilizuje počet obyvatel Země, všichni tito lidé budou bohatí; teprve pak budeme postaveni před výzvy, které budou vyžadovat radikální řešení.