Nestihli jste některou z našich akcí? Nebo Vás prostě jenom zajímají nejdůležitější informace, které zazněly? V jednoduchosti je krása. Rozhodli jsme se proto, že všechny reporty, videa, fotografie a tiskové zprávy dáme přehledně na jedno místo. Ať už hledáte cokoliv, určitě jste tu správně. Teď už Vám nic důležitého neuteče.

PODÍVEJTE SE NA PROBĚHLÉ AKCE

1. 6. 2018

Více o události

REPORT (PDF)

Dne 31. května 2018 pořádal Institut pro politiku a společnost veřejnou diskuzi s názvem Přímá demokracie – chceme být Švýcarskem? Naše pozvání do debaty přijala prof. Helena Válková, poslankyně a členka Ústavně právního výboru, dále prof. Aleš Gerloch, vedoucí Katedry ústavního práva PF UK a místopředseda Legislativní rady vlády, Roman Joch, ředitel Občanského institutu, a Edvard Outrata, člen Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury. Moderátorem diskuze byl Milan Hamerský, tajemník Stálé komise pro Ústavu České republiky.

Helena Válková otevřela debatu s tím, že by ráda více diskutovala praktické aspekty navrhované ústavní změny. Hnutí ANO původně nevnímalo obecné referendum jako svou priotu. V mezidobí ovšem nastala změna – nárůst podpory SPD, ale i větší tlak komunistů. Zástupci těchto stran přišli s tím, že tento zákon politici občanům dluží. ANO tak nyní zastává názor, že je lepší účastnit se aktivně diskuze a podílet se na vytváření přesného znění ústavní novely. Žádný z doposud předložených návrhů, ale nepřinesl politickou shodu. Současná bouřlivá politická situace také zrovna nenahrává vytváření ústavního zákona. Prof. Válková připomněla, že v dubnu proběhl v PSP ČR odborný seminář, na kterém se ANO, ČSSD, KSČM a SPD dohodly, že lze dojít v této věci ke shodě. Do další schůze v červnu 2018 bude rozhodnuto, který návrh (návrh které strany) bude použit jako ten výsledný společný návrh ústavní novely. Všechny strany se již dohodly na tom, že předmětem hlasování referenda nemůže být nikdy rozpočtová a daňová politika státu. Neshody panují v otázkách minimálního počtu petentů nutných pro vyhlášení referenda, časového období určeného pro sběr podpisů, požadované volební účasti a kvora požadovaného pro platnost referenda. Helena Válková dodala, že otázkou, na které může tento společný projekt parlamentních stran ztroskotat, je možnost referenda o vystoupení z EU.

Prof. Gerloch připomněl, že už při budování Československa se hovořilo o tom, že naše země bude nové Švýcarsko. Bylo to myšleno ale spíše v rovině politických idejí nežli z hlediska prvků přímé demokracie. Ústava z roku 1920 pak znala jedinou formu referenda, a to hlasování na návrh vlády proti zákonu přijatému Národním shromážděním. Již dnes máme možnosti přímé demokracie v naší ústavě zakotveny. Sama Listina základních práv a svobod počítá s přímou formou participace občanů (článek 21). V tomto směru byla naplněna, pokud jde o úpravu referenda na úrovni komunální i krajské. Na úrovni celostátní, i přes nespočet návrhů, ovšem doposud naplněna nebyla. Historie učí, že není na místě stavět obě formy demokracie (zastupitelskou a přímou) proti sobě. V době internetu a digitalizace navíc máme další možnosti komunikace, respektive deliberace. Aleš Gerloch zdůraznil, že obecně by proto bylo záhodno hledat formy propojování obou forem demokratického rozhodování – na různých úrovních, v různých formách.

Edvard Outrata v úvodu odmítl myšlenku přijetí decizní podoby obecného referenda. To by mělo v určitých případech nahradit rozhodování odpovědných institucí parlamentní demokracie. Veškeré problémy antické demokracie, která prošla četnými krizemi, přitom vyřešila právě zavedení zastupitelské demokracie, ve které lid skutečně ovlivňuje to, kdo bude rozhodovat a reprezentovat jejich zájmy a názory. Tito reprezentanti jsou pak odpovědní lidu. Když se budeme od této formy vlády vzdalovat, ublížíme demokracii.  Nutná je totiž intenzivní a poučená debata. Tu nelze provést mezi všemi občany země. Tyto argumenty se samozřejmě netýkají referend ratifikačních. Ta fungují, neboť je předběžné rozhodnutí je nejdříve projednáno na půdě parlamentu a teprve poté schváleno ve všelidovém hlasování. Naopak, velmi dobře bylo, že během rozdělovaní republiky žádné referendum neproběhlo. Vyhnulo se tím ještě většímu vzedmutí vášní a chaosu.

Roman Joch poznamenal, že podle slov profesorky Valkové je patrné, že nám politická reprezentace chystá k obědu jedovaté houby, ze kterých nám bude velice špatně. Nezabijí nás, ale výrazně zhorší stav našeho politického systému. Pan Joch dále uvedl důvody, proč je podle něj zastupitelská demokracie ušlechtilejší než demokracie přímá. V ZD probíhá intenzivní deliberace – rozhodování na základě kvalifikovaného názoru je z logiky věci lepší. V ZD je zakotvena jasná politická odpovědnost –  rozhodování je prací politiků. V ZD se dá dlouhodobě lépe vyhnout populistickým rozhodnutím, které mají naopak větší šanci projít ve všelidovém hlasování. Referendum je věcí finančně velmi nákladnou. A v neposlední řadě, představa toho, že by podle některých návrhů mohlo rozhodnout o osudu celé republiky například jen 17 % občanů, je děsivá.

Z publika poté reagoval poslanec strany SPD Lubomír Volný. Všichni přítomní podle něj prokázali neprostou neznalost návrhu z dílny SPD. Tam je referendum koncipováno jako kontrolní mechanismus – dle švýcarského vzoru. Návrh na podmínku 850 tisíc podpisů pro vyhlášení referenda by podle Volného znamenal, že by se referendum nikdy nekonalo, a proto by ho SPD nikdy nemohla podpořit. Ani hranice pro platnost výsledku referenda by neměla být vysoká. Volný připomněl, že někteří senátoři byli zvoleni např. jen 8 % z celkového počtu oprávněných voličů.  Společenská objednávka a touha po přímé demokracii tu je velká, je nutné ji vyslyšet.

Edvard Outrata reagoval tím, že v návrhu SPD, který několikrát četl, neporozuměl tomu, jak má ona kontrolní funkce referenda v praxi fungovat. V důvodové zprávě je to uvedeno, ale mechanismus v praxi takto fungovat nebude.

Roman Joch rovněž reagoval tím, že Švýcarsko je unikátní výjimka. Tento systém je nepřenosný, neboť se vyvíjel přes sto let – celý systém je založený na důvěře. To u nás nejde. Argument, že například senátor je zvolen jen 8 % voličů, je scestný. Rozhodnutí v referendu je velký zásah – jako seknutí sekerou. Senátor je naproti tomu součást kolektivního orgánu, kde jsou jeho názory a rozhodnutí vyvažovány dalšími senátory. Senátor tedy nerozhoduje o osudu celé země v jeden moment a sám.

Představy Pirátské strany o ústavní novele poté představil Vojtěch Pikal. Možností prohloubení občanské participace je podle něj samozřejmě více, po volbách byla ale vytaženo téma referenda. Ani ve Švýcarsku nevzniklo nic přes noc, ideální je proto, aby v ČR vše začalo od spodu – tedy od těch nejnižších pater – ideálním prvním krokem by bylo například lidové veto. Bylo zmíněno Slovensko, kde proběhlo jen jedno platné referendum – které bylo platné jen proto, že přišla většina voličů, kteří byli proti. Piráti navrhují, aby se kvorum pro platnost odvíjelo od hlasů odevzdaných pro návrh. To by přispělo rovněž tomu, aby neprobíhaly kampaně odrazující občany od účasti na referendu.