Nestihli jste některou z našich akcí? Nebo Vás prostě jenom zajímají nejdůležitější informace, které zazněly? V jednoduchosti je krása. Rozhodli jsme se proto, že všechny reporty, videa, fotografie a tiskové zprávy dáme přehledně na jedno místo. Ať už hledáte cokoliv, určitě jste tu správně. Teď už Vám nic důležitého neuteče.

PODÍVEJTE SE NA PROBĚHLÉ AKCE

8. 6. 2018

Více o události

REPORT (PDF)

Dne 30. května 2018 pořádal Institut pro politiku a společnost ve spolupráci s Evropským liberálním fórem veřejnou diskuzi s názvem Role NATO v době hybridních válek. Naše pozvání do debaty přijal Jan Lipavský, místopředseda výboru pro obranu, člen Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO, Josef Bělica, člen výboru pro obranu a výboru pro bezpečnost, člen Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO, Kostiantyn Brozhko, vojenský atašé, Velvyslanectví Ukrajiny v České republice, pplk. Ivo Zelinka, výkonný důstojník zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, absolvent US Army Ranger School a Command and Staff College, a Petr Pojman, bezpečnostní analytik, Team 4 Ukraine. Moderátorem diskuze byl Roman Máca, analytik Institutu pro politiku a společnost.

 Jan Lipavský popsal své konkrétní zkušenosti z pozice člena zahraničního výboru s hybridní válkou, a to s kauzou novičok. V souvislosti se zmíněnou kauzou si myslí, že by pan prezident Zeman za jeho výroky měl nést politickou odpovědnost. Pan Lipavský připomněl, že z historického hlediska je pro Českou republiku klíčové i v současnosti, abychom dobře vycházeli se sousedními zeměmi. Poukazuje na to, že pokud budou našimi sousedy demokratické země, tak se nám také bude dobře dařit a zároveň bychom měli přispět jako stát k jejich bezpečnosti. Jan Lipavský dále hovořil o tom, že hybridní útoky mají pozitivní dopad v situacích, které jsou vyhrocené a kdy neumíme jasně rozlišit pravda a lež.

Josef Bělica na začátku hovořil o potřebě uvědomění si samotné strategie hybridní války. To předcházelo například konfliktu na Ukrajině – jak se řešily problémy s energetickou soběstačností této země, jakým způsobem byl mířený vliv na stabilitu této země, na kterých sektorech je ekonomika dané země nejvíce závislá. Ukrajinu považuje pan Bělica za typický příklad postupné destabilizace země, ve které nastane nejdříve lokální konflikt, který může přerůst až do občanské války či intervence. Tvrdí, že pokud si má Česká republika zachovat nezávislost se zajištěním bezpečnosti, tak musí být součástí kolektivního práva. Jako národ jsme my – Česká republika – příliš malí na to, abychom se o bezpečnost postarali sami. Josef Bělica zdůraznil, že právě NATO je pro nás zárukou bezpečnosti.

Kostiantyn Brozhko se v úvodu jasně ohradil proti tomu, že by na Ukrajině probíhala občanská válka. Hybridní válka byla podle něj na Ukrajině před rokem 2014, nyní hovoří o tzv. “hořké válce”. Dodal, že počet vojáků ukrajinské armády se v průběhu tří let snížil až o 43 000. Také zmínil připravenost války ze strany Ruska. V souvislosti s aktuální situací na Ukrajině podrobně popisuje kauzu novináře Babčenka a objasnil jednotlivé souvislosti. Pan Brozhko se v závěru vrátil k současné situaci na východní Ukrajině a poukázal na zvýšený počet střel a obětí mezi vojáky, ale i civilními obyvateli.

Ivo Zelinka definoval hybridní konflikt. Podle něj musí převažovat počet nevojenských prostředků nad vojenskými. Pod slovním spojením nevojenské prostředky můžeme rozumět kybernetické útoky, informační operace, terorismus, ekonomické nástroje, sankce či využití polovojenských skupin. Zelinka popsal pět domén, jak se prioritně vedly války – na zemi, na moři, ve vzduchu, ve vesmíru a poslední pátou doménou se stal kyber prostor. V otázce vytyčení postoje ze strany státu za velmi významný pokládá pan Zelinka mezirezortní přístup a doplňuje, že samotná armáda nemůže dosáhnout vítězství.

Petr Pojman vidí velmi dobrou příležitost pro Českou republiku v poučení se z ukrajinské zkušenosti. Vzpomněl informace o intenzivním rozprodeji ukrajinské armády. Podotknul, že především východ Ukrajiny nebyl na konflikt připraven. Petr Pojman vytyčil jednotlivé příležitosti pro Českou republiku, které vidí například v zaměření se na, jakým způsobem funguje propaganda, bojové kluby či připravované podmínky. Poukazuje na to, že Česká republika by měla být připravena na to, na co Ukrajina připravena nebyla. Svůj příspěvek uzavřel slovy, že válku jako takovou pokládá za špatnou, ale za horší variantu než samotnou válku považuje život v otroctví.

Jan Lipavský v souvislosti s aktuální otázkou schvalování mandátu pro českou armádu hovořil o tom, že by se něj jednalo o velkou mezinárodní blamáž, která by nás by nás poškodila v zahraničí a také v postavení vůči našim zahraničním partnerům. Jednoznačně by tím podle něj utrpěla pevnost mezinárodních struktur. Pokud se nebude dařit našim sousedům, nebude se dařit ani nám. Pan Lipavský zdůraznil, že v opatřeních vůči dezinformacím je velmi důležité, aby neutrpěla svoboda slova. V spojitosti s bojem proti dezinformacím přikládá velký význam vzdělávání, médiím a důvěryhodnému vystupování veřejných institucí a jejich představitelů. 

Josef Bělica účast české armády na zahraničních misích považuje za velmi důležitou. Zdůraznil, že naši vojáci participují na bojích v zahraničí právě proto, aby nebylo nutné bojovat na domácím území. Pokud by k tomu došlo pan Bělica varuje, že už by bylo pro Českou republiku pravděpodobně pozdě. Za důležité považuje uvědomění si strategií, které jsou při hybridních hrozbách používané. Zmiňuje některé z nich – jako například destabilizaci, informace, narušení integrity, nepřímé útoky na infrastrukturu, či na průmysl. Problém hybridních hrozeb vidí jako velmi komplexní a technologie považuje za alfa a omegu celého tohoto problému.

Ivo Zelinka připomíná, že Česká republika disponuje nejsilnější armádou světa – NATO. Upozornil například na to, že tím, že je česká armáda nasazována v zahraničí znamená mimo jiné i to, že získala nezanedbatelné operační schopnosti. Připravujeme se tak podle něj na nepravděpodobnou ale katastrofickou variantu, ve které bychom museli bránit naše vlastní území. Největší problém armády vidí v tom, pokud se zaměří na konkrétní problém s potlačením důležitosti všech ostatních. Za prioritní proto považuje vyváženost v každé oblasti. Z publika pak reagoval Bohuslav Chalupa z Institutu pro obranu a bezpečnost, který je zároveň poradcem ministryně obrany Šlechtové. Za prioritní považuje větší investici do oblasti bezpečnosti a obrany. Apeluje v souvislosti s hybridními hrozbami na vzdělanost obyvatelstva. Pan Chalupa míní, že pokud budeme mít vzdělané obyvatelstvo, tak žádný boj proti hybridním hrozbám nebude potřebný.