Nestihli jste některou z našich akcí? Nebo Vás prostě jenom zajímají nejdůležitější informace, které zazněly? V jednoduchosti je krása. Rozhodli jsme se proto, že všechny reporty, videa, fotografie a tiskové zprávy dáme přehledně na jedno místo. Ať už hledáte cokoliv, určitě jste tu správně. Teď už Vám nic důležitého neuteče.

PODÍVEJTE SE NA PROBĚHLÉ AKCE

13. 9. 2019

Více o události

REPORT (PDF)

Dne 10. září 2019 pořádal Institut pro politiku a společnost veřejnou debatu na téma „Současnost a budoucnost pražských náplavek“. Vystoupili na ni Kristina Ullmannová, vedoucí Kanceláře veřejného prostoru, Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy, Pavel Mácha, ředitel Pražské paroplavební společnosti, Petr Janda, architekt revitalizace náplavek a Jiří Sulženko, kurátor Pražských náplavek. Moderátorem debaty byl architekt Ondřej Šimša.

V úvodu debaty pan Janda připomněl záplavy v roce 2002. Právě v tomto období byly pražské náplavky nevyužívané a v pustém stavu. Díky investicím se staly náplavky místem výstav a performačního umění, které přilákaly pozornost nejen obyvatel Prahy, ale i turistů. V dalších letech začalo docházet k revitalizaci náplavek. Jedna z fází revitalizace se dotýkala zejména 19 kobek, z nichž 6 se nachází na Rašínově nábřeží. Další fáze zahrnují rekonstrukci zasíťování či odkanalizování toalet, aby jejich provoz odpovídal současným potřebám. Úprava nástupních můstků pro plovoucí zařízení je také obsažena v revitalizačních projektech. Z hlediska výběrového řízení o pronájem kobek si umí pan Janda představit, že by se soutěžilo o všechny kobky, avšak město se rozhodlo část z nich pronajmout nájemcům, kteří figurovali na náplavkách v podstatě od počátku jejich komerčního fungování. Na druhou stranu považuje za pozitivní, jaká diverzifikovaná skladba obchodního společenství na náplavce vznikla.

Paní Ullmannová se zabývala otázkou budoucnosti náplavek z hlediska koncepce pražských břehů. Náplavky jsou podle ní jen součástí koncepce, ne její primárním cílem. Koncepce pražských břehů se momentálně více věnuje částem Prahy vzdálených dál od centra – mluvíme o částech jako Trojská kotlina, Stromovka či hranice se středočeským krajem. Jednou z největších priorit je vybudování protipovodňové ochrany u trojské ZOO. Další kroky se budou zaměřovat na úpravu nábřeží Stromovky a vybudování cyklistických a turistických stezek. V budoucnu by mělo dojít také k vybudování pěší lávky na Císařský ostrov. Paní Ullmannová vyzdvihla přístup města k revitalizaci náplavek – jeho přístup je nejenže aktivní, ale dochází k vyvažování užívání v tom smyslu, že se náplavky nestaly jen jakýmsi komerčním prostředkem, ale jsou také schopny kulturně obohatit městský život, a přitom tolerovat potřeby pražského obyvatelstva.

Vlivu pražské paroplavby na náplavky se ve svém příspěvku věnoval pan Mácha. Podotkl, že náplavky vznikly primárně pro potřeby dopravy. V posledních letech, zejména po roce 2002 a zmíněných povodních, si náplavky vytvořily svůj vlastní život, ale stále také fungují pro potřeby lodní dopravy. Podle jeho názoru jsou náplavky stále místem více vyhledávaným Čechy než turisty. Jako příklad použil linkové plavby, které jsou téměř výlučně využívané pražským obyvatelstvem, a malé plavby, sloužící turistům, označil jen za jakýsi doplněk. Rovněž vítá revitalizaci, díky níž náplavky figurují v pražském kulturním prostoru. Tvrdí, že s nárůstem návštěvnosti náplavek se logicky dostavily i prvky, které mají negativní dopad na obyvatelstvo. Vyzdvihl však nemalé investice hlavního města Prahy do snižování hlučnosti, znečištění prostředí či nadměrného světelného znečištění. Reagoval taktéž na dotazy, podle kterých se lidé mylně domnívají, že lodě na náplavkách vypouštějí splašky do Vltavy. Zdůraznil, že již nejméně 50 let žádná loď nevypustila tento typ odpadu do řeky.

Na otázku, jak probíhá koordinace mezi mnoha funkcemi náplavek zdůraznil pan Sulženko potřebu rovnováhy služeb pro turisty, byznysem a životem běžného obyvatelstva. Město tak přijalo mnoho opatření, mezi něž patří pravidla pro pořádání akcí či cenovou politiku pro pronájmy. Všechna opatření by měla jednak přispět ke kvalitě náplavek, a nepoškozovat kvalitu života obyvatelstva. Rovněž poukázal na to, že pražské břehy nejsou jen náplavky, ale i  okolí. K otázkám pronájmu kobek na nábřeží stručně popsal kritéria, která se zvažují, a to jsou hodnocení, cena, reference, ekologická koncepce, zajímavost nápadu či koncept účelu kobek. Díky tomu vznikla dosti zajímavá skladba nájemců.

Během diskuse padlo mnoho zajímavých otázek. Jedna z nich se týkala světelného znečištění, možnosti řešení a dopadů na občany. Pan Janda se domnívá, že prostor si zaslouží větší citlivost pro práci se světelnými efekty, a díky novým technologiím dojde k určitému zúžení světelnosti. Paní Ullmannová zdůraznila manuál tvorby, který Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy má. Jeho zásadou je, aby světlo nesměřovalo zbytečně do oken obyvatelstva, nevytvářelo světelný smog, ale zaměřovalo se jen na cílené objekty. Také se začíná pracovat na projektu, který by měl vést ke sjednocení prvků ve veřejných prostorech. Nedotkne se jen osvětlení, ale také mobiliářů.