Nestihli jste některou z našich akcí? Nebo Vás prostě jenom zajímají nejdůležitější informace, které zazněly? V jednoduchosti je krása. Rozhodli jsme se proto, že všechny reporty, videa, fotografie a tiskové zprávy dáme přehledně na jedno místo. Ať už hledáte cokoliv, určitě jste tu správně. Teď už Vám nic důležitého neuteče.

PODÍVEJTE SE NA PROBĚHLÉ AKCE

29. 5. 2019

Více o události

REPORT (PDF)

Jak se s novým fenoménem srovnává česká společnost? Zlepšují se v České republice podmínky pro sdílenou mobilitu? Dá se očekávat větší expanze sdílených kol, aut a koloběžek také do dalších měst? Je tomuto novému trendu stát nakloněn? A jak si ve sdílené mobilitě stojíme v porovnání s dalšími evropskými státy?

Na téma sdílené mobility Institut pro politiku a společnost pořádal 2. května 2019 veřejnou debatu na níž vystoupili:

Ondřej Široký, provozní manažer, Lime; Vít Ježek, CEO, Rekola; Sylva Švihelová, specialistka rozvoje dopravy, Magistrát hl. m. Prahy a Jan Charouz, CEO, HoppyGo. Debatu moderoval Martin Sedláček z Institutu pro politiku a společnost.

Ondřej Široký zmínil, že důležité je, aby infrastruktura fungovala tak, aby opravdu pomáhala a neškodila. Koloběžky se podle něj dostávají do širší veřejnosti, ale o to těžší je lidem vysvětlit pravidla užívání. Daří se také vést dialog s městem. Jednotlivé části, ale mají autonomii. Chtějí službu provozovat tak, aby byla ohleduplná vůči obyvatelům. Široký doplnil, že vnímají požadavky města a jeho částí i podněty obyvatel a snaží se edukovat uživatele, aby nedocházelo k negativnímu jednání. Podle něj by pomohlo, pokud by se objevila jednotná strategie pro všechny.

Co se týče chování uživatelů, podle něj je rozdíl v chování místních a turistů, které je i z důvodu neznalosti místních specifik horší. Uživatele se tak snaží prostřednictvím aplikace edukovat. Mikromobilita je podle něj vhodným doplňkem k MHD. Důležitá je změna myšlení.

Vít Ježek popsal vlastní zkušenost s problémem zaparkování kola před začátkem akce. Města se o zlepšení situace snaží, ale infrastruktura je nedostatečná. Druhá věc jsou ale technologie, které vidíme v zahraničí a které mohou rychle přijít i k nám. Mnoho koncepčních věcí má magistrát podle něj nastavených. Problém je implementace na městskou část.

Rozvoji infrastruktury pomohou nejen stojany, ale pokud chceme natáhnout lidi z aut, tak potřebujeme mít nejen pruhy pro cyklisty, ale i informativní piktogramy, které ukazují, kudy by měl cyklista jet. Potřeba je i změna myšlení, že je s cyklistou počítáno. To je první krok, jak vylepšit infrastrukturu. Lidi se bojí o bezpečnost, tak to nepoužívají. Čím víc lidí jezdí, tím je to i bezpečnější. Řidiči si na cyklisty zvyknou.

Sylva Švihelová se zaměřila na podmínky pro sdílenou mobilitu. Pro město je téma výzva, jelikož ji město chce, ale trochu tápe, aby nastavení bylo bezkonfliktní a k užitku všem. Chodí k nám různé bikesharingové společnosti a zkoumají podmínky pro provoz, uvedla. Přivítala by např. „asociaci bikesharingu“, která by vystupovala jednotně. Ale nic takového zatím není. Funguje asociace carsharingu, ale Švihelová u ní vnímá konkurenční boj uvnitř. Tím je problematické jednotné jednání navenek.

Dalším limitem je vztah obyvatel k autům. Pražané mají emocionální vztah k autu a často ho označují jako druhý domov. To omezuje možnost ubývání aut ze silnic ve prospěch jiných způsobů dopravy, ale i možnost nabízet svá auta v rámci carsharingu. Dodala Švihelová.

Jan Charouz zmínil, že v Praze je registrováno přes milion aut, zatímco řidičů je „jen“ 700 000. Z toho pohledu se mu jeví jako vhodná strategie „využít to, co máme“. Jedno sdílené auto podle něj může nahradit 8 nesdílených.

Mobilitu je podle něj potřeba vidět jako celek. Koloběžky jsou vhodné na vzdálenost 1-3 km, kola 3-5 km, carsharing z jednoho konce města na druhý a když chce někdo jet na den pryč z města. Jednotlivé módy dopravy by se měly využívat s ohledem na efektivitu. Město by se na ně mělo dívat jako na balík. Pokud se tak nestane, koupím si nakonec auto a budu všude jezdit autem, uzavřel Charouz.