Report – konference Svoboda projevu na sociálních sítích

„Vyjádřit svůj názor, i když je odlišný od toho mainstreamového, je zcela bazální,“ upozornil poslanec Poslanecké sněmovny Patrik Nacher na úvod konference.

První panel se zabýval otázkou, zda je vůbec nutné regulovat sociální sítě a pokud ano, kdo by měl mít regulační pravomoci a podle jaké legislativy by tak měl činit. Místopředsedkyně Evropského parlamentu Dita Charanzová je přesvědčena, že to, co je nelegální ve fyzickém světě, musí být nelegální i v online světě. Na úrovni EU se proto aktivně účastnila přípravy Aktu o digitálních službách, který mimo jiné zavádí možnost odvolání se proti smazání příspěvku sociální sítí. Jde o posílení práv uživatele a usnadnění dovolatelnosti. Spornou otázkou nicméně zůstává, kdy jde přesně o škodlivý obsah. Podle Charanzové by sociální platformy měly nést větší díl odpovědnosti, například identifikací rizik vůči dětem.

Patrik Nacher následně mluvil o smývání rozdílů mezi tím, co je „jen“ škodlivý názor a co už je „hate speech“. Podstatnou otázkou je podle něj to, kdo by měl určovat co je nevhodný či nesprávný názor. Je třeba vyhnout se situacím, kdy určitá informace byla nejprve označována jako fake news a později potvrzena. Podle Nachera dochází k relativizaci fake news, protože někdy se takto označují i ​​informace, které byly pouze převálcovány mainstreamem.

Předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost Jan Macháček poté upozornil na značný rozdíl mezi sociálními sítěmi a médii. Zatímco na sociálních sítích je svoboda příspěvků téměř neomezená, média se musí řídit tiskovými zákony a nést odpovědnost za zveřejnění článků. Podle Vlastimila Veselého, ředitele Společnosti pro ochranu svobody projevu, se cenzurují témata, u nichž jde o umlčení určitého názoru. Mezi tato témata pak nejčastěji patří migrace, islám, otázky pohlaví, rodiny, LGBTQ, nošení zbraní či očkování proti covidu-19. Sociální sítě mají podle Veselého dominantní postavení v informačním prostoru a častokrát na nich dochází ke zneužívání moci v zájmu politické soutěže či kampaně.

Druhý panel diskutoval otázku polarizace společnosti vlivem sociálních sítí. Josef Šlerka z Univerzity Karlovy se domnívá, že sociální sítě nejsou spouštěči polarizace, ale jen ji přenášejí ze společnosti. Zveřejnění algoritmů fungování sociálních sítí Šlerka nepokládá za efektivní řešení. Dezinformací je na sociálních sítích minimum, problém je však v tom, že zobrazují určité extrémy, které jsou dobře vidět. Tento postoj sdílí i analytik Roman Máca. Zdůrazňuje, že dezinformace a negativní příspěvky se šíří rychleji než ověřené informace bez emočního podtextu.

Gabriela Sedláčková, působící ve Společnosti na ochranu svobody projevu a věnující se sbírání případů cenzury na sociálních sítích, se domnívá, že sociální sítě prohlubují polarizaci blokováním názorů druhé strany mince, přičemž častokrát se jedná o názory legitimní. Problém vidí i v tom, že se uživatelé v takových případech nemají kam odvolat. Stejně vidí problém publicista a politolog Alexander Tomský. Podle něj došlo k určité prohře konzervatismu, přičemž progresivismus chce nahradit původní etiku něčím novým. V rámci nové etiky by docházelo k cenzuře a potlačování určitého názoru.

Bývalý náměstek ministra průmyslu a obchodu Ondřej Malý popsal problematiku obchodní optikou. Platformy primárně slouží svým zákazníkům a nikoli uživatelům, přičemž jsou nekonzistentní ve vymáhání vlastních pravidel, protože nelze zachytit všechny publikované příspěvky. Malý tvrdí, že sociální platformy mají bezkonkurenční tržní sílu, která plodí sílu politickou. Řešením tedy podle něj není regulace sociálních sítí, ale klasický antitrust. Právník Miroslav Crha srovnal různé vnímání svobody projevu ve světě. V pojetí EU je svoboda projevu zaručena. Cílem regulace by měla být možnost odvolání se a ochrana práv uživatelů. Je zapotřebí, aby byla zajištěna určitá interoperabilita platforem a uživatelé si mohli vybrat, jaké preferují rozhraní či moderační služby.

Ve třetím bloku se Veselin Vačkov, ředitel redakce Lidových novin, zaměřil na problematiku ekonomického fungování sociálních médií. Podle něj mají sociální sítě ekonomické výhody. Evropská unie a její členské státy by měly prosadit minimalizaci daných výhod a zabránit gigantům jako je Facebook odvádět z mediálního trhu peníze. Podle předsedy Rady České televize, Pavla Matochy, by sociální sítě měly vytvářet prostor, kde platí svoboda slova a neuplatňuje se cenzorský boj.

Ředitel Pražského inovačního institutu Bohumil Kartous hovořil o náročné konkurenceschopnosti placených médií vůči neplaceným sociálním sítím. Vyjednávání se sociálními sítěmi by podle něj mělo největší význam na úrovni EU, nikoli na úrovni státu. Na sociálních sítích nevidí žádné cenzorské zásahy, jelikož jde o soukromý prostor, kde každý uživatel souhlasil s podmínkami užívání dané sítě. Poslanec Aleš Juchelka je přesvědčen, že každý má své kritické myšlení a dokáže si utvořit názor ve svobodné diskusi. Smysl by podle něj měla spíše osvěta a vzdělávání občanů, aby si dokázali ověřit relevanci a pravdivost informací.

Zakladatel společnosti Semantic Visions František Vrabel je naopak přesvědčen, že většina lidí se často nedokáže kriticky zamyslet nad předkládanými informacemi. Sociální sítě je proto třeba regulovat, zavést jejich odpovědnost za obsah, otevřít algoritmy a upozadit dezinformační obsah s virálním nábojem. Dle posledního řečníka, Ondřeje Hejmy, došlo v médiích ke třem primárním jevům – demokratizaci, digitalizaci a devalvaci obsahu. Na rozdíl od ostatních řečníků se domnívá, že konkurence zavedených platforem je přítomna, přičemž budoucnost médií vidí velmi pozitivně.